zena s kvetinou

Atopický ekzém z pohledu přírodní medicíny I. aneb místo kortikoidů vyzkoušejte léčivé byliny

Atopický ekzém je onemocnění, s nímž se setkávám poměrně často vzhledem k tomu, že jsem matka tří malých dětí a pohybuju se mezi ostatními maminkami, které toto onemocnění často řeší u svých dětí. Protože se na mě s prosbou o pomoc při řešení atopického ekzému obrací kromě maminek dětí také dospělí klienti, rozhodla jsem se tomuto spletitému onemocnění věnovat obsáhleji zde na blogu. Text je odbornějšího rázu, protože jeho podkladem je moje závěrečná práce, kterou jsem zakončovala tříleté studium na Škole klinické naturopatie v Praze.

Dozvíte se, co je to atopický ekzém, jak vzniká, jaké jsou příčiny jeho vzniku, diagnostika, odlišné pohledy klasické a naturopatické medicíny, ale především množnosti přírodní terapie. V prvním díle probereme vhodná fytoterapeutika, tedy bylinky, při řešení atopického ekzému. V druhém díle se zaměříme na úpravu stravy, životosprávy a na potřebné nutriční doplňky. Třetí díl věnujeme problematice spojitosti atopického ekzému a toxických kosmetických a čistících prostředků.

Mnoho definicí pro jeden problém, aneb co to vlastně je atopický ekzém?

Atopický ekzém neboli atopická dermatitida je jednou z forem dermatitidy, což je společný termín pro zánět kůže. Jde o chronický povrchový zánět kůže, který se projevuje třemi hlavními symptomy: zánětem kůže, svěděním a suchostí. Příznaky jsou tedy suchá, zarudlá pokožka, svědění, zduření, otok, mokvání kůže, pupínky či puchýřky. Atopický ekzém je tedy chronické nebo chronicky relabující onemocnění kůže s výraznou hyperreaktivitou, kdy kromě svědění a typických morfologických změn je dalším důležitým znakem také genetický podklad – atopie a porucha bariérové funkce.

Epidemiologicky je atopický ekzém (AE) jednou z nejčastějších kožních chorob s prevalencí až kolem 20 % u dětí a 1–3 % u dospělých. Z toho vyplývá, že atopický ekzém je nejčastějším chronickým onemocněním nejútlejšího věku. Z velkých studií víme, že u dětí s atopickým ekzémem 45 % má první projevy již do 6. měsíce věku, 69 % pak do 1. roku. Do 5 let se nemoc projeví v 85 %. Navíc při velmi časném začátku onemocnění v 1.–2. roce věku přetrvávají projevy do dospělosti až ve 20 % případů.

Dle původu onemocnění se atopický ekzém řadí mezi endogenní formu dermatitid spolu se seboroickou dermatitidou a numulární (penízkovitou) dermatitidou, zatímco alergická kontaktní dermatitida a infekční dermatitida spadají pod exogenní formu dermatitid.

Postižena je epidermis i dermis, podkladem je porucha bariérové funkce kůže na různých úrovních a imunopatologické děje na úrovni přirozené i adaptivní imunity. Porucha regulace imunitního systému ve smyslu alergie je pak nejčastější u dětí. U dětí, které trpí časnými projevy atopického ekzému, dochází také častěji k tzv. „atopickému pochodu“, což je situace, kdy se k ekzému přidávají další typické projevy – astma a alergická rinokonjunktivitida. U dětí s atopickým ekzémem a současnou senzibilizací na potravinové alergeny v kojeneckém věku se astma a rýma vyskytují ve 4 letech až ve 40 %.

Ačkoliv atopický ekzém stále není širším okruhem lékařů a terapeutů považován za autoimunitní onemocnění, sdílí s autoimunitními onemocněními mnoho podobných charakteristik. Nicméně v lednu 2015 vyšel dle National Eczema Association v Journal of Allergy and Clinical Immunology odborný článek dermatologů a vědců z Icahn School of Medicine at Mount Sinai v New Yorku, kteří zjistili, že atopická dermatitida, neboli ekzém, je na molekulární úrovni imunitním (autoimunitním) onemocněním.

Při onemocnění atopickým ekzémem dochází k narušení bariérní funkce kůže vlivem nedostatečnosti lipidové vrstvy pokožky, která se stává propustnou, a proto není schopna zachovat živiny a vodu uvnitř těla a škodliviny udržet mimo tělo. Kůže tedy vysychá a stává se citlivější k provokujícím faktorům (iritant), které stav dále zhoršují. Současně oslabenou kůží pronikají škodliviny z vnějšího prostředí, které způsobují zánět. Zánět kůže vyvolává svědění a následné škrabání, které dál narušuje kůži, vede k dalším ztrátám vody a vysychání pokožky. Tak vzniká bludný kruh příznaků, které jsou pro atopický ekzém typické.

Jedná se o epizodické onemocnění, kdy se střídají období zhoršení příznaků (často v zimě) s bezpříznakovými obdobími. Většinou se atopický ekzém objevuje v kožních ohybech, např. pod koleny, lokty, mezi prsty, ale postižen může být i obličej, hlava, hrudník, zápěstí, zadní části rukou, vnitřní strany stehen apod. Častěji trpí touto formou dermatitidy novorozenci a děti, ale může přetrvat do dospělosti. Atopický ekzém postihuje 10-12% populace a objevuje se především u dětí do 5ti let věku.

Dle aucklandského dermatopatologa prof. Patricka Emanuela je ekzém častým onemocněním kůže s několika klinickými příznaky, které jsou histologicky charakterizovány výskytem spongiotické tkáňové reakce. Termíny ekzém a dermatitida se často zaměňují při označování polymorfní zánětlivé reakce postihující epidermis a dermis. Nicméně dermatitida znamená zánět kůže a není dle prof. Emanuela a kol. synonymem ekzematózních procesů. Konsenzus mezi většinou dermatopatologů podle něj spočívá v tom, že výraz „ekzém“ by měl být nahrazen výrazem „spongiotická dermatitida“, aby odrážel histopatologické změny, které jsou základem tzv. ekzémů.

Jaké jsou příčiny vzniku ekzému?

Ve vývoji atopického ekzému hraje roli nespočet faktorů, například oslabení imunitního systému, genetická predispozice k atopiím, defekt kožní bariéry, stres psychický i fyzický, vlivy životního prostředí, ale také hormonální změny, alergeny kontaktní, inhalační a potravinové či mikrobi. Mezi exogenní faktory hrající roli v patogenezi ekzému patří např. léky, kosmetika, kovové součásti, chemikálie, čistící prostředky, latex, vlna, syntetická vlákna, minerální oleje, bakteriální a houbové patogeny, aj. Vystavení těmto látkám může vyvolat poškození kůže, iritaci (kontaktní dermatitida vyvolaná iritans) nebo hypersenzitivní reakci (alergická kontaktní dermatitida) závisející na individuální vnímavosti, koncentraci látky a době vystavení této látce. V rozvoji ekzému hrají roli také endogenní faktory, které zahrnují imunologické abnormality (např. rodinná historie atopií), environmentální faktory (např. potravinové alergie) a emocionální vlivy (např. stres). Pacienti s endogenním ekzémem, což je i atopická dermatitida, mohou mít snížený obsah ceramidu (nepolární hydrofobní lipidy) ve stratum corneum způsobený enzymovou poruchou, snížený práh svědivosti kůže, přemnožení candidy ve střevě, nárust produkce prozánětlivých cytokinů a intestinální dysbiózu. U kontaktních dermatitid může pak individuální citlivost ovlivňovat nadměrné vystavení pokožky vodě, nadměrné teplo, pocení, nízká vlhkost, mechanický stres, jakému je pokožka vystavována při častém mytí rukou.

Atopický ekzém bývá často geneticky podmíněné onemocnění, vyskytující se familiárně a zvláště u dětí spojené s atopií – vrozeným sklonem k hypersenzitivitě sliznic a kůže v reakci na vnější podněty a s tendencí k vytváření IgE protilátek – a jejími dalšími projevy – alergickou rinokonjunktivitidou a astmatem. Atopie ale není etiopatogeneticky spjata s atopickým ekzémem vždy, u dětí asi 20 % atopických ekzematiků je „non-atopic“ neboli non IgE. AE není monogenní nemoc, ale geneticky komplexní nemoc a do patogeneze vstupuje řada kandidátních genů, jejichž kombinace se může lišit i u jednotlivých subtypů onemocnění.

Vlivem poruchy přirozené imunity vzniká větší náchylnost pro infekční vlivy bakteriální (nejčastěji Staphylococcus aureus) a virové (herpetické viry). K porušené obraně kůže přispívá i snížení až absence antimikrobiálních peptidů (AMP) přirozené imunity (katelicidiny, beta-defenziny), ke kterému dochází pod vlivem „proalergických“ cytokinů Th2, IL-4 a IL-13, vyskytujících se u atopiků přímo v postižené kůži. V posledních letech bylo zjištěno, že vitamín D3 (1-25-dihydroxyvitamín D) významně zvyšuje expresi AMP v kůži. Tím se otevírá i léčebná možnost využití D vitamínu u skupiny ekzematiků trpících opakovanými infekčními komplikacemi.

Kromě genetické predispozice hrají významnou roli při vzniku atopické dermatitidy faktory výživy a funkce střevní sliznice v souvislosti se střevní flórou, imunitním systémem i asociovaným imunitním systémem (GALT). Zhoršovat příznaky onemocnění může nesnášenlivost potravin. Tato nesnášenlivost vzniká na imunologickém podkladě (alergická hypersenzitivita) či na neimunologickém podkladě (nealergická hypersenzitivita).

Imunitně zprostředkované reakce se dělí na čtyři typy. Podstatnými pro atopie je typ I a typ III. Typem I se rozumí alergie zprostředkovaná imunoglobuliny E (IgE) neboli pravá alergie s rychlým nástupem příznaků.

Typem III se rozumí alergie zprostředkovaná imunoglobuliny G (IgG) neboli potravinová přecitlivělost, kdy dochází také k produkci antigen protilátkových komplexů (APK), které v těle způsobují chronické problémy, zvyšují zánětlivost a způsobují opožděnou reakci organismu a opožděný nástup příznaků (až o několik dní později).

Dle amerického lékaře funkční medicíny Marka Hymana je ekzém známkou zánětu v těle člověka a hlavní příčinou je porucha imunitního systému, kdy tělo přehnaně reaguje na něco, co na něj útočí.

Důvody těchto reakcí jsou dva:

Propustná střevní stěna/děravé střevo (z aj. leaky gut) – stav, kdy toxiny, mikroorganismy, léky, částečky nestráveného jídla, prochází skrze rozvolněnou střevní stěnu, vytváří podprahový zánět, potravinové alergie/přecitlivělosti (především na lepek a kravské mléko) a oslabení imunitního systému. Propustná střevní stěna také zhoršuje další nemoci jako únava, bolesti hlavy, kloubů, deprese, alergie, reflux, dráždivý tračník, autoimunitní nemoci, aj.

Abnormální střevní flóra/dysbióza (z aj. abnormal gut flora) – stav, kdy dojde k přemnožení špatných bakterií a kvasinek vlivem konzumace průmyslově zpracované stravy, stravy s vysokým podílem cukrů, rafinovaných obilovin, stravy s nedostatkem zeleniny a vlákniny. Roli v přemnožení nevyžádaných bakterií můžou mít i léky, hormony, steroidy.

Mezi střevem a imunitou existuje křehká rovnováha, a pokud dojde i k malým změnám ve střevě např. vlivem užívání antibiotik, potravinové přecitlivělosti, stresu, infekce, umožní to částicím potravy vstoupit do krve a exponovat imunitní systém k zánětu.

Příznaky z hlediska západní a naturopatické medicíny

Na problematiku dermatitid obecně se jinak dívá klasická, tedy západní medicína a jinak medicína přírodní, naturopatická. Z pohledu západní medicíny je ekzém výlučně kožní onemocnění, jehož příčina, pokud je neznámá, se označuje jako ekzém atopický. K léčbě využívá klasická medicína antihistaminika a lokální aplikaci kortikoidů v podobě mastí. Po lokální aplikaci kortikoidových mastí ale postupně dochází k oslabování kůže a jizvení. Doporučuje se kůži pravidelně promašťovat, vyvarovat se škrabání a poškozování. Tato léčba ale bývá málo účinná, protože řeší problém pouze povrchně a opomíjí hlubší příčiny vzniku onemocnění.

Z pohledu naturopatické medicíny je ale ekzém multifaktoriálním onemocněním a je potřeba jej řešit celostně. Pokožka nesmí být vnímána jako samostatný prvek, ale jako orgán úzce propojený s jinými orgány a systémy. Léčení příznaků má samozřejmě své opodstatnění a využití prostředků západní medicíny je na místě v momentě, kdy došlo k tak značnému porušení povrchu kůže, že hrozí systemická infekce. Zde je na místě vyhnout se tzv. „léčivé krizi“, tedy akutnímu zhoršení příznaků. Kůže je největším eliminačním orgánem, ale je potřeba se zaměřit také na správnou funkci ostatních eliminačních orgánů, tj. tlustého střeva, jater, plic a ledvin. Zlepšení výkonnosti těchto orgánů totiž sníží toxické zatížení, se kterým se kůže potýká, a tím se také sníží riziko zhoršení příznaků onemocnění.

Opomenout nelze ani angažmá nervového systému, protože většině pacientů s kožními problémy se stav zhoršuje zvýšeným stresem. Jedná-li se o stres dlouhodobý, efekt hormonů uvolňovaných z nadledvinek a hypofýzy může být škodlivý. To může zapříčinit celkovou nižší odolnost organismu a tím stimulovat zánětlivé procesy. Zvýšená psychická zátěž, stres a deprese nervového systému mohou vyčerpat zásoby noradrenalinu, a proto je na místě aplikace nervínů. Projevy atopického ekzému mají dle přírodní medicíny původ v propustné střevní stěně. Pokud je narušena stěna tenkého střeva, jdou nestrávené zbytky potravy do krve, která je roznáší po těle a dráždí imunitní systém. Játra nestíhají vylučovat vznikající toxiny, a tak přispěchá na pomoc kůže a vzniká ekzém.

Kam se obrátit pro diagnostiku onemocnění?

Vzhledem k tomu, že atopický ekzém je onemocnění, kde se střetává rovina dědičnosti, oslabeného imunitního systému a poškození bariérové funkce kůže, měla by diagnóza tohoto onemocnění z pohledu západní medicíny být výsledkem spolupráce obvodního lékaře/pediatra, dermatologa, alergologa a klinického imunologa. Alergolog hledá atopické pozadí, senzibilizaci, rozliší IgE a non IgE ekzém. Prokáže-li se senzibilizace, dále pacienta sleduje, protože existuje velká pravděpodobnost rozvoje dalších alergických potíží. Dermatolog může postavit diferenciální diagnózu a v těžších případech se bohužel bez dermatologické léčby pacient neobejde.

Které bylinky ulevují od atopického ekzému?

Kromě úpravy jídelníčku, životního stylu a zařazení specifických nutričních doplňků hraje zásadní roli v řešení atopického ekzému fytoterapie. Vhodně zvolené kombinace bylin na základě zjištění původu ekzému mohou výrazně ulevit od nepříjemných projevů onemocnění. Na rozdíl od kortikoidů a konvenčních mastí a krémů totiž řeší příčinu onemocnění a nepotlačují pouze symptomy.

Je důležité uvědomit si, že stav pokožky jde ruku v ruce se zažíváním, imunitním systémem a stresem. Zdravé zažívání má prvořadý význam při léčbě jakéhokoliv onemocnění kůže. Stěžejní je pravidelná eliminace, zdravé prostředí střevní mikroflóry a dostatek žaludečních šťáv. Lidé trpící ekzémy a dalšími kožními nemocemi totiž často trpí hypochlorhydrií. Imunitní systém musí být dostatečně silný, aby nedocházelo ke vzniku alergických reakcí. Důležité je eliminovat také stres, úzkost, které jsou u klientů s kožními nemocemi časté. Trvalý stres má totiž na ekzém velmi negativní vliv. Provokuje a zhoršuje svědění, to vede k opakovanému škrábání, které dále vede ke zhoršení stresu a ten opět zhoršuje svědění a tím i ekzém samotný. Opakované škrábání může navíc způsobit v místě ekzému zánět a tím zkomplikovat léčbu.

Při řešení atopického ekzému je vhodné vybírat z následujících skupin bylin.

  1. depurans – čistící byliny
  2. imunomodulační byliny
  3. antiflogistika – protizánětlivé byliny
  4. byliny ovlivňující zažívání, stimulující žaludeční šťávy – amara (hořčiny)
  5. nervíny a adaptogeny
  6. byliny na vnější použití

 Mezi skvělé čistící byliny (depurans) patří dřišťál obecný (berberis vulgaris), který obsahuje berberin ničící bakterie, viry, parazity, umí vymýtit zlatého stafylokoka, který se často nachází na kůži ekzematiků, čistí krev, lymfu a je indikován na různé kožní problémy – akné, boláky, ekzémy, lupenku, kopřivku. Kopřiva dvoudomá (urtica dioica) působí jako alterans, čistí krev a je indikována při ekzémech, očistných kůrách a detoxikaci. Čistící bylinou č. 1 na ekzém je ovšem lopuch větší (arctium lappa), který je indikován na kožní problémy, akné, boláky, ekzémy, lupenku, kopřivku. Dále můžeme uvést ještě zemědým lékařský (fumaria officinalis), který jako metabolikum také výborně čistí. Jeho množství ve směsi by ale nemělo překročit 20 %. V dermatologii jej kombinujeme především s kořenem lopuchu. Jetel luční (trifolium pratense) je pročišťující bylinou vhodnou k užití u kožních problémů vyvolaných hormonálně.

Echinacea (třapatka nachová) působí antisepticky, antibakteriálně, antivirově, protizánětlivě, protialergicky, podporuje funkci imunitního systému, je to lymfatikum indikováno na imunitní obtíže, deficity, alergie, přecitlivělosti, hojení ran a různé nemoci kůže. Další imunitní bylinou vhodnou při řešení kožních potíží je kozinec blanitý (astragalus membranaceus), který je vhodný pro celkovou regeneraci dlouhodobě oslabeného organismu, na pomalu hojící se rány, ale také na astma, které bývá s atopickým ekzémem často spojeno. Hovoříme o tzv. „atopické trojce“ – astma – ekzém – alergie.

Z protizánětlivých léčivek je nejdůležitější lékořice lysá (glycyrrhiza glabra), která je hlavní protizánětlivou bylinou s adaptogenním a regeneračním působením. Je indikována jak na atopický ekzém, tak na astma (v kombinaci s kozincem a codonopsis). Kurkuma dlouhá (curcuma longa), neboli indický šafrán je silně hojivá, hepatoprotektivní (chrání játra) a taktéž vhodná při řešení ekzémů i lupenky. Měsíček lékařský (calendula officinalis) je jednou z nejlepších hojivých bylin, působí protizánětlivě, je to lymfatikum a tradičně se používá v léčbě infekcí kůže, ekzému, lupenky. Zevně pak urychluje hojení ran a zánětů.

Hořec žlutý (gentiana lutea) je tzv. pravé amarum, které stimuluje tvorbu žaludečních šťáv, působí protizánětlivě a podporuje správnou funkci jater. Podobně působí při nedostatečném trávení pelyněk pravý (artemisia absinthium) a použít lze i heřmánek pravý (chamomilla recutita), který je vhodný na zažívací křeče, záněty GIT, zároveň zklidňuje nervový systém, ulevuje od stresu, úzkosti.

Z nervínů a adaptogenů je kromě výše zmíněného heřmánku je vhodná také meduňka lékařská (melissa officinalis) pro své sedativní a antidepresivní působení, rehmanie lepkavá (rehmania glutinosa) je pak díky svému protizánětlivému, imunomodulačnímu a regeneračnímu působení specifickým adaptogenem v léčbě kožních nemocí, ale také alergií, astmatu, vyčerpání a autoimunitních chorob.

Osvědčenou bylinou na vnější použití je oves setý (avena sativa), z něhož se připravuje koupel ulevující od ekzémů. Ovesné vločky se dají do látky, např. ponožky, zalijí se horkou vodou a tento vývar je vhodný k oplachování zejména atopických dětí. Vně se používá také třezalka tečkovaná (hypericum perforatum). Olej z třezalky výborně funguje na suchý ekzém, na mokvající ne. Tradičně se na ekzémy zevně užívá také výše zmíněný heřmánek, ale je nutné dát pozor na možnou alergickou reakci.

Složení konkrétních směsí, jak čajů, tak tinktur, je ale vhodné ponechat na kvalifikovaném fytoterapeutovi, protože je nejprve potřeba pracovat s celkovou anamnézou, zjistit původ ekzému a také vzít v úvahu, že každá bylinka je specifická něčím jiným, dává se do směsi v jiném množství nebo může mít určité kontraindikace.

Zdroje:

Gutová, Václava. Atopický ekzém. Postgraduální medicína, 2012, 14, č. 2.

Hechtman, Leah. Clinical Naturopathic Medicine. Elsevier Australia, 2012. 1596 s.

Boesenberg, Kateřina. Choroby a onemocnění kůže. 2012.

Boesenberg, Kateřina. Bylinná terapie. 2016.

Kasper, Heinrich. Výživa v medicíně a dietetika. Grada Praha, 2015, 592 s., ISBN 978-80-247-4533-6.

https://kresserinstitute.com/functional-approach-eczema/

http://www.nasytsvoudusi.cz/2014/07/uzdravte-sve-dite-zevnitr-ven-vylecte.html

https://www.dermnetnz.org/topics/eczema-pathology