Také jsme doslova zahlceni množstvím mnohdy protichůdných doporučení a rad na téma zdravého stravování. V průběhu desetiletí se trendy ve výživě dramaticky měnily a často se měnily také názory jednotlivých odborníků na výživu z řad vědců, lékařů a nutričních specialistů. A tak dnes, kdy jsme doslova zaplavení informacemi a masivně ovlivňovaní reklamou výrobců jídla, jsme možná ještě zmatenější než kdy dřív. Nerada bych k tomuto zmatku a nejistotě přispívala svými výroky i já, a proto Vám v následujícím textu nabídnu spíše informace založené na zkušenosti našich předků, které jsou podložené vědeckými výzkumy.

Problémů na poli zdravé výživy je celá řada. Ráda bych se ale v tomto textu dotkla dvou, dle mého názoru nejzásadnějších. Prvním je konzumace průmyslově zpracovaných potravin a polotovarů v dnešní uspěchané a reklamě podléhající době. Druhým je nedostatečné využívání nutričně hodnotných potravin jako nástroje léčby (především v případě chronických onemocnění).

Tradiční versus moderní způsoby výživy člověka

Jsem přesvědčená o tom, že zdravá strava jsou základní, průmyslově nezpracované a tedy přirozené potraviny, které nám nabízí příroda. Tento názor bych ráda doložila výzkumem dnes již zapomenutého amerického zubního lékaře Westona A. Pricea.

Weston A. Price (1870 – 1948) byl prvním badatelem a tzv. Charlesem Darwinem výživy, který ve 30. letech 20. století podnikal cesty po celém světě s cílem najít zdravé lidi se zdravým chrupem a pochopit, co je zdravými udělalo. Zavítal mezi přírodní národy jako byli indiáni Severní a Jižní Ameriky, původní obyvatelé Austrálie, Nového Zélandu a Oceánie, švýcarští venkované, eskymáci a další.

Své poznatky později shrnul do díla s názvem Výživa a fyzická degenerace. Zjistil, že zdraví zubů i celého těla úzce souvisí s výživou a popsal několik důležitých rozdílů mezi tradičním stravováním tzv. primitivních, přírodních národů a tzv. rozvinutých národů, které vlivem rozvoje přešly na průmyslově zpracované pokrmy.

Strava švýcarských venkovanů, irských rybářů, Eskymáků, indiánů, aboriginů a Maorů byla předtím, než byla na jejich území dovedena železnice, nedotčená průmyslovým zpracováním, bohatá na kvalitní živočišné bílkoviny a tuky, maso z orgánů, nepasterizované mléčné výrobky, ovoce, zeleninu, extra panenský olivový olej, luštěniny, ořechy, semínka, zrna v celistvém nerafinovaném stavu. Hojně konzumovali také masokostní vývary bohaté na kolagen, vápník a důležitý vitamín K2. Fermentovali nejen mléčné výrobky, ale také obilí, ovoce, zeleninu a dokonce i maso. Tyto národy naopak vůbec nekonzumovaly produkty z bílé mouky ani rafinovaného cukru. V jejich stravě byly sice lokální rozdíly, ale společný měli podíl v tuku rozpustných vitamínů A, D a K2, který byl 10x větší než ve stravě tehdejšího průměrného Američana. Tyto přírodní národy získávaly stěžejní vitamíny A, D a K2 z nasycených tuků jako je máslo, sádlo, kokosový olej, vejce, orgánové maso a plnotučné syrové mléko. Netrpěli žádnými chronickými nemocemi, infekcemi, duševními onemocněními, ani obezitou a neznali zubní kazy, přestože kartáčky k čištění zubů nepoužívali.

Naopak tehdejší Američané a národy v dosahu železnice a přístavů konzumovali průmyslově zpracovanou stravu jako je čištěné obilí, tedy zrno bez otrub, rafinovaný cukr, zavařeniny a pasterizované mléko. Tato dle dr. Pricea nedostatečná a nesprávná výživa měla neblahý vliv na jejich zdravotní stav. Byli náchylní k infekcím a chronickým nemocem, potýkali se s obezitou, vrozenými vadami, zubním kazem, nesprávným skusem a deformací kostní struktury – vyšší kostra na úkor jejího správného vývinu, absence široké pánve u dívek, progresivně se zužující struktura obličeje, tendence dýchat ústy vlivem malých nosních průchodů a nedostatečného vývinu nosních kostí a úzká zubní klenba s křivými zuby.

Vyživující tradice a znalosti dr. Westona Pricea se shodují s nejnovějšími výsledky studií, o které se opírají někteří současní lékaři a vědci. Zásadním výživovým doporučením těchto autorů je vyloučení přidaných cukrů, rafinovaných obilovin, zákaz konzumace průmyslově upravovaných potravin a zařazení dosud tolik pranýřovaných živočišných tuků, o kterých dříve odborníci tvrdili, že zvyšují hladinu cholesterolu v krvi a riziko kardiovaskulárních onemocnění. Přitom tyto tuky jsou velmi výživné, na rozdíl od nevýživných cukrů roky propagovaných vědci i potravinářským průmyslem. Dnes už víme, že doporučení odborníků z 80. let 20. století zvýšit konzumaci obilovin, rostlinných olejů, margarínů a snížit konzumaci masa, vajec a másla mělo za následek epidemii cukrovky a obezity. Právě epidemie obezity souvisí s výše zmíněným fenoménem, kterým je konzumace průmyslově zpracovaných potravin. Ta mění hormonální reakci ve střevě, vede ke změně signalizace hladu či sytosti a tím i ke zvýšenému příjmu potravy.

Za zmínku stojí studie vědců z University of Cambridge ve Velké Británii uveřejněná v roce 2015 v renomovaném žurnálu The Lancet. Studie s názvem „Dietary quality among men and women in 187 countries in 1990 and 2010: a systematic assessment“ mapuje stravovací návyky 4,5 miliardy lidí ve 187 zemích světa za posledních 20 let, a to od roku 1990 do roku 2010. Nezaměřuje se pouze na celkovou kvalitu jídelníčku v jednotlivých zemích, ale spotřebu výživově více a méně hodnotných potravin zkoumá zvlášť.

Ze zdraví prospěšných potravin vědci sledovali konzumaci ovoce, zeleniny, luštěnin, mléka, ořechů a semen, celozrnné potraviny, vlákninu, ryby, omega 3 mastné kyseliny a polynenasycené mastné kyseliny. Z nezdravých potravin sledovali konzumaci slazených nápojů, nasycených tuků, cholesterolu, sodíku, transmastných kyselin, zpracovaného masa a nezpracovaného červeného masa.

A k jakým výsledkům vědci došli? Výživných potravin se dle studie sice dnes spotřebuje více než v roce 1990, nicméně zároveň výrazněji stoupla spotřeba nezdravého jídla. Nejbohatší regiony světa, jako je USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland a západní Evropa, mají nejvyšší spotřebu zdravých i nezdravých – průmyslově zpracovaných – potravin. Naopak chudé regiony jako např. Afrika se mohou pyšnit konzumací nejzdravějších potravin. To je do velké míry dáno také skutečností, že Afrika, alespoň mimo velká města, stále odolává trendu „mcdonaldizace“ společnosti a převažuje domácí příprava pokrmů nad průmyslově zpracovanými potravinami.

Celosvětovým specifikem je tzv. středomořská kuchyně států jako je Řecko, Turecko, Sardinie, Kypr či Izrael, jejichž jídelníček je výživově vysoce hodnotný díky hojnosti čerstvé a lokální zeleniny, ovoce, ořechů a semen, kvalitního olivového oleje, cereálií, mořských ryb, přestože se v něm objevuje také červené maso. To je ale vždy ve své přirozené, průmyslově nezpracované podobě a v nejvyšší kvalitě, která je nesrovnatelná s velkochovy.

Oproti tomu v rychle rostoucích zemích jako je Indie, Čína a v mnoha středně příjmových zemích za posledních 20 let dle výzkumu nedošlo k žádnému zlepšení stravovacích návyků. Dřívější podvýživu zastínila obezita a chronická onemocnění, jdoucí ruku v ruce s nárustem spotřeby průmyslově zpracovaných potravin a potravin pocházejících z nekvalitních zdrojů.

Které státy mají nejzdravější a nejméně zdravý jídelníček?

Nejzdravější jídelníček: 1. Čad, 2. Sierra Leone, 3. Mali, 4. Gambie, 5.Uganda, 6. Ghana, 7. Pobřeží Slonoviny, 8. Senegal, 9. Izrael, 10. Somálsko

Nejméně zdravý jídelníček: 1. Arménie, 2. Maďarsko, 3. Belgie, 4. Česká republika, 5. Kazachstán, 6. Bělorusko, 7. Argentina, 8. Turkmenistán, 9. Mongolsko, 10. Slovensko

Češi si dle výsledků studie vedou špatně. V roce 1990 byla Česká republika 4. nejhorší a o 20 let 5. nejhorší na světě ve spotřebě nezdravých potravin. To znamená, že oproti jiným státům světa, především těch rozvojových, konzumujeme ve velké míře slazené nápoje, nasycené tuky, transmastné kyseliny, průmyslově zpracované maso či červené maso z nekvalitních zdrojů. Naopak v našem jídelníčku chybí dostatek kvalitní čerstvé zeleniny (optimum je 400 – 500 g denně pro dospělého), ovoce (2-3 kusy denně), ořechů a semínek, luštěnin, kvalitních tuků (např. olivový olej, lněný olej, máslo, sádlo, aj.) a omega 3 mastných kyselin. Náš národ se potýká s vysokým výskytem rakoviny tlustého střeva, kardiovaskulárních nemocí, nadváhou a obezitou a extrémním nárustem cukrovky. Cambridgeská studie nám ukazuje, proč tomu tak je, a bije na poplach. V roce 2016 vědci predikovali, že do roku 2020 budou tři čtvrtiny všech úmrtí zapříčiněny chronickými nemocemi a že tuto hrozbu lze zvrátit pouze okamžitou změnou skladby našich jídelníčků. Dle dr. Fumiakiho Imamury z Rady pro lékařský výzkum University of Cambridge je proto nutné zabránit trendu spotřeby nezdravých potravin převládajících nad potravinami zdravými. Pokud se tedy nejzdravěji stravují obyvatelé ekonomicky slabých rozvojových zemí (s výjimkou Izraele), je na místě se zamyslet nad tím, co můžeme pro ozdravení našich jídelníčků a tím i nás samotných udělat my z ekonomicky silnějších zemí. Není na čase vrátit se zpět k přírodě, k základním, přirozeným, průmyslově nezpracovaným potravinám?

Klinická nutriční medicína jako nástroj léčby chronických onemocnění

Už řecký filozof Hippokrates (460 – 377 př. n. l.) řekl: „Nechť je Tvé jídlo Tvým lékem a Tvůj lék nechť je Tvým jídlem.“ Ve svých lékařských spisech poukazoval na vzájemné souvislosti mezi způsobem života, psychikou, výživou a zdravotním stavem člověka. Jeho světoznámý výrok o jídle jako léku položil základní kámen ke vzniku klinické nutriční medicíny. Nutriční terapie se jako samostatný obor začala rozvíjet v 2. polovině 20 století.

Dnes ale bohužel nutriční intervence není součástí běžné lékařské praxe, a tak nutričně hodnotné potraviny a jejich léčebný potenciál jsou značně opomíjeny. Odborníci ani pacienti samotní často nedisponují znalostmi léčivých, funkčních potravin a specifických nutrientů, a sahají tudíž po farmakologické léčbě, která může být někdy pro zdraví zatěžující a většinou necílí na odstraňování skutečné příčiny nemoci (nedostatku), ale pouze brání projevu symptomů. Typickým příkladem může být řešení gastroesofageálního refluxu, který klasická medicína často léčí nasazením léků blokujících produkci žaludeční kyseliny (inhibitory protonové pumpy – omeprazol, helicid, controloc, aj.). Tyto léky zvyšují žaludeční pH nad 3,5 a pozastaví působení enzymu pepsinu zabezpečujícího trávení bílkovin. Potlačení produkce žaludeční kyseliny a zvyšování pH sice utlumí nepříjemné pálení žáhy, říhání, nevolnost až kašel, ale zároveň dochází k narušení vstřebávání bílkovin a minerálů ze stravy, dále ke snížené obranyschopnosti vůči patogenům v jídle, k množení bakterií v tenkém střevě (rozvoj SIBO – small bowel intestinal overgrowth), zvýšené střevní propustnosti. Zvýšené pH žaludku má také negativní vliv na střevní mikroflóru a zvyšuje růst bakterie helicobacter pyroli. Reflux paradoxně nezřídka vzniká vlivem hypochlorhydrie, tedy nedostatku kyseliny chlorovodíkové (HCl) v žaludku. To vede k vyššímu pH žaludku a tím i k přemnožení helicobactera pyroli.

Jak tedy s gastroesofageálním refluxem pracovat tak, abychom odstranili příčinu jeho vzniku? Režimovými opatřeními (jíst v klidu, menší porce, soustředit se na jídlo, důkladně žvýkat, nepít při jídle a neředit si tak žaludeční kyselinu, mezi jídly dělat aspoň tříhodinové pauzy) a léčebnou výživou. Jablečný ocet zředěný s vodou 10-20 minut před jídlem jemně snižuje pH žaludku, stimuluje tvorbu žaludečních šťáv a tím pomáhá efektivně trávit bílkoviny. Trávicí enzymy s obsahem betainu HCl zvyšují žaludeční kyselost a stejně jako jablečný ocet pomáhají trávit stravu. Dieta bohatá na proteiny a kolagen pomáhá posilovat tkáně dolního jícnového svěrače, který se zavírá, klesne-li pH žaludku pod hodnotu 3. Pokud je pH žaludku vyšší (hypochlorhydrie), dochází k refluxu. Prášek z jilmu horského po každém jídle chrání sliznici a brání průniku kyselých šťáv do jícnu.

Klinická nutriční medicína je tedy disciplínou zkoumající vztah mezi potravinami a zdravím. Celosvětově je uznávaná jako jeden z nejefektivnějších typů léčebné terapie, neboť se svou účinností řadí na druhé místo za klasickou západní medicínu. Na rozdíl od ní však nepoužívá k řešení zdravotních problémů žádné chemické látky, ale detailní znalost biochemických procesů těla, potravin, nutričních doplňků, nutričních látek a jejich vzájemné interakce. Klinická nutriční medicína zkoumá vztah mezi potravinami, nutrienty a zdravím studiem toho, jak lidské tělo tráví, vstřebává, transportuje, metabolizuje a ukládá nutrienty. Nedostatek či nevyváženost některých nutrientů se může projevit náhle, velmi nenápadně, nebo se skrýt za jiné onemocnění. Terapeut školený v této disciplíně umí rozeznat nevyváženost stravy v souvislosti s konkrétním onemocněním a navrhnout řešení ke zlepšení zdravotního stavu. Nutriční medicína dokáže vyřešit nebo aspoň ulevit od zdravotních obtíží úpravou stravovacích návyků a životosprávy, vypracováním přesných klinických programů s pomocí vitamínů, minerálních látek, stopových prvků, enzymů, a to ve specifických kombinacích založených na výzkumech a klinických studiích. Nutriční medicína je efektivní při řešení různých zdravotních obtíží, např. alergií, ekzémů, astmatu, gynekologických potíží a neplodnosti, kardiovaskulárních nemocí, vysokého krevního tlaku, cukrovky, oslabeného imunitního systému, autoimunitních nemocí, bolestí kloubů, revmatoidní artritidy, poruch štítné žlázy, osteoporózy, stěhovavých bolestí bez příčiny, nespavosti a mnoha dalších potíží, které často způsobuje nezdravý životní styl, nedostatečné vyživení organismu, genetická či toxická zátěž.

Zpět k tradičnímu způsobu stravování

Za klíč k tomu, kterým směrem se ve výživě a v péči o zdraví lidu vydat, považuji následující tabulku. Informace v ní obsažené nejsou žádnou převratnou novinkou, ale návratem zpět k našim kořenům, k moudrému stravování našich předků. Naši předkové vždy znali celý příběh jídla, které měli na talíři – odkud pochází, jak vyrostlo, kdo jej sklidil. My ale žijeme v době, kdy poprvé v historii nevíme, co jíme. Tápeme, co je zdravé, protože nevíme, co jíme, a máme tak narušené vnímání vlastní identity. Výživových specialistů by nebylo potřeba, kdybychom se stravovali tak, jak se stravovaly naše prababičky. Ty jedly základní, potravinářským průmyslem nezpracované potraviny, které právě v daný okamžik nabízela jejich pole a zahrady.

Hlavní rozdíly mezi tradičním způsobem stravování a moderní výživou člověka

TRADIČNÍ STRAVA                              MODERNÍ STRAVA

maximalizace živin                                 minimalizace živin

úrodná půda                                          vyčerpaná půda

orgánové maso                                      čistá svalovina

živočišné tuky                                        rafinované rostlinné oleje

zvířata na pastvě                                   zavřená zvířata

syrové/kvašené mléčné výrobky             pasterizované mléčné výrobky

namáčení, fermentace obilí, luštěnin      rafinování, extrudování

kostní vývary                                         bujóny, glutamát sodný, dochucovadla

nerafinovaná sladidla                             rafinovaný cukr, umělá sladidla

kvašená zelenina                                   konzervované, zavařované ovoce a zelenina

kvašené nápoje                                     moderní alko, nealko

mořská sůl                                            rafinovaná sůl

přirozené vitamíny z potravin                 přidané syntetické vitamíny

tradiční vaření (pomalu)                         mikrovlnné trouby

bioosivo, staré odrůdy, plemena             hybridní osivo, GMO

Od doby dr. Westona Pricea začaly po celém světě vznikat různé potravinové pyramidy a výživové talíře. Jejich složení je průběžně aktualizováno, protože mnohé z nich již obsahovaly zastaralé informace, které neodpovídají moderním poznatkům o výživě.

Moderní výživa se dnes zaměřuje na personalizaci, tedy individuální nastavení stravy dle cíle, kterého chce klient dosáhnout, ať už se jedná o vyrovnanou energetickou bilanci, kalorický deficit vedoucí k hubnutí, pozitivní energetickou bilanci k nabírání svalové hmoty, ale především vhodné procentuální rozvržení makroživin, tedy tuků, sacharidů, bílkovin a vlákniny v jídelníčku, a v neposlední řadě také mikroživin, tedy vitamínů, minerálů a stopových prvků, jejichž deficity vedou k různým zdravotním obtížím.

Myslím si, že odkaz dr. Westona Pricea je aktuální právě v dnešní nejisté době, kdy čelíme energetickým, klimatickým, bezpečnostním hrozbám. Budovat osobní soběstačnost a potravinovou nezávislost skrze (politickou a ekonomickou) podporu malých ekologicky hospodařících farmářů v okolí našeho bydliště, podporu komunitních zahrádek a zahrad, podporu českých producentů zeleniny a ovoce (jablka, hrušky, švestky, jahodnictví, drobnoplodé keře) a podporu ekologických chovů plemen vhodně zvolených k produkci mléka. Mléčné výrobky mají totiž v jídelníčku české populace nezastupitelné místo. Produkce mléčných výrobků je v naší zemi v drtivé většině (především v supermarketech) zajištěna kravským mlékem s obsahem A1 beta kaseinových proteinů iritujících zažívací trakt disponovaných jedinců. A1 kasein, mléčná bílkovina obsažená v mléce šlechtěných krav plene Holstein (tzv. holštýnky) totiž obsahuje aminokyselinu histidin (zmutovaný prolin), který neumí vázat BCM-7, což je seskupení aminokyselin působících jako silný opiát, iritujících zažívací trakt, produkujících nadbytek hlenu a způsobujících alergické a intoleranční příznaky. BCM-7 může stimulovat histamin, což vede k ekzematickým projevům na kůži. Neschopnost histidinu vázat BCM-7 má za následek propustnost BCM-7 do mléka a A1 kasein se tak stává dráždivou, silně prozánětlivou složkou. Toto mléko proto není vhodné pro lidi trpící např. autoimunitními chorobami, ekzémem či artritidou ani pro onkologické pacienty. Konzumace A1 kaseinu je spojena s vyšším výskytem neurologických poruch, autismu, schizofrenie, kardiovaskulárních nemocí, diabetu 1. typu, alergických reakcí, senné rýmy, ekzémů, astma, depresí, bolestí kloubů, syndromu dráždivého střeva, osteoporózy, únavy, vyčerpání. Naproti tomu A2 mléko produkované nešlechtěným, původním plemenem krav chovu Jersey a Guernsey obsahuje A2 beta kaseinové proteiny s aminokyselinou prolin, která se váže na BCM-7 a brání propustnosti BCM-7 do mléka. Tento typ mléka, který produkují také kozy, ovce, buvoli, osli, jaci či velbloudi, je z 90 % dobře tolerován a vhodný mimo jiné také pro onkologické pacienty. Protože jerseyský skot nevykazuje tak vysokou dojivost jak holštýnský skot, velkochovy se orientují na produkci A1 mléka a farmářů, kteří by byli ochotní chovat jerseyský skot, je v naší zemi bohužel málo. Z výše popsaných důvodů by bylo přínosné podpořit ekologický chov jerseyského skotu, koz a ovcí.

Vzhledem ke klimatické stopě je důležité myslet na sezónnost, lokálnost a ideálně volit bio kvalitu – nakupovat tedy především sezónní a lokálně vypěstovanou zeleninu a ovoce z biofarem a hledat si v okolí bydliště farmáře, kteří chovají zvířata udržitelným způsobem. Vždyť způsob chovu, krmení zvířat a pastva na zelené trávě mají přímý dopad na kvalitu masa, mléka a vajec chovaných zvířat. Skot pasoucí se na zelené trávě dokáže ve svém trávicím traktu přeměnit vitamín K1 získaný z čerstvé trávy ve vitamín K2, který objevil dr. Weston Price a nazýval jej jako „aktivátor X“. Vitamín K2 je silným katalyzátorem, který podobně jako vitamíny A a D pomáhá organismu vstřebat a využít minerály, především vápník. Vitamín K2 je „vozíčkem“ vápníku do zubů (ve slinách může K2 působit jako činitel chránící před zubním kazem) a kostí, v případě deficitu K2 hrozí riziko usazování vápníku v měkkých tkáních. Vitamín K2 se nachází ve vnitřnostech zvířat pasoucích se na zelené trávě. Bohatým zdrojem aktivátoru X může být máslo pocházející od krav žeroucích rychle rostoucí trávu v jarní a podzimní sezóně. Mizí, pokud jsou krávy krmeny konvenčními krmivy, jejichž základem je na bílkoviny bohatá sója a dokonce seno. Vitamín K2 se neničí pasterizací.

Je tedy potřeba budovat mezi odbornou i laickou veřejností povědomí o klinické nutriční medicíně, která může být nápomocná při řešení mnohých chronických civilizačních onemocnění, a využívat nutričně hodnotných potravin a jejich léčebného potenciálu jako nástroje řešení různých zdravotních potíží. Jako příklad můžeme uvést v českých končinách dostupné borůvky a maliny (vaccinium myrtillus, rubus idaeus), které díky účinným látkám (antioxidanty, antokyany, flavonoly, taniny, resveratrol) snižují riziko oxidativního stresu, regulují aktivitu enzymů spouštějících zánětlivé procesy v těle a chrání zrak před UV zářením. Předmětem výzkumu je jejich působení na onkologické nádory vlivem silného antioxidačního působení. Mohou změnit signály odesílané potenciálním nebo stávajícím rakovinným buňkám. U již existujících rakovinných buněk mohou snížit počet nádorových buněk vysíláním apoptického signálu (řízená buněčná smrt).

Dalším příkladem toho, že jídlo může být lékem, je česnek (allium sativum). Obsahuje účinné látky alliin, alicin, ajoen, vitamín C, E, betakaroten, chrom, železo, selen, aminokyseliny arginin, lysin, tryptofan. Česnek je silným antioxidantem, neutralizuje volné radikály a zlepšuje endogenní antioxidační systémy. Vykazuje antibakteriální působení při léčbě nemocí dýchacího ústrojí, infekcí zažívacího traktu, při gynekologických potížích. Působí také antihypertenzivně, je tedy účinným hypotenzivem – snižuje krevní tlak. Dále snižuje hodnoty LDL cholesterolu, triglyceridů, zvyšuje hodnoty HDL, ředí krev, rozpouští krevní sraženiny, odstraňuje usazeniny v krevním řečišti. Je vhodný při kardiovaskulárních chorobách, diabetu, metabolických syndromech. Pravidelná konzumace česneku snižuje riziko vzniku rakoviny, přičemž má prokázané působení na hormonálně i nehormonálně závislou rakovinu prsu. In vitro studie prokázaly antineoplastickou a apoptickou aktivitu u leukemických buněk, buněk endometria (děloha), tlustého střeva a prostaty.

Tradiční vývary jsou dalším příkladem využití nutričně hodnotných pokrmů k léčbě onemocnění. Vývar je tradiční nápoj nebo pokrm, který je po staletí považován za lék. Naše babičky používaly kuřecí vývar k léčbě nachlazení, nejen ženám po porodu se tradičně připravuje pro rychlejší rekonvalescenci a regeneraci. Vývar obsahuje velké množství minerálů (vápník, hořčík, fosfor, draslík, síra), elektrolyty (z vyvařené zeleniny), bílkoviny, tuky, aminokyseliny (prolin, glycin, glutamin, arginin), a to vše v té pro naše tělo nejlépe stravitelné formě. Dále želatinu, která nejen podporuje zdraví našich kloubů, ale také má velmi blahodárný a léčivý vliv na náš zažívací systém. Želatina obsažená ve vývaru má pozitivní vliv na správnou kyselost žaludku, což následně znamená, že podporuje další trávení. Želatina obsahuje mnoho aminokyselin, jako je glycin, arginin, prolin. Aminokyseliny (glycin) poté pomáhají například podporovat sekreci žluči, což opět pozitivně ovlivňuje trávení. To je také hlavní důvod, proč se na GAPS dietě doporučuje popíjet vývar s každým jídlem, ideálně si před jídlem dát malý šálek vývaru, protože pomůže nastartovat trávení. Další velmi prospěšná složka obsažená ve vývaru je kolagen. Ten nejenže léčí naše střevo (kolagen hraje velmi zásadní roli v zacelení a hojení propustného střeva), ale má velmi pozitivní vliv i na kůži, vlasy, klouby a zuby.

Nejdůležitějším krokem na cestě ke zdraví je ovšem převzetí zodpovědnosti za vlastní zdraví a uvědomění si, že jsme to, co jíme, a také to, jakým způsobem se k půdě, která nám potravu dává, chováme. Minimalizace živin ve stravě je výsledkem extenzivního zemědělství orientovaného na objem produkce, nikoliv na její kvalitu. Pozitivní změna může přijít právě skrze změnu zemědělské a potravinové politiky, podporu drobných farmářů, ekologického a udržitelného hospodaření, které klade důraz na kvalitu produktů, nikoliv na kvantitu. Návratem zpět k našim kořenům a moudrosti tradičních kultur můžeme pomoct sobě i přírodě.

Vyšlo v edici SVATOVÁCLAVSKÁ STUDIA: Péče o zdraví lidu

https://www.ssszs.cz/trvale-zdravi-jako-cil-zdravotniho-systemu/

Článek Zdravé a nutričně hodnotné potraviny se nejdříve objevil na Přirozeně ke zdraví.

Současné výzkumy na poli genetiky, epigenetiky a medicíny ukazují, že kvalita lidského zdraví se určuje mnohem dříve než od momentu spojení spermie s vajíčkem. Buněčný biolog Bruce Lipton uvádí, že těhotná žena má možnost svým myšlením ovlivnit genetický vývoj dítěte a že hormony uvolňující se vlivem stresu matky prochází placentou a mění distribuci krevního toku směrem k plodu a charakter fyziologického vývoje dítěte. Ukazuje se, že stres v období před početím potomka a stres matky v těhotenství je spojen s nepříznivými perinatálními výsledky. Tyto výsledky naznačují, že samotné období před početím může být velmi citlivé a následně ovlivnit vývojové fáze plodu v děloze.

Cíle prekoncepční péče a role epigenetiky

Kvalitu života budoucího potomka mohou ovlivňovat faktory jako je výživa, tělesná aktivita, stres a nepříznivé psychosociální podmínky ženy, a proto je dobré zaměřit se na vhodně sestavený jídelníček, pravidelné cvičení pro získání fyzické kondice k porodu a v neposlední řadě na psychohygienu, např. různé zájmové aktivity, relaxaci, meditace, vizualizace, koučink, ztotožnění se s novou životní rolí matky. Příprava na početí může pomoci zabránit vzniku potratu, úmrtí plodu, předčasnému porodu, vzniku vrozených vad a v neposlední řadě zvýšit přirozenou schopnost reprodukce obou partnerů. Kvalitní a cílená prekoncepční příprava může pomoci ženám ke zdravějšímu těhotenství, přirozenému porodu, rychlejší regeneraci po porodu a snížení rizika některých zdravotních problémů u dítěte, které se mohou projevit až v dospělosti. Cílem takové přípravy je optimální vývoj ženské i mužské pohlavní buňky, podpora přirozeného způsobu otěhotnění a komplexní příprava páru na početí dítěte, období těhotenství, porodu a šestinedělí s pomocí úpravy životosprávy, podpory kvalitní výživy, optimalizace tělesné hmotnosti a zlepšení psychické kondice.

Pro prekoncepční přípravu mají velký význam tzv. epigenetické mechanismy. Epigenetika je obor, který zkoumá, jak se životní styl a vnější vlivy projevují na genech matek a jejich dětí. Na epigenetické mechanizmy mají vliv různé faktory, jako prostředí (v děloze), strava, vlastní prožitky, emoce, stres. Vystavení těmto vnějším i vnitřním podmínkám spouští v těle různé chemické změny, které mohou vyvolat nové chemické reakce a vlastnosti řídící geny a ty se pak mohou měnit. Bylo zjištěno, že epigenetické změny jsou reverzibilní a zapnutí či vypnutí genu je za určitých okolností vratné. Mohou přetrvávat dlouhou dobu a přenášet se i do dalších generací. K epigenetickým změnám nejčastěji dochází ve stádiu embryonálního nebo fetálního vývoje. Výsledkem bývá náchylnost k nemocem nebo změny v chování jedince. Nárůst chronických onemocnění, kam můžeme zařadit i zvyšující se procento neplodnosti populace, předčasné porody, cukrovku, obezitu, srdeční onemocnění, deprese, poruchy chování, autoimunitní onemocnění, astma, alergie a jiné jsou zřejmě ve své podstatě epigenetickými jevy, k nimž dochází vlivem narušeného embryonálního vývoje nebo období před početím.

Přibývají důkazy, že na našem zdravotním stavu se velkou měrou podílí faktory, které my samy nemůžeme ovlivnit. Třeba chování našich rodičů a prarodičů, to jak žili a v jakém prostředí nás počali. Víme, že dochází k transgeneračnímu přenosu, kdy těhotná žena vystavená například podvýživě, stresu či environmentálním toxinům ovlivňuje nejen sebe a plod v děloze, ale také reprodukční buňky tohoto plodu. Zároveň ale víme, že i když disponujeme špatnými geny, máme možnost je vypínat, zapínat, ovlivňovat, minimalizovat jejich negativní vliv na dítě. Naopak dobré geny můžeme nevědomky potlačit nesprávnou životosprávou a špatnou výživou. Na aktivaci či deaktivaci genů může mít vliv výživa, hladina glykémie, inzulinu matky, pohybové návyky, stresové hormony, toxiny, atd. Skvělým preventivním nástrojem k odhalení našich predispozic jsou genetické testy, například test dánské laboratoře Nordic Laboratories, který se jmenuje DNA GrowBaby. Cílené intervence (personalizovaná výživa, doplňky stravy a změna životního stylu) využívající poznatky z tohoto genetického testu mohou optimalizovat zdraví budoucí matky, podporovat zdravější těhotenství a napomoct ke zdraví a odolnosti dalších generací.

Příprava na početí a detoxikace

Kdy tedy nastává nevhodnější doba k přípravě na početí nového života? Protože vývoj spermií trvá přibližně 75 dní a zrání vajíčka 100 dní, je vhodné začít s prekoncepční přípravou a detoxikací těla alespoň 3 až 6 měsíců před plánovaným početím. Cílem je nejprve detoxikovat organismus a následně jej vyživit. Důležité je v rámci prekoncepční péče nepřehlížet u obou budoucích rodičů případné zdravotní problémy. Jedná se například o opakující se nachlazení, rýmy, chřipky, angíny, oslabený imunitní systém, potravinové přecitlivělosti, alergie, astma, ekzémy, zažívací potíže, zácpy, průjmy či plynatost. Všechny tyto potíže jsou známkou oslabení organismu a před početím je vhodné najít skutečné příčiny těchto obtíží a vyřešit je. Ženy často trápí hormonální a gynekologická onemocnění včetně výtoků, kvasinek, zánětů močového měchýře či potíže se štítnou žlázou. Důležité je správně fungující zažívání, které zajišťuje řádné vstřebávání nutrientů ze stravy. Potíže se vstřebáváním totiž mohou vyústit v nedostatečnou výživu organismu a problémy s otěhotněním nebo se samovolnými potraty.

Komplexní detoxikace před otěhotněním by měla trvat aspoň 6 týdnů a měla by být zaměřena na postupné čištění střev, jater, ledvin, krve i lymfatického systému. Základním opatřením v rámci prekoncepce obou partnerů je vynechání alkoholu a cigaret. Alkohol totiž snižuje šance k početí a jeho konzumace obzvláště v prvním trimestru těhotenství má velmi negativní vliv na vývoj plodu. Kouření snižuje reprodukční schopnosti, urychluje stárnutí vajíček a zvyšuje riziko potratů. Naše tělo je nastaveno na přirozenou detoxikaci, kterou můžeme podpořit udržováním zdravé střevní flóry, eliminací potravin vedoucích k potravinovým senzitivitám, alergiím, odstraněním toxinů z vnějšího prostředí, dostatkem spánku a saunováním, cvičením, pitným režimem. Pokud nás netrápí konkrétní zdravotní potíže, můžeme v rámci univerzální prekoncepční detoxikace zařadit například ostropestřec mariánský, kořen pampelišky a D-glukarát vápenatý k podpoře zdravé funkce jater. Pro očistu jater se doporučuje před početím také pití tzv. řepného kvasu, který tělo chrání proti infekcím, působí jako probiotikum a podporuje trávení. Během prvního trimestru těhotenství může řepný kvas díky detoxikačnímu a podpůrnému vlivu na játra snížit ranní nevolnosti, které mohou vznikat z přetížení jater zbavujících se přebytku hormonů. Aminokyseliny N-acetyl-cystein, L-glycin a L-glutamin jsou důležité pro syntézu glutathionu, silného antioxidantu nacházejícího se v každé buňce těla. Glutathion hraje důležitou roli v detoxikačních cestách jater, protože se váže na toxiny rozpustné v tucích, což umožní snazší vylučování těchto toxinů. Při vysoké zátěži toxiny se glutathion rychle spotřebovává, proto je zvýšená syntéza tohoto životně důležitého antioxidantu klíčová pro účinnou detoxikaci. Špatná strava, stres, nemoci a některé léky mohou narušit křehkou rovnováhu mezi přátelskými a nezdravými bakteriemi v našem střevě. Proto mají své místo v prekoncepční detoxikaci probiotika, která pomáhají obnovit ve střevě mikrobiální rovnováhu a tím podpořit zdraví trávicího a imunitního systému. Vhodné je zařadit také vitamíny B6, B9 a B12, které jsou mimo jiné lipotropními látkami podporujícími metabolismus tuků. Pro tělo jsou nejlépe využitelné v tzv. metylované formě.

Prekoncepční jídelníček

Po detoxikaci organismu budoucích rodičů přichází na řadu jejich vyživení dle zásad racionální výživy. Optimální příjem je denně 5-8 porcí syrové i vařené zeleniny, což je cca 400 – 500 gramů, a 2 porce ovoce, přičemž celkový příjem ovoce a zeleniny by měl tvořit přibližně polovinu denního talíře. Čtvrtina talíře připadá na bílkoviny, tedy bio maso a vejce od zvířat pasoucích se na zelené trávě, lovené ryby, zakysané mléčné výrobky ideálně v plnotučné variantě a vhodné kombinace luštěnin a obilovin k zajištění kompletní bílkoviny (např. celozrnná rýže + luštěnina). Poslední čtvrtina talíře připadá na složené sacharidy ve formě celozrnných obilovin, případně brambor či batátů. Vhodné je vybírat nízkoglykemické sacharidy s dostatkem vlákniny. Důležité je také zařazení zdravých tuků jako jsou olivy, avokádo, kokos, ořechy, semínka a zastudena lisované oleje z nich. Pitný režim by měl zahrnovat alespoň 8 sklenic filtrované vody denně. Striktně vyloučen by měl být veškerý rafinovaný cukr postrádající vlákninu, bílá mouka, hydrogenované rostlinné oleje, živočišné produkty z velkochovů, kofein a alkohol.

Americká Nadace Westona A. Pricea (The Weston A. Price Foundation, zkratka WAPF) a z ní čerpající publikace Vyživující tradice amerických autorek Sally Fallon a Mary G. Enig, PhD. (překlad anglického originálu Nourishing Traditions) doporučují pro oba budoucí rodiče 3-6 měsíců před početím konzumaci fermentovaného oleje z tresčích jater, který obsahuje vitamin A (retinol) a vitamin D v přirozené, nesyntetické formě. Tyto vitamíny obsahují také játra a vnitřnosti v bio kvalitě, vejce od slepic krmených trávou a máslo od krav pasoucích se na zelených pastvinách. Zelená tráva totiž obsahuje vitamín K1, který si zvíře přetvoří na vitamín K2, tzv. menachinon. Ten je „ředitelem distribuce vápníku v těle“, podporuje ukládání vápníku v kostech a zubech a pomáhá odstraňovat nežádoucí vápník z měkkých tkání. Co se týká mléčných produktů, WAPF doporučuje konzumaci plnotučného syrového, nepasterizovaného a nehomogenizovaného mléka a konzumaci fermentovaných mléčných produktů. Mléko by ideálně mělo pocházet od krav plemene jersey či jiných starobylých nešlechtěných plemen, vhodné je také kozí, ovčí či buvolí mléko a produkty z nich. Mléko od těchto zvířat totiž obsahuje mléčnou bílkovinu (kasein) typu A2, která nedráždí zažívací trakt a je většinou dobře tolerována i jedinci, kteří negativně reagují na kasein typu A1 produkovaný holštýnským skotem, který tvoří drtivou většinu produkce českých supermarketů.

Z mikroživin je v prekoncepci stěžejní vitamín B9, neboli kyselina listová, folát, jehož optimální hladiny v těle matky působí preventivně proti vrozeným vadám plodu. Nachází se především v zelené listové zelenině, ale je vhodné jej suplementovat ve formě doplňku stravy, a to v metylované (naštěpené, aktivní) formě, protože cca 30 % populace má mutaci MTHFR (metyltetrahydrofolát reduktáza), takže nedokáže kyselinu listovou správně naštěpit. To může způsobit zdravotní problémy plynoucí z nedostatku vitamínu B9. Genetické predispozice k mutaci MTHFR lze zjistit výše zmíněným genetickým testem DNA GrowBaby. Důležitým minerálem v prekoncepci je zinek, který je zároveň nejdůležitějším stopovým prvkem v těhotenství. Ovlivňuje totiž pozitivně imunitní systém, u žen plodnost a ovulaci a u mužů kvalitu spermatu. Vhodné je také zaměřit se na hladiny železa, jehož deficit může negativně ovlivnit schopnost těla cirkulovat živiny a kyslík nezbytné k udržení zdravého těhotenství. Nejlépe snášenými a vstřebatelnými formami železa je hemové železo a glycinát železa. Opomíjenými prekoncepčními živinami jsou vitamín D a vitamín A ve formě retinolu, které se nachází v játrech a vnitřnostech v bio kvalitě, vejcích a mléčných výrobcích zvířat pasoucích se na zelené trávě, jejichž nedostatek může narušit schopnost těla dosáhnout a udržet těhotenství. Jód je důležitý pro tvorbu hormonů ve štítné žláze, které ovlivňují ovulaci, metabolismus a hmotnost, což jsou důležité faktory pro zlepšení šance na přirozené početí. Vzhledem k tomu, že počet vajíček, která máme, je definován při narození a nezvyšuje se, je s přibývajícím věkem důležité udržovat kvalitu vajíček co nejvyšší. K tomu napomáhá sloučenina cukru podobná vitamínu, často označovaná jako vitamín B8, správně myo inositol, který podporuje plodnost ženy čtyřmi způsoby – kvalitu vajíček a funkci vaječníků, hormonální rovnováhu a pravidelnost menstruačního cyklu. Myo inositol je ale vhodným nutrientem také pro muže, protože podporuje funkci mitochondrií uvnitř spermií, což dodává spermiím energii a zlepšuje jejich pohyblivost. Nezapomínejme proto na prevenci v rámci přípravy na početí. Můžeme tak efektivně podpořit zdraví budoucích generací.

Článek Příprava na početí jako nástroj pro podporu zdraví budoucích generací se nejdříve objevil na Přirozeně ke zdraví.

Primární EBV infekce se většinou objeví v dětství bez symptomů nebo se symptomy podobnými chřipce, s průjmem a ušní infekcí. Infekce EBV v adolescentním věku a rané dospělosti ale může ve 35 – 50 % případech vést k mononukleóze, která se vyznačuje silnou únavou, horečkou, svalovou slabostí, zaníceným hrdlem, oteklými lymfatickými uzlinami na krku, vyrážkou, změnou barvy stolice z důvodu stagnující funkce jater, zvětšenými játry nebo slezinou. Tyto příznaky obvykle vymizí za 1 – 2 měsíce, ale chronická únava může přetrvávat nadále. Příznaky infekce začínají být obvykle citelné 4-8 týdnů po infikování virem. Po primární infekci nastává doživotní latentní fáze, kdy vir sice není aktivní, ale v krvi jsou patrné protilátky po prodělané infekci a vir se může znovu reaktivovat.

U některých osob se vyvine stav, kdy EBV je chronicky aktivní (CAEBV). Chronicky aktivní EBV je vzácné progresivní onemocnění, které začíná primární infekcí EBV. Tělo produkuje příliš mnoho lymfocytů (bílé krvinky bojující s nemocemi) po dobu delší než 6 měsíců. Mezi příznaky patří horečka, poruchy jater, zvětšená slezina, oteklé lymfatické uzliny, anemie, zvýšená citlivost k jiným infekcím, nízký počet krevních destiček (trombocytopenie). Únava je také častým příznakem CAEBV, ale nebylo prokázáno žádné spojení mezi EBV a chronickým únavovým syndromem.

EBV ale není pouze původcem mononukleózy. EBV je spojován s několika závažnými onemocněními, z nichž většina se řadí mezi autoimunitní onemocnění. Důvodem je fakt, že protein EBNA2 produkovaný EBV virem interaguje s řadou genů spojovaných s těmito onemocněními. EBV proteiny mohou vypínat a zapínat určité geny a měnit fungování imunitních buněk. Dle výzkumů mezi onemocnění způsobená EBV virem patří systémový lupus erythematodes (SLE), roztroušená skleróza (RS), revmatoidní artritida (RA), juvenilní idiopatická artritida (JIA), zánětlivá onemocnění střev zahrnující Crohnovu chorobu a ulcerózní kolitidu, celiakie, diabetes 1. typu.

EBV má navíc významnou schopnost infikovat, aktivovat a latentně přebývat v B lymfocytech. Když EBV infikuje tyto B-buňky, vede je k aktivaci a proliferaci nezávisle na T-buňkách. Infikování B buněk vede k produkci monoklonálních autoprotilátek reagujících s antigeny ve více orgánech. Toto odpovídá za přechodný výskyt protilátek v průběhu mononukleózy. Obvykle jsou proliferující infikované B buňky eliminovány EBV specifickými cytotoxickými CD8+ T lymfocyty, ale latentně infikované neproliferující paměťové B buňky v organismu jedince přetrvávají. Protilátkami řízená diferenciace latentně infikovaných paměťových B buněk v plazmatické buňky může spustit vstup do lytického cyklu, kdy dochází k produkci infekčního viru.

EBV je dle výzkumů také spojen s některými typy vzácných druhů rakovin ovlivňujících lymfatický systém. Jde o vývoj malignit B lymfocytů jako je Burkittův lymfom a další non-Hodkinovy lymfomy, Hodkinův lymfom, lymfomy CNS, ojediněle i lymfomy NK buněk nebo T lymfocytů a také se vznikem posttransplantační lymfoproliferativní poruchy. EBV se také nachází u 100 % případů nekeratinizujících karcinomů nosohltanu a ojediněle bývá spojován s rakovinou gastrointestinálního traktu. Vzhledem k těmto zjištěním je důležitá prevence spočívající v posilování imunitního systému.

Ačkoliv bylo prokázáno, že řada antivirotik inhibuje replikaci EBV in vitro, při klinickém testování měly omezený úspěch, a proto dosud nebylo pro léčbu EBV infekcí schváleno žádné antivirotikum. Přírodní medicína ale dokáže s pomocí bylin a nutričních doplňků podpořit organismus, aby EBV infekci rychleji překonal a zotavil se.

Americký doktor funkční medicíny David Jockers ve své klinické praxi používá vitamin C, zinek, l-lysin, betaglukany, extrakt z olivových listů, berberin a echinaceu. Vysokodávkovaný vitamin C (podávaný intravenózně) dle studie z r. 2014 dokázal snížit přítomnost viru v těle a zároveň zkrátil dobu projevu symptomů infekce. Dávky testované ve studii (7,5 – 50 gramů) je těžké získat stravou, a tak se doporučuje kvalitní nutriční doplněk nebo intravenózní podání. Nejlepším potravinovým zdrojem vitaminu C je žlutá paprika, guava, citrony/limetky, jahody, papaya, brokolice, kapusta, grapefruit, pomeranč a kiwi. Zinek je minerál, jehož optimální hladina v těle inhibuje replikaci virů. Zinek také napomáhá tvorbě superoxid dismutázy, která chrání naše buňky před škodlivými účinky virových patogenů. Zinek také pomáhá snižovat zánětlivé reakce organismu.

Lysin je esenciální aminokyselina, která je důležitá pro budování svalů, produkci hormonů a tvorbu protilátek a významně pomáhá snižovat výskyt oparů. Naopak aminokyselina arginin růst virových patogenů v těle podporuje. Betaglukany mají schopnost stimulovat nebo inhibovat imunitu v závislosti na potřebách těla. Váží se na makrofágy a posilují jejich schopnost ničit patogeny.

Extrakt z olivových listů podporuje imunitní systém díky jeho antibakteriálnímu, antimykotickému a antivirovému působení. Bylo prokázáno, že inhibuje reprodukci viru EBV. Berberin je silná antimikrobiální látka, která se nachází např. dřišťálu a dalších rostlinách a která je dle studie z roku 2017 schopná inhibovat tvorbu rakoviny nosohltanu, která je spojována s EBV infekcí. Důvodem je inhibice genu EBNA1 (Epstein-Barr Nuclear Antigen 1), který hraje primární roli v replikaci a přežití EB viru. Berberin také napomáhá ničení patogenů v GIT, aby mohla imunita efektivně bojovat s EBV. Echinacea je silná imunitní bylina, která se běžně užívá při nachlazení a chřipce, protože má silné antivirové a imunomodulační účinky. Tato bylina dokáže podporovat aktivitu makrofágů a snížit systemický zánět v těle.

K překování virových infekcí včetně EBV je vhodné také použití kyseliny fulvové a huminové (fulvic and humic acids). Jde o organické látky extrahované z hlubin země. Jsou bohaté na minerály a díky svojí malé velikosti dokáží pronikat do buněk. Pomáhají vázat a odstraňovat toxiny a chránit buňky před virovými infekcemi a radiací. Posledním tipem dr. Jockerse je každodenní pití šťávy z řapíkatého celeru, která je bohatá na antioxidanty a stopové minerály, které podporují nadledvinky a imunitní systém. Dalším benefitem celerové šťávy je stimulace produkce trávicích šťáv, HCl, trávicích enzymů a žluče. Tím dochází také ke zmírnění zánětu a snížení virové aktivity.

Americká celostní lékařka Aviva Romm M.D. zdůrazňuje při prevenci a léčbě EBV kvalitní výživu, kvalitní spánek a relaxační techniky, které spolu s dostatečnou hygienou udržují imunitu v optimálním stavu. Z bylin doporučuje adaptogen ashwagandu či houbu reishi, ale také třezalku tečkovanou v dávce 300-600 mg denně (produkty standardizované na 0,3 % hypericinu a/nebo 3-5 % hyperforinu). Třezalka působí antivirově a je silným nervínem. Lékořice je též adaptogenní bylina, která působí antivirově a protizánětlivě a je doporučeno 150-300 mg denně. Poslední imunitní, protizánětlivou a antivirovou bylinou je již zmiňovaná echinacea, které Aviva Romm doporučuje brát 300-500 mg denně. Při léčbě EBV je vhodné kombinovat potraviny podporující imunitu, hlavně tmavě zelenou listovou zeleninu, mrkev bohatou na vitamin A, sladké brambory, tmavé bobule, ořechy, semínka a další kvalitní bílkoviny.

Hojně doporučovaným prostředkem k boji s EBV je lauricidin, což je obchodní značka pro monolaurin nacházející se v kokosovém oleji. Monolaurin je přírodní rostlinný tuk získaný z kyseliny laurové. Lauricidin je přírodní antivirotikum podporující zdravé prostředí střev. Nelze jej ale při léčbě nahradit přímou konzumací kokosového oleje.

Velmi cenné, i když vědeckým výzkumem z části nepodložené informace můžeme čerpat z práce Anthonyho Williama, který napsal sérii publikací s názvem Medical Medium a stal se díky svým schopnostem vyřešit beznadějné případy, se kterými si medicína neuměla poradit, známým po celém světě. Zde je shrnutí jeho nejdůležitějších poznatků souvisejících s Epstein-Barr virovou infekcí.

Člověk infikovaný tímto virem trpí únavou a bolestmi různých částí těla. Mnohdy se nemoc vůbec nediagnostikuje nebo je stanovená špatná diagnóza a nasazena neefektivní léčba. Lékaři nemají představu, jak se virus chová z dlouhodobého hlediska a jak problematické může jeho působení v těle být. Jen zřídka poznají, že EBV je příčinou konkrétních příznaků pacienta. EBV je původcem nemocí, které jsou mnohdy považovány za záhadné (fibromyalgie, chronický únavový syndrom) nebo špatně pochopené (onemocnění štítné žlázy, vertigo, tinitus).

Lékařská komunita zná jen jednu verzi EBV, ale ve skutečnosti jich existuje přibližně 60. Jednotlivé kmeny jsou rozděleny do 6 skupin a v každé skupině je zhruba 10 typů viru. Skupina 1 je nejstarší a nejmírnější. Většinou trvá celá desetiletí, než se virus z této skupiny přesune do vyššího stádia nemoci. Příznaky se projevují v 70 – 80 letech, např. bolestmi zad. Viry ze skupiny 2 se přesouvají do vyššího stádia rychleji než viry ze skupiny 1, příznaky jsou citelné v 50 – 60 letech života, např. slabý zánět nervů. Viry z této skupiny již mohou napadat štítnou žlázu. Skupina 3 jsou viry, jejichž působení je citelné kolem 40. roku života. Tyto viry již prochází všemi čtyřmi stádii, takže ze štítné žlázy míří k nervům. Mohou způsobovat bolest kloubů, únavu, srdeční palpitace, tinitus, vertigo. Vity ze skupiny 4 způsobují problémy kolem 30. roku života. Agresivně působí na nervy a mohou způsobovat symptomy spojené s fibromyalgií, chronickým únavovým syndromem, ale také zmatenost, úzkost, náladovost a další symptomy, které způsobují viry ze skupiny 1-3. Tato skupina virů může dokonce způsobit PTSD, posttraumatickou stresovou poruchu, ačkoliv dotyčný nikdy nezažil žádné trauma, ale byl zasažen tímto agresivním virem. Viry ze skupiny 5 cílí na věkovou skupinu od 20 let. Tyto viry způsobují příznaky stejné jako viry ze skupiny 4 a navíc u zasažených jedinců vyvolávají pocity strachu a obav. Tito lidé jsou odesíláni k psychologům a psychiatrům s diagnózou, že „je to v jejich hlavě“. Případně je stav mylně diagnostikován jako borelióza. Nejhorším typem jsou viry ze skupiny 6, které mohou silně postihnout malé děti. Tyto viry mohou v těle vyvolat příznaky, které jsou mylně považovány za leukémii, virovou meningitidu, lupus a další. Protože tyto viry potlačují imunitní systém, může postižený jedinec pociťovat silnou bolest nervů, ochablost končetin, vyrážky.

EBV prochází 4 stádii, nejnakažlivější je stádium č. 2. První stádium je obdobím, kdy virus „spí“, nachází se v krevním řečišti, pomalu se replikuje a čeká na příležitost ke spuštění primární infekce. Tato příležitost přichází v momentě, kdy je tělo několik týdnů oslabené např. nedostatkem spánku, důležitých nutrientů (zinek, B12), stresem, traumatem (rozvod, úmrtí v rodině). Tehdy virus detekuje stresové hormony v těle a spustí infekci. To znamená, že virus často útočí při probíhající hormonální změně, např. v období puberty, menopauzy, těhotenství, po porodu. Častý je případ, kdy se žena po porodu cítí velmi unavená, trpí nespecifickými bolestmi různých částí těla, depresemi. Vyšší hladina hormonů funguje v tomto případě jako spouštěč EBV infekce. V prvním stádiu je virus nediagnostikovatelný a nevyvolává žádné příznaky. Toto období může trvat týden, měsíc, ale celá léta od prvotní nákazy.

Druhé stádium je obdobím, kdy je virus nejvíce nakažlivý a kdy propuká infekční mononukleóza. Imunitní systém se snaží s virem bojovat a likvidovat napadené buňky. Virus ale hledá v těle dlouhodobý úkryt, který nalézá v játrech a/nebo slezině, kde pro něj rtuť a další naakumulované toxiny zajišťují vhodné prostředí. V tomto stádiu se často objevuje i nejlepší přítel EBV, kterým je bakterie streptokoka. Tělo tedy bojuje nejen s virovou infekcí, ale také s infekcí bakteriální, která mate imunitní systém a vytváří vlastní řadu příznaků. Streptokok v tomto stádiu může způsobovat bolesti v krku, angíny, záněty dutin, úst, ale také infekce močopohlavního ústrojí a ledvin.

Ve třetím stádiu již EBV sídlí v některém tělním orgánu a krevní test prokáže protilátky svědčící o proběhnuvší infekci (mononukleóza). Lékař ale v krvi nenajde aktivní virus, protože virus už není v krvi, ale v játrech, slezině nebo jiném orgánu, kde je prozatím medicínou nediagnostikovatelný. Tělo předpokládá, že je mimo ohrožení a imunitní systém přestává bojovat proti nákaze a pacient je označen za zdravého. Méně agresivní varianta viru čeká v orgánech i roky bez příznaků. Agresivní varianta ale může vést k falešně pozitivní diagnóze boreliózy, extrémní únavě způsobené mrtvými EB viry nebo postižení nervového systému vlivem specifického neurotoxinu. Dalšími potížemi způsobenými agresivní formou viru je špatná funkce jater, kdy se játra nezvládají zbavovat toxinů, hepatitida C (EBV je její primární příčinou), špatná funkce jater vyústí v nedostatečnou produkci kyseliny chlorovodíkové, čímž dochází ke špatnému trávení potravy. Organismus si vytváří přecitlivělosti na potraviny, které mu dříve nevadily (virus konzumuje např. oblíbený sýr, který přetváří v něco, co tělo nerozezná). Virus vylučuje agresivní neurotoxin do organismu zatíženého mrtvými viry a toto všechno nakonec vyvolává reakci imunitního systému, který je ale zároveň zmatený, protože neví, odkud se toxiny berou. Dle Anthonyho Williamse je typickým onemocněním tohoto stádia lupus. Tělo reaguje na vedlejší produkty a neurotoxiny produkované EB virem alergickou reakcí, která zvyšuje prozánětlivé markery, a tak je diagnostikován lupus.

EBV může využít zmatenosti imunitního systému, opustit např. játra a přejít do štítné žlázy. Dle Williamse je ve většině případů původcem onemocnění štítné žlázy právě EBV. Lékaři v případě Hashimotovy thyreoiditidy tento stav vysvětlují tak, že tělo napadá vlastní štítnou žlázu. Není to ale pravda. Štítnou žlázu nenapadá vlastní tělo (imunitní systém), ale EB virus. Takto vzniká skrytá hypofunkce štítné žlázy u milionů žen. Imunitní systém se snaží bojovat pomocí zánětu, ale ve změti neurotoxinů vyprodukovaných EBV, mrtvými EBV a dalšími vedlejšími produkty není schopný nalézt aktivní EBV a zlikvidovat jej. Někdy imunitní systém zkusí EB virus zablokovat pomocí vápníku, proto je důležité jíst potraviny bohaté na vápník. Pokud totiž imunitní systém nemůže vzít vápník k blokaci viru z krevního řečiště, vezme jej z kostí, což může vést k osteoporóze. Nedostatek hormonů štítné žlázy a působení EBV toxinů může vést k nárustu hmotnosti, únavě, zhoršení paměti, mentální „mlze“, depresi, nespavosti, ztrátě vlasů, křehkým nehtům, svalové slabosti, atd. Nejagresivnější verze EBV mohou dokonce vést k rakovině štítné žlázy. EBV se snaží proniknout do štítné žlázy ze strategického důvodu – snaží se zmást a stresovat endokrinní systém. Tlak na nadledvinky vede k produkci adrenalinu, což je oblíbená „potravina“ EB viru. Tím se virus stává silnějším, aby mohl v konečné fázi napadnout nervový systém.

Ve čtvrtém stádiu EB virus opouští štítnou žlázu a napadá centrální nervový systém. Imunita by toto za normálních okolností nedovolila, ale pokud se k potížím se štítnou žlázou přidá ještě nečekaný silný fyzický nebo emocionální stres, virus využije oslabení organismu a začne způsobovat řadu podivných příznaků – palpitace, nespecifické bolesti, únavu. Typickým případem je pacient po autonehodě, chirurgickém zákroku, apod., kdy se ale cítí špatně déle, než je obvyklé. Tvrdí, že se cítí, úplně převálcovaný, jako by jej srazil náklaďák. Krevní testy ani magnetická rezonance nic neodhalí, a tak doktoři netuší, že EB virus napadl nervy. Poškozené nervy aktivují „alarmující“ hormon, který tělo upozorní na poškození nervů a na nutnost opravy. EBV ale detekuje tento hormon a ukryje se právě do těchto poškozených nervů. Tento stav se může projevovat bolestí svalů, kloubů, zad, mravenčením a necitlivostí rukou a nohou, migrénami, nekončící únavou, malátností, nespavostí, nočním pocením, neklidným spánkem. Pacienti s těmito příznaky dostávají diagnózu fibromyalgie, chronického únavového syndromu nebo revmatoidní artritidy, dostanou léky, které neřeší skutečnou příčinu jejich onemocnění. Často je také 4. stádium EBV u žen zaměňováno za příznaky perimenopauzy a menopauzy. Návaly horka, noční pocení, srdeční palpitace, nevolnost, deprese, ztráta vlasů a úzkost jsou často mylně interpretovány jako hormonální změna, ale ve skutečnosti je na vině EBV. Dalším chronickým onemocněním, které je výsledkem čtvrtého stádia EB virové infekce, je chronický únavový syndrom vyznačující se řadou příznaků (únava, neschopnost vstát z postele, bolesti svalů, zvýšená teplota, deprese, bolesti hlavy, PMS, točení hlavy, bolesti kloubů, průjmy, kašel, nechutenství, noční pocení, bolestivé uzliny, aj.). Pacienti s chronickým únavovým syndromem mají zvýšené virové zatížení EB virem, který produkuje neurotoxin postihující CNS. Může docházet k oslabení adrenálních funkcí a zažívacího systému a k pocitu úplného vyčerpání. Fibromyalgie je další chorobou imunitního systému, jejímž skrytým původcem je dle Anthonyho Williama Epstein-Barr virus. Ten způsobuje zánět nervů, který se projevuje chronickou bolestí pohybového aparátu, citlivostí na dotek, silnou únavou a nespavostí. Dalším onemocněním způsobeným 4. stádiem EBV je tinitus projevující se zvoněním v uchu. To je dle Williama způsobeno virem EB, který se dostane do vnitřního ucha, kde vibruje a postihuje labyrint a vestibulokochleární nerv (sluchově rovnovážný).

Anthony Williams sestavil seznam nutrientů a bylin, který doporučuje k zotavení se z této zákeřné virové infekce. Doporučuje konzumovat nejméně tři z těchto jídel denně a čím více jídel, tím lépe. Dále je potřeba potraviny postupně rotovat tak, aby během dvou týdnu byly v jídelníčku nemocného zařazeny všechny vyjmenované. Patří sem divoké borůvky (pomáhají obnovovat CNS a zbavovat játra neurotoxinů z EBV), celer (posiluje HCl a poskytuje minerály nervovému systému), klíčky (bohaté na zinek a selen, posilují imunitní systém proti EBV), chřest (čistí játra a slezinu, posiluje slinivku), špenát (vytváří alkalické prostředí, poskytuje nervové soustavě vysoce vstřebatelné nutrienty), koriandr (odstraňuje z těla rtuť a olovo, které jsou živnou půdou pro EBV), petržel (odstraňuje z těla měď a hliník), kokosový olej (antivirový, protizánětlivý), česnek (antivirový, antibakteriální), zázvor (pomáhá přeměně živin a zmírňuje křeče spojené s EBV), maliny (bohaté na antioxidanty, které odstraňují z orgánů a krevního řečiště volné radikály), listový salát (stimuluje peristaltiku střev a pomáhá čistit játra o EBV), papája (obnovuje CNS, obnovuje tvorbu HCl v GIT), meruňky (posilují imunitní systém), granátová jablka (pomáhají čistit krev a lymfu), grapefruit (bohatý zdroj bioflavonoidů a vápníku , podpora IS a detoxu), kapusta (bohatá na alkaloidy chránící proti virům), sladké brambory (očista jater od vedlejších produktů EBV), okurky (posilují nadledvinky a ledviny a odvádí z krevního řečiště neurotoxiny), fenykl (obsahuje silné antivirové složky bojující s EBV).

Dále Anthony Williams sestavil seznam bylin a suplementů vhodných k řešení EBV. Mezi hlavní patří vilcacora (kočičí dráp, který bojuje proti EBV a streptokokům A a B), dále pak koloidní stříbro, zinek, vitamin B12, lékořice, citronová tráva, 5-MTHF, selen, červená algae (antivirová, odvádí z těla rtuť), l-lysine, spirulina, vitamin C, kopřiva, monolaurin, bez, červený jetel, badyán a kurkumin.

Článek Epstein-Barr virus (EBV), jak může potrápit a jak proti němu bojovat? se nejdříve objevil na Přirozeně ke zdraví.

Funkční medicína zná 5 spouštěčů autoimunitního procesu. Prvním spouštěčem jsou infekce, a to virové, bakteriální nebo parazitární. Infekce mohou autoimunitní nemoc vyvolat nebo zhoršit. Mezi nejčastější a nejvíce prostudované virové infekce, které mohou spustit autoimunitní proces v těle, patří Epstein-Barr virus (EBV) a herpes simplex typu 1 a 2. Herpes simplex je virus způsobující opary nebo genitální opary. Protilátky pro viru herpes simplex má většina populace a střídají se aktivní fáze s fázemi latentními, ale virus zůstává v těle celý život. Když je virus oparu aktivní, imunitní systém proti němu vytváří protilátky, které mohou spouštět autoimunitní reakci. Když je virus oparu v latentní, tedy neaktivní fázi, je do autoimunitní odezvy zapletený méně pravděpodobně. Konvenční léčba nabízí antivirotika, přírodní medicína aminokyselinu lysin a monolaurin pocházející nejčastěji z kokosového oleje.

Infekcí, která byla v souvislosti s autoimunitou studovaná nejpodrobněji, je virus Epsteina a Barrové (EBV), který je původcem mononukleózy a který je také spojen s chronickým únavovým syndromem. Proto jsou lidé trpící tímto onemocněním vystaveni rovněž riziku autoimunitních poruch. EBV patří do skupiny herpesvirů, které mohou způsobit genitální opar, opary, plané neštovice a pásový opar. Protilátky proti EBV má většina populace a přítomnost v těle je doživotní, stejně jako v případě herpes simplexu. EBV vykazuje silnou korelaci s řadou autoimunitních onemocnění včetně roztroušené sklerózy, systémového lupusu, chronického únavového syndromu, fibromyalgie, Hashimotovy thyreoiditidy, Gravesovy choroby a Sjörgenova syndromu. Velmi silné jsou korelace s výskytem roztroušené sklerózy a lupusu. Protilátky proti EBV má v USA 99 % dětí s lupusem oproti 70 % dětí ve zdravé kontrolní skupině bez lupusu. Podobně má protilátky proti EBV 100 % pacientů s roztroušenou sklerózou a zdá se, že lidé, kteří infikovaní EB virem nebyli, RS nedostávají. Zjistilo se, že vysoké hladiny protilátek proti EBV zřejmě předcházejí příznakům a vzplanutím roztroušené sklerózy a prodělaná mononukleóza v anamnéze riziko roztroušené sklerózy zdvojnásobuje. Virová zátěž, nebo-li hladina virů v krvi, je u pacientů s autoimunitní chorobou mnohem vyšší než u zdravých jedinců. Vyšší virová zátěž znamená, že virus je aktivnější a je ho v těle vyšší množství než v těle člověka s nižší virovou zátěží. EBV lze stejně jako herpes simplex léčit antivirotiky, ale jejich užívání nebývá efektivní. Funkční medicína se při řešení infekce EBV zaměřuje na konzumaci potravin s příznivým účinkem na imunitu, užívání kvalitních nutričních doplňků, zaléčení střeva, dostatečný příjem filtrované vody, vhodné cvičení, spánek 7-8,5 h denně, podpora detoxikačních metabolických drah, zbavení se toxinů, snížení stresu.

Další skupinou jsou bakteriální infekce, které mají též spojitost s autoimunitními nemocemi. Konkrétně campylobacter souvisí s Guillian-Barré syndromem, chlamydia pneumoniae souvisí s roztroušenou sklerózou, citrobacter, klebsiella, proteus a porphyromonas souvisí s revmatoidní artritidou, e.coli a proteus souvisí s autoimunitou všeobecně, klebsiella souvisí s ankylozující spondylitidou, streptococcus pyogenes s revmatickou horečkou a yersinia s Gravesovou chorobou a Hashimotovou thyreoiditidou. Spouštěčem autoimunitního procesu může být také parazitární infekce, především pokud v minulosti u jedince proběhla otrava jídlem nebo cestovatelský průjem při návštěvě zahraničí.

Druhým spouštěčem autoimunity jsou toxické substance. Mezi toxiny patří těžké kovy (např. arzen, kadmium, rtuť, hliník, olovo), mykotoxiny (jedy uvolňované určitými typy plísní, které se mohou nacházet doma, ve škole, v kanceláři…), průmyslové chemické sloučeniny užívané téměř ve všech výrobních procesech, nacházejících se ve všech průmyslově vyrobených věcech (od plastových dóz s hormonálními disruptory po karcinogenní těžké kovy ve vodě), pesticidy. Zbavení těla toxinů je u lidí pohybujících se v rozmezí autoimunitního spektra velmi důležité, a to jak pro zastavení postupu autoimunity, tak pro zvrácení jejího průběhu.

Těžké kovy podle jedné teorie specificky mění nebo poškozují buňky v různých tkáních těla. Imunitní systém tyto pozměněné tkáně nerozpozná a napadá je stejně jako cizí tkáně. Podle druhé teorie těžké kovy stimulují imunitní systém, který se dostane do stavu pohotovosti, přestává být schopný zjistit rozdíl mezi buňkami svými a cizími, což znamená, že ztrácí toleranci k vlastnímu tělu. Předurčí vlastní tkáň k destrukci a tím se spouští autoimunitní onemocnění spojené se zánětlivým procesem. Těžké kovy pomáhá metylovat ven z těla gen pro MTHFR (metyltetrahydrofolátreduktáza). Tento proces vyžaduje vitaminy B6, B12 a folát, ale problém nastává, pokud se u jedince objeví mutace v genu pro MTHFR. Při této mutaci tělo detoxikuje mnohem menší podíl těžkých kovů. Kvůli kompenzaci pak tělo potřebuje obzvlášť velké dávky metylovaných vitaminů B6, B12 a folátu. Třetí teorie říká, že autoimunitu spouští veškeré toxiny, nejen těžké kovy. T-lymfocyty vznikající v kostní dřeni se přesunují do brzlíku (thymu), kde se učí rozpoznávat cizí vetřelce – identifikovat viry, toxiny a další nebezpečné substance ohrožující organismus a odlišovat je od přátelských bakterií a pro tělo zdravých substancí. Z některých T-lymfocytů se posléze stanou „regulační T-lymfocyty“, jejichž důležitým úkolem je uhlídat ostatní T-lymfocyty a zajistit, aby si nepletly vlastní tělo s cizími vetřelci. Jejich úlohou je tedy udržování tolerance vůči vlastnímu tělu. Pokud tělo nemá dost regulačních T-lymfocytů, jiné T-lymfocyty mohou začít napadat vlastní tkáně. Příčinou tohoto procesu mohou být toxiny, které způsobí smrštění nebo atrofii brzlíku, čímž mu zabrání v produkci dostatečného množství kvalitních T-lymfocytů. T-buňky se tak snáze mohou vymknout kontrole a začít napadat štítnou žlázu, míchu nebo jinou životně důležitou část těla. Nízkoúrovňová chronická expozice toxinům, k níž dochází např. z potravin plných pesticidů nebo toxické kosmetiky, je horší než jednorázová akutní expozice, protože kumulativní zátěž je větší, stejně jako dlouhodobé zatížení imunitního systému.

Mykotoxiny jsou těkavé organické látky produkované některými druhy plísní. ¾ populace má geny, které umožňují snášet účinky mykotoxinů bez příznaků. Mykotoxiny se mohou nacházet v potravinách, ale také např. pod podlahovými prkny, v prasklinách mezi okny, za stěnami. Toxiny, které se z plísní uvolňují, negativně ovlivňují lidské zdraví. Pokud při řešení autoimunitního onemocnění nezlepší zdravotní stav klienta změna stravy, zaléčení střev, podpora imunity a klient popisuje zvláštní příznaky, které nedávají smysl, vyvine se u něj autoimunitní nemoc z ničeho nic nebo trpí opakovaným přerůstáním kvasinek navzdory tomu, že si přísně hlídá stravu, je na místě uvažovat právě o mykotoxinech. Pesticidy jsou chemické látky, kterými se stříkají plodiny pěstované na velkofarmách. Tyto látky jsou pro lidský organismus toxické a s velkou pravděpodobností spouští autoimunitní proces. Mnoho pesticidů je systémových, což znamená, že jsou nedílnou součástí rostliny a jejích produktů a nedají se tudíž smýt vodou.

Třetí spouštěč představuje jiný autoimunitní proces, který v těle probíhá a dosud nebyl detekován a řešen. Je důležité myslet na to, že propukne-li u jedince určité autoimunitní onemocnění, existuje vysoká pravděpodobnost, že se na něj budou nabalovat další autoimunitní nemoci.

Čtvrtým spouštěčem autoimunity jsou alergie, přecitlivělosti a intolerance. Alergie se vyznačují přítomností IgE protilátek v těle. Tyto protilátky způsobují zánětlivou reakci těla na určitý alergen. Reakce zprostředkovaná IgE probíhá okamžitě a může být velmi bouřlivá. Naopak přecitlivělost se vyznačuje přítomností IgG protilátek. Tento typ protilátek spouští zánětlivou reakci, která je mnohem pomalejší a méně intenzivnější než reakce zprostředkované IgE. Imunoglobulin G vede k jemnějším odezvám, které mohou probíhat se zpožděním až 72 hodin, a proto je velmi obtížné přesně určit, jaká složka byla spouštěčem příznaků. Častými důsledky tohoto typu protilátek jsou přecitlivělost na lepek a mléčné výrobky. Obzvláště důležité je v případě autoimunitního onemocnění nebo rizika jeho rozvoje 100% vyřazení lepku ze stravy. Lepek totiž spouští produkci látky zvané zonulin, která způsobuje uvolňování těsných spojů mezi epiteliálními buňkami tenkého střeva. Tyto těsné spoje, které drží buněčné stěny pohromadě u sebe, pak zůstávají otevřené a dochází k jejich propustnosti. Dalším problémem je jev zvaný molekulární mimikry, kdy si imunitní systém může plést část vlastního těla s cizorodou látkou. Například protilátky proti lepku se mohou zaměřit proti tkáním vlastní štítné žlázy a vyvolat tak časté autoimunitní onemocnění zvané Hashimotova tyreoiditida. Když molekuly lepku proniknou střevem do krevního řečiště, imunitní systém je vidí jako cizí vetřelce a vytváří proti nim protilátky, jakoby se jednalo o nebezpečné viry nebo bakterie. Při Hashimotově tyreoiditidě tyto protilátky nakládají se štítnou žlázou, jakoby se jednalo o lepek, v důsledku čehož imunitní systém začne ničit vlastní štítnou žlázu. Molekulární mimikry se ale vyskytují i u jiných autoimunitních chorob, při nichž si protilátky vytvořené proti gliadinu pletou s molekulami lepku jiné tkáně. Proto po každé konzumaci lepku mohou protilátky podnítit imunitu k napadání vlastních tkání. Intolerance je na rozdíl od dvou výše zmíněných neimunitní reakcí a patří sem např. laktózová intolerance nebo histaminová intolerance. Jak alergie, tak přecitlivělosti a intolerance je důležité při řešení autoimunity vždy pečlivě testovat.

Pátým spouštěčem autoimunitního procesu je stres, šok, trauma. Způsob, jakým člověk přemýšlí o různých situacích, jak je prožívá a jak na ně reaguje, silně ovlivňuje hladinu stresu a imunitní systém. Stresem je míněný stres emocionální (např. finanční starosti, blížící se termín odevzdání práce, hádky s milovanými osobami) a stres fyzický (např. příprava na maraton, chirurgický zákrok, probdělá noc). Tělo reaguje na jakýkoliv stres uvolněním kaskády stresových hormonů, tedy biochemických látek, jejichž účelem je pomoci tělu, aby se se stresem vypořádalo. Hlavním stresovým hormonem je kortizol, který pomáhá mobilizovat tělesnou, duševní a emocionální energii, zareagovat na dané požadavky a udržet si soustředění a motivaci. Zároveň je ale kortizol silně prozánětlivý. Stres nejprve stimuluje imunitní systém, poté dochází k uvolňování kortizolu a kortizol následně imunitní systém potlačí. Zdravou stresovou reakcí je stres akutní. Akutní stres stoupne, stimuluje imunitu, po krátké době opadne a aktivovaný imunitní systém se vrátí zpět na výchozí hladinu. Chronický stres se ale nikdy nevypne, imunitní systém zůstává stále aktivovaný a nemůže se vrátit na výchozí hladinu, dokonce se potlačí na úroveň 40-70 % pod výchozí hladinu. Pokud hladina stresu neustále stoupá a klesá (chronický stres s přestávkami) nebo nepřestává stoupat, vzniká riziko nadměrné aktivace imunitního systému, zánět a autoimunitní proces. Stres může vstupovat do bludného kruhu s infekcí, protože stres často spouští infekci, zatímco infekce zatěžuje tělo dalším stresem. Stres plus virová infekce mohou buď vyvolat nebo znovu aktivovat autoimunitní proces tímto mechanismem: stres znovu aktivuje latentní infekce, imunitní systém bojuje s infekcí pomocí zánětu, nespecifický zánět poškozuje tkáně, přičemž spouští stresovou reakci. Stres tedy potlačuje imunitní systém a potlačený imunitní systém je příhodným místem pro reaktivaci virů, bakterií, protože imunitní systém je vyčerpaný a neschopný efektivně se patogenů zbavit. Z tohoto důvodu často virové infekce útočí v období fyzického nebo psychického stresu.

Zdroje:

Myers, Amy. Autoimunitní řešení. ANAG, 2016. 397 s.

https://www.huffpost.com/entry/5-things-you-can-do-to-re_b_9515902

Článek 5 spouštěčů autoimunitních chorob se nejdříve objevil na Přirozeně ke zdraví.

Alzheimerovu chorobu, která je nejznámějším druhem demence a příčinou nejméně 60 % případů demence, poprvé popsal německý lékař Alois Alzheimer v roce 1907. V té době se na rozdíl od současnosti považovala za nemoc velmi vzácnou. Dnes jí trpí více než 30 milionů lidí a podle WHO se do roku 2050 počet případů demence ztrojnásobí. Alzheimerova choroba je v současnosti pátou nejčastější příčinou všech úmrtí.

Podstatou nemoci je progresivní odumírání nervových buněk a atrofie mozkové tkáně. Významnou roli v tomto degenerativním procesu hrají patologické proteiny ukládající se v mozkové tkáni jako amyloidové plaky, které způsobují porušení a zánik nervových buněk a synapsí. Výsledkem jsou nevratné změny v mozku, které se projevují zpravidla pozvolna. Mohou se objevit problémy s abstraktním myšlením, ztráta iniciativy, zhoršení krátkodobé paměti, zakládání věcí na nesprávné místo, problémy s řečí, změny nálady nebo chování. Později má nemocný čím dál větší problémy s vyjadřováním, rozhodováním, nedokončuje myšlenky, dochází k časové i místní dezorientaci a ztráta paměti již ovlivňuje schopnost plnit běžné pracovní úkoly. Mění se celá osobnost nemocného. V posledních stádiích nemoci už vůbec není schopen se sám o sebe postarat. Neorientuje se v současném životě, nepoznává osoby, místa a neustále se vrací do minulosti, žije život např. před 30 lety. Rychlost, kterou nemoc postupuje, se u každého postiženého liší.

Nicméně existuje podstatný rozdíl v pohledu klasické medicíny a funkční medicíny na příčiny vzniku Alzheimerovy choroby. Klasická medicína chápe nemoc jako poruchu hromadění bílkoviny betaamyloidu v mozku a hledá lék, který by tuto bílkovinu likvidoval. Nezabývá se ale hlouběji skutečnými příčinami vedoucími ke vzniku amyloidových plaků a paradoxně se ukazuje, že tvorba betaamyloidu je obrannou reakcí mozku před poškozením mikroby, toxiny a dalšími patogeny. Proto by snahám o odstranění amyloidových plaků z mozku mělo předcházet odstranění mikrobů, toxinů či jiných nežádoucích látek vyvolávajících tuto obrannou reakci organismu. Monoterapeutický přístup, tedy „jedna nemoc – jeden lék“, léčba symptomů a opomíjení skutečných příčin nemoci se ukázaly jako neúčinné, protože 99 % takto léčených případů bylo neúspěšných.

Funkční medicína naopak vnímá Alzheimerovu chorobu jako multifaktoriální onemocnění a zastává názor, že amyloidové plaky nejsou hlavním problémem, ale snahou organismu ochránit mozek před poškozením nežádoucími látkami. Tím, že odstraníme tyto nežádoucí látky z těla v mnoha případech zastavíme samotné onemocnění. V našem mozku je přibližně 100 miliard neuronů a každý neuron má přibližně 10 000 synapsí. Zdravý mozek udržuje rovnováhu mezi kultivací nových synapsí a omezováním starých, které jsou již nepotřebné. Dr. Bredesen zjistil, že lidé trpící Alzheimerovou nemocí tuto rovnováhu postrádají, protože v jejich mozku zaniká velké množství synapsí a nových se tvoří velmi málo. Cílem přístupu dr. Bredesena je tedy opětovné nastolení rovnováhy mezi vznikem nových synapsí a zánikem starých, přičemž tuto křehkou rovnováhu ovlivňuje až 36 různých mechanismů, např. vitamin B, vitamin D, estradiol, testosteron, NF-kappa B (součást zánětlivé odpovědi organismu), BDNF (brain-derived neurotrophic factor) zvyšující se cvičením, spánek napomáhající odstranění amyloidových plaků a mnohé další faktory. Aby se podařilo zjistit, co přispívá ke snížení kognitivních funkcí, je nutné tyto parametry u každé osoby trpící Alzheimerem měřit a na základě zjištěných hodnot pak odstraňovat příčiny nemoci. Novým zjištěním je, že i pouhé odchylky ve sledovaných parametrech se sčítají a dohromady mohou vytvořit základ pro vznik Alzheimerovy nemoci.

Podle Dále Bredesena zdraví mozku ohrožují tři nejčastější mechanismy – zánět, nedostatek živin (na úrovni makronutrientů i mikronutrientů) a toxické zatížení. Dr. Bredesen na základě svého několikaletého klinického výzkumu identifikoval šest typů Alzheimerovy choroby, z nichž každý typ má vlastní příčiny vzniku nemoci. První, „zánětlivý“ typ je charakterizován zánětem (i chronickým podprahovým), který může být způsoben patogeny nebo zánětlivými faktory jako jsou např. trans tuky obsažené v margarínech a ztužených tucích. Typické pro tento typ jsou vysoké hladiny markerů zánětu (např. CRP). Druhý, „atrofický“ typ je spojený se snížením hladin faktorů podporujících zdraví mozku, např.: BDNF, estradiolu, progesteronu, testosteronu, insulinu, hormonů štítné žlázy, vitaminu D, vitaminu B. Kombinací prvního a druhého typu vznikl „glykotoxický“ typ (typ 1,5), kdy glykotoxicitu způsobuje nerovnováha využití glukózy (inzulínu) v mozku. Inzulín degradující enzym (IDE) produkovaný pankreatem rozkládá současně hormon inzulín i betaamyloid, ale pokud je IDE vyčerpán vlivem konzumace stravy s nadbytkem sacharidů (typické u diabetiků a inzulinové rezistence), chybí na rozklad amyloidových plaků. Tento typ je nejčastějším formou Alzheimera a někteří lékaři funkční medicíny proto hovoří o Alzheimerově chorobě jako o cukrovce 3. Typu, nebo také cukrovce mozku. Třetí typ, „toxický“ je spojený s vystavením organismu toxinům – těžkým kovům, pesticidům, insekticidům, průmyslovým toxinům, mykotoxinům (produkované plísněmi), antimikrobiálním látkám, ale také statinům (léky na cholesterol) či inhibitorům protonové pumpy (léky na reflux). Čtvrtý typ, „vaskulární“ je zapříčiněný sníženou cévní podporou mozku a tito pacienti mají i jiné kardiovaskulární potíže jako např. onemocnění periferních cév. Pátý typ, „traumatický“ je spojený s předchozím úrazem či zraněním mozku (jedním rozsáhlým či několika drobnými). U většiny pacientů dominuje jeden typ, ale prolíná se s dalšími typy. Snahou funkční medicíny je tedy identifikovat spouštěč, ať už je to zánět, oxidativní stres, nutriční deficity, toxiny, patogeny, a poté je individuálně řešit.

Dr. Bredesen vyvinul tzv. ReCODE program (Reversal of COgnitive DEcline) založený na úpravě stravy, životního stylu, suplementaci specifickými nutričními doplňky, bylinami a léky, pomocí něhož se mu daří u mnoha pacientů nemoc úspěšně léčit. Cílem programu je napravit poškozené trávení a střevní mikrobiom pomocí stravy a probiotik, vyrovnat narušený hormonální systém, vyřešit inzulínovou rezistenci, optimalizovat spánek, jehož dostatek napomáhá zbavit se betaamyloidu, zařadit pravidelné cvičení, které stimuluje tvorbu BDNF důležitého pro učení, paměť a regulaci nálady, eliminovat toxiny, zbavit organismus infekčních patogenů (borelie, EBV, aj.), odstranit příčiny zánětu, vyřešit nutriční deficience, zařadit vhodnou výživu, snížit stres vedoucí ke zhoršování paměti, kognitivních funkcí a zvyšování zánětlivosti, poskytnout mozku potřebný trénink a znovu vybudovat ztracené nebo nefunkční synapse.

Protože jídlo je lék, je také důležité vědět, jaká strava a nutrienty podporují funkci mozku a pomáhají předcházet i léčit Alzheimerovu nemoc. Základním krokem při změně jídelníčku je snížení příjmu sacharidů ve formě rafinovaných cukrů a průmyslově zpracovaných obilovin a vyřazení rafinovaných rostlinných olejů, margarínů a ztužených tuků. Pro prevenci u zdravých osob je vhodná středomořská strava či paleo dieta, nicméně pro léčebnou terapii dr. Bredesen doporučuje nízkosacharidovou ketogenní dietu. Středomořská strava obsahuje velké množství čerstvé i vařené zeleniny, ovoce, ryb a mořských plodů, ale důležitou součástí jídelníčku jsou také ořechy, vejce, mléčné výrobky (především přírodní řecký jogurt), maso (drůbeží a méně červené maso) a kvalitní tuky, především olivový olej. Naproti tomu paleo dieta vylučuje veškeré obiloviny, luštěniny, mléčné výrobky a samozřejmě také veškeré formy rafinovaného cukru a je založená na konzumaci zeleniny, ovoce, hub, masa, ryb, vajec a ořechů a zařazuje také masokostní vývary, vnitřnosti a fermentované potraviny. Nízkosacharidová ketogenní dieta čerpá cca 70 % energie z tuků, 20 % z bílkovin a pouze 10 % ze sacharidů. Vylučuje stejně jako paleo dieta obiloviny, luštěniny, rafinované cukry, ale navíc také většinu ovoce a kořenovou zeleninu obsahující vyšší množství škrobu. Je založená na potravinách obsahujících zdravé tuky, jako je olivový olej, kokosový olej, máslo, vejce, ořechy, ryby a maso. A proč vlastně nízkosacharidová dieta? Vzhledem ke zjištění vědců, že diabetes zvyšuje riziko výskytu demence o 65 %, existuje nepopiratelná souvislost mezi diabetem a Alzheimerovou chorobou. Chronická hyperglykemie podporuje vznik betaamyloidu a je spojena se zhoršením kognitivních funkcí. Obdobně vysoká hladina inzulinu je spojena se zvýšeným rizikem demence.

Protože oxidativní stres se spolupodílí na patogenezi Alzheimerovy choroby, je vhodné konzumovat také potraviny bohaté na antioxidanty jako vitamin C, E a betakaroten. Důležitým mikronutrientem je vitamin B, především folát, vitamin B6 a B12, které regulují hladiny homocysteinu spojeného s vyšším rizikem vzniku demence. Nízké hladiny vitaminu B jsou ve vyšším věku spojeny s kognitivními poruchami a snížením objemu mozku. Naopak suplementace vitaminem B6, folátem a B12 dle studií zpomaluje atrofii mozku u starších lidí s mírnou kognitivní poruchou. Suplementace běžně dostupnou syntetickou kyselinou listovou se nedoporučuje, vhodné je zajistit B9 ve formě metylfolátu. Podobně místo běžně dostupného kyanokobalaminu je vhodnější zajistit biologicky dostupnou formu B12. Poněvadž lidský mozek je ze 60 % složený z tuku a téměř polovina tohoto tuku jsou omega 3 mastné kyseliny ve formě DHA, dalším nepostradatelným nutrientem pro zdraví mozku jsou omega 3, jejichž zdrojem je extra virgin olej z tresčích jater bohatý také na vitamin A a D a drobnější ryby žijící v chladných vodách jako pstruh, sardinky či losos. Dalším zajímavým nutrientem podporujícím mozek je fosfatydilserin, což je hlavní foslipid v mozku, který pomáhá v určování integrity a fluidity buněčných membrán, může zlepšovat paměť, učení, koncentraci a koordinaci. Jeho tvorbu může inhibovat nedostatek výše zmíněného folátu, vitaminu B12, esenciálních mastných kyselin či S-adenosylmethioninu. Acetyl-L-karnitin je silný antioxidant působící na neurony, který stabilizuje buněčnou membránu, zlepšuje tvorbu energie v neuronech a zpomaluje progresi Alzheimerovy choroby. U seniorů je častý deficit zinku, který může postupně způsobit poruchy nervového systému a jehož hodnoty v krvi a mozkomíšním mozku jedinců s demencí jsou velmi nízké, proto je na místě hladiny zinku pohlídat. Z fytoterapeutik pak můžeme ještě zmínit protizánětlivý kurkumin, bacopu, či extrakt z ginkgo biloby, který významně pozitivně ovlivňuje mentální a kognitivní příznaky spojené s Alzheimerem.

Závěrem nesmíme opomenout zmínit důležitost zdraví střevní mikroflóry. Už dlouho víme, že existuje spojení mozek – střevo, kdy centrální nervový systém komunikuje se zažívacím traktem a společně mohou ovlivnit pohyblivost střev, uvolnění neurotransmitterů a střevní imunitní systém. Jedna studie dokonce zjistila souvislost mezi užíváním antibiotik v dětství a kognitivními poruchami v pozdějším věku. Nejen z tohoto důvodu je tedy vhodné po každém užívání antibiotik nasadit kvalitní probiotika. Dle výzkumu na myších podávání probiotik snížilo zánětlivé markery mozku a zpomalilo tvorbu amyloidových plaků. Jiná klinická studie prokázala příznivé účinky probiotik na zánětlivý marker CRP a některé kognitivní funkce u lidí.

Zdroje:

Nutritional Support for Dementia and Alzheimer’s

New Hope That Alzheimer’s Can Be Prevented—and Even Cured

http://www.alzheimer.cz/res/archive/004/000480.pdf?seek=1492589048

Dementia is Treatable with Functional Medicine

Alzheimerova demence

https://theses.cz/id/yidm9e/Diplomova_prace.pdf

Článek Alzheimerova nemoc se pod taktovkou funkční medicíny stává léčitelnou a víme, jak jí předcházet se nejdříve objevil na Přirozeně ke zdraví.

Dozvíte se, co je to atopický ekzém, jak vzniká, jaké jsou příčiny jeho vzniku, diagnostika, odlišné pohledy klasické a naturopatické medicíny, ale především množnosti přírodní terapie. V prvním díle probereme vhodná fytoterapeutika, tedy bylinky, při řešení atopického ekzému. V druhém díle se zaměříme na úpravu stravy, životosprávy a na potřebné nutriční doplňky. Třetí díl věnujeme problematice spojitosti atopického ekzému a toxických kosmetických a čistících prostředků.

Mnoho definicí pro jeden problém, aneb co to vlastně je atopický ekzém?

Atopický ekzém neboli atopická dermatitida je jednou z forem dermatitidy, což je společný termín pro zánět kůže. Jde o chronický povrchový zánět kůže, který se projevuje třemi hlavními symptomy: zánětem kůže, svěděním a suchostí. Příznaky jsou tedy suchá, zarudlá pokožka, svědění, zduření, otok, mokvání kůže, pupínky či puchýřky. Atopický ekzém je tedy chronické nebo chronicky relabující onemocnění kůže s výraznou hyperreaktivitou, kdy kromě svědění a typických morfologických změn je dalším důležitým znakem také genetický podklad – atopie a porucha bariérové funkce.

Epidemiologicky je atopický ekzém (AE) jednou z nejčastějších kožních chorob s prevalencí až kolem 20 % u dětí a 1–3 % u dospělých. Z toho vyplývá, že atopický ekzém je nejčastějším chronickým onemocněním nejútlejšího věku. Z velkých studií víme, že u dětí s atopickým ekzémem 45 % má první projevy již do 6. měsíce věku, 69 % pak do 1. roku. Do 5 let se nemoc projeví v 85 %. Navíc při velmi časném začátku onemocnění v 1.–2. roce věku přetrvávají projevy do dospělosti až ve 20 % případů.

Dle původu onemocnění se atopický ekzém řadí mezi endogenní formu dermatitid spolu se seboroickou dermatitidou a numulární (penízkovitou) dermatitidou, zatímco alergická kontaktní dermatitida a infekční dermatitida spadají pod exogenní formu dermatitid.

Postižena je epidermis i dermis, podkladem je porucha bariérové funkce kůže na různých úrovních a imunopatologické děje na úrovni přirozené i adaptivní imunity. Porucha regulace imunitního systému ve smyslu alergie je pak nejčastější u dětí. U dětí, které trpí časnými projevy atopického ekzému, dochází také častěji k tzv. „atopickému pochodu“, což je situace, kdy se k ekzému přidávají další typické projevy – astma a alergická rinokonjunktivitida. U dětí s atopickým ekzémem a současnou senzibilizací na potravinové alergeny v kojeneckém věku se astma a rýma vyskytují ve 4 letech až ve 40 %.

Ačkoliv atopický ekzém stále není širším okruhem lékařů a terapeutů považován za autoimunitní onemocnění, sdílí s autoimunitními onemocněními mnoho podobných charakteristik. Nicméně v lednu 2015 vyšel dle National Eczema Association v Journal of Allergy and Clinical Immunology odborný článek dermatologů a vědců z Icahn School of Medicine at Mount Sinai v New Yorku, kteří zjistili, že atopická dermatitida, neboli ekzém, je na molekulární úrovni imunitním (autoimunitním) onemocněním.

Při onemocnění atopickým ekzémem dochází k narušení bariérní funkce kůže vlivem nedostatečnosti lipidové vrstvy pokožky, která se stává propustnou, a proto není schopna zachovat živiny a vodu uvnitř těla a škodliviny udržet mimo tělo. Kůže tedy vysychá a stává se citlivější k provokujícím faktorům (iritant), které stav dále zhoršují. Současně oslabenou kůží pronikají škodliviny z vnějšího prostředí, které způsobují zánět. Zánět kůže vyvolává svědění a následné škrabání, které dál narušuje kůži, vede k dalším ztrátám vody a vysychání pokožky. Tak vzniká bludný kruh příznaků, které jsou pro atopický ekzém typické.

Jedná se o epizodické onemocnění, kdy se střídají období zhoršení příznaků (často v zimě) s bezpříznakovými obdobími. Většinou se atopický ekzém objevuje v kožních ohybech, např. pod koleny, lokty, mezi prsty, ale postižen může být i obličej, hlava, hrudník, zápěstí, zadní části rukou, vnitřní strany stehen apod. Častěji trpí touto formou dermatitidy novorozenci a děti, ale může přetrvat do dospělosti. Atopický ekzém postihuje 10-12% populace a objevuje se především u dětí do 5ti let věku.

Dle aucklandského dermatopatologa prof. Patricka Emanuela je ekzém častým onemocněním kůže s několika klinickými příznaky, které jsou histologicky charakterizovány výskytem spongiotické tkáňové reakce. Termíny ekzém a dermatitida se často zaměňují při označování polymorfní zánětlivé reakce postihující epidermis a dermis. Nicméně dermatitida znamená zánět kůže a není dle prof. Emanuela a kol. synonymem ekzematózních procesů. Konsenzus mezi většinou dermatopatologů podle něj spočívá v tom, že výraz „ekzém“ by měl být nahrazen výrazem „spongiotická dermatitida“, aby odrážel histopatologické změny, které jsou základem tzv. ekzémů.

Jaké jsou příčiny vzniku ekzému?

Ve vývoji atopického ekzému hraje roli nespočet faktorů, například oslabení imunitního systému, genetická predispozice k atopiím, defekt kožní bariéry, stres psychický i fyzický, vlivy životního prostředí, ale také hormonální změny, alergeny kontaktní, inhalační a potravinové či mikrobi. Mezi exogenní faktory hrající roli v patogenezi ekzému patří např. léky, kosmetika, kovové součásti, chemikálie, čistící prostředky, latex, vlna, syntetická vlákna, minerální oleje, bakteriální a houbové patogeny, aj. Vystavení těmto látkám může vyvolat poškození kůže, iritaci (kontaktní dermatitida vyvolaná iritans) nebo hypersenzitivní reakci (alergická kontaktní dermatitida) závisející na individuální vnímavosti, koncentraci látky a době vystavení této látce. V rozvoji ekzému hrají roli také endogenní faktory, které zahrnují imunologické abnormality (např. rodinná historie atopií), environmentální faktory (např. potravinové alergie) a emocionální vlivy (např. stres). Pacienti s endogenním ekzémem, což je i atopická dermatitida, mohou mít snížený obsah ceramidu (nepolární hydrofobní lipidy) ve stratum corneum způsobený enzymovou poruchou, snížený práh svědivosti kůže, přemnožení candidy ve střevě, nárust produkce prozánětlivých cytokinů a intestinální dysbiózu. U kontaktních dermatitid může pak individuální citlivost ovlivňovat nadměrné vystavení pokožky vodě, nadměrné teplo, pocení, nízká vlhkost, mechanický stres, jakému je pokožka vystavována při častém mytí rukou.

Atopický ekzém bývá často geneticky podmíněné onemocnění, vyskytující se familiárně a zvláště u dětí spojené s atopií – vrozeným sklonem k hypersenzitivitě sliznic a kůže v reakci na vnější podněty a s tendencí k vytváření IgE protilátek – a jejími dalšími projevy – alergickou rinokonjunktivitidou a astmatem. Atopie ale není etiopatogeneticky spjata s atopickým ekzémem vždy, u dětí asi 20 % atopických ekzematiků je „non-atopic“ neboli non IgE. AE není monogenní nemoc, ale geneticky komplexní nemoc a do patogeneze vstupuje řada kandidátních genů, jejichž kombinace se může lišit i u jednotlivých subtypů onemocnění.

Vlivem poruchy přirozené imunity vzniká větší náchylnost pro infekční vlivy bakteriální (nejčastěji Staphylococcus aureus) a virové (herpetické viry). K porušené obraně kůže přispívá i snížení až absence antimikrobiálních peptidů (AMP) přirozené imunity (katelicidiny, beta-defenziny), ke kterému dochází pod vlivem „proalergických“ cytokinů Th2, IL-4 a IL-13, vyskytujících se u atopiků přímo v postižené kůži. V posledních letech bylo zjištěno, že vitamín D3 (1-25-dihydroxyvitamín D) významně zvyšuje expresi AMP v kůži. Tím se otevírá i léčebná možnost využití D vitamínu u skupiny ekzematiků trpících opakovanými infekčními komplikacemi.

Kromě genetické predispozice hrají významnou roli při vzniku atopické dermatitidy faktory výživy a funkce střevní sliznice v souvislosti se střevní flórou, imunitním systémem i asociovaným imunitním systémem (GALT). Zhoršovat příznaky onemocnění může nesnášenlivost potravin. Tato nesnášenlivost vzniká na imunologickém podkladě (alergická hypersenzitivita) či na neimunologickém podkladě (nealergická hypersenzitivita).

Imunitně zprostředkované reakce se dělí na čtyři typy. Podstatnými pro atopie je typ I a typ III. Typem I se rozumí alergie zprostředkovaná imunoglobuliny E (IgE) neboli pravá alergie s rychlým nástupem příznaků.

Typem III se rozumí alergie zprostředkovaná imunoglobuliny G (IgG) neboli potravinová přecitlivělost, kdy dochází také k produkci antigen protilátkových komplexů (APK), které v těle způsobují chronické problémy, zvyšují zánětlivost a způsobují opožděnou reakci organismu a opožděný nástup příznaků (až o několik dní později).

Dle amerického lékaře funkční medicíny Marka Hymana je ekzém známkou zánětu v těle člověka a hlavní příčinou je porucha imunitního systému, kdy tělo přehnaně reaguje na něco, co na něj útočí.

Důvody těchto reakcí jsou dva:

Propustná střevní stěna/děravé střevo (z aj. leaky gut) – stav, kdy toxiny, mikroorganismy, léky, částečky nestráveného jídla, prochází skrze rozvolněnou střevní stěnu, vytváří podprahový zánět, potravinové alergie/přecitlivělosti (především na lepek a kravské mléko) a oslabení imunitního systému. Propustná střevní stěna také zhoršuje další nemoci jako únava, bolesti hlavy, kloubů, deprese, alergie, reflux, dráždivý tračník, autoimunitní nemoci, aj.

Abnormální střevní flóra/dysbióza (z aj. abnormal gut flora) – stav, kdy dojde k přemnožení špatných bakterií a kvasinek vlivem konzumace průmyslově zpracované stravy, stravy s vysokým podílem cukrů, rafinovaných obilovin, stravy s nedostatkem zeleniny a vlákniny. Roli v přemnožení nevyžádaných bakterií můžou mít i léky, hormony, steroidy.

Mezi střevem a imunitou existuje křehká rovnováha, a pokud dojde i k malým změnám ve střevě např. vlivem užívání antibiotik, potravinové přecitlivělosti, stresu, infekce, umožní to částicím potravy vstoupit do krve a exponovat imunitní systém k zánětu.

Příznaky z hlediska západní a naturopatické medicíny

Na problematiku dermatitid obecně se jinak dívá klasická, tedy západní medicína a jinak medicína přírodní, naturopatická. Z pohledu západní medicíny je ekzém výlučně kožní onemocnění, jehož příčina, pokud je neznámá, se označuje jako ekzém atopický. K léčbě využívá klasická medicína antihistaminika a lokální aplikaci kortikoidů v podobě mastí. Po lokální aplikaci kortikoidových mastí ale postupně dochází k oslabování kůže a jizvení. Doporučuje se kůži pravidelně promašťovat, vyvarovat se škrabání a poškozování. Tato léčba ale bývá málo účinná, protože řeší problém pouze povrchně a opomíjí hlubší příčiny vzniku onemocnění.

Z pohledu naturopatické medicíny je ale ekzém multifaktoriálním onemocněním a je potřeba jej řešit celostně. Pokožka nesmí být vnímána jako samostatný prvek, ale jako orgán úzce propojený s jinými orgány a systémy. Léčení příznaků má samozřejmě své opodstatnění a využití prostředků západní medicíny je na místě v momentě, kdy došlo k tak značnému porušení povrchu kůže, že hrozí systemická infekce. Zde je na místě vyhnout se tzv. „léčivé krizi“, tedy akutnímu zhoršení příznaků. Kůže je největším eliminačním orgánem, ale je potřeba se zaměřit také na správnou funkci ostatních eliminačních orgánů, tj. tlustého střeva, jater, plic a ledvin. Zlepšení výkonnosti těchto orgánů totiž sníží toxické zatížení, se kterým se kůže potýká, a tím se také sníží riziko zhoršení příznaků onemocnění.

Opomenout nelze ani angažmá nervového systému, protože většině pacientů s kožními problémy se stav zhoršuje zvýšeným stresem. Jedná-li se o stres dlouhodobý, efekt hormonů uvolňovaných z nadledvinek a hypofýzy může být škodlivý. To může zapříčinit celkovou nižší odolnost organismu a tím stimulovat zánětlivé procesy. Zvýšená psychická zátěž, stres a deprese nervového systému mohou vyčerpat zásoby noradrenalinu, a proto je na místě aplikace nervínů. Projevy atopického ekzému mají dle přírodní medicíny původ v propustné střevní stěně. Pokud je narušena stěna tenkého střeva, jdou nestrávené zbytky potravy do krve, která je roznáší po těle a dráždí imunitní systém. Játra nestíhají vylučovat vznikající toxiny, a tak přispěchá na pomoc kůže a vzniká ekzém.

Kam se obrátit pro diagnostiku onemocnění?

Vzhledem k tomu, že atopický ekzém je onemocnění, kde se střetává rovina dědičnosti, oslabeného imunitního systému a poškození bariérové funkce kůže, měla by diagnóza tohoto onemocnění z pohledu západní medicíny být výsledkem spolupráce obvodního lékaře/pediatra, dermatologa, alergologa a klinického imunologa. Alergolog hledá atopické pozadí, senzibilizaci, rozliší IgE a non IgE ekzém. Prokáže-li se senzibilizace, dále pacienta sleduje, protože existuje velká pravděpodobnost rozvoje dalších alergických potíží. Dermatolog může postavit diferenciální diagnózu a v těžších případech se bohužel bez dermatologické léčby pacient neobejde.

Které bylinky ulevují od atopického ekzému?

Kromě úpravy jídelníčku, životního stylu a zařazení specifických nutričních doplňků hraje zásadní roli v řešení atopického ekzému fytoterapie. Vhodně zvolené kombinace bylin na základě zjištění původu ekzému mohou výrazně ulevit od nepříjemných projevů onemocnění. Na rozdíl od kortikoidů a konvenčních mastí a krémů totiž řeší příčinu onemocnění a nepotlačují pouze symptomy.

Je důležité uvědomit si, že stav pokožky jde ruku v ruce se zažíváním, imunitním systémem a stresem. Zdravé zažívání má prvořadý význam při léčbě jakéhokoliv onemocnění kůže. Stěžejní je pravidelná eliminace, zdravé prostředí střevní mikroflóry a dostatek žaludečních šťáv. Lidé trpící ekzémy a dalšími kožními nemocemi totiž často trpí hypochlorhydrií. Imunitní systém musí být dostatečně silný, aby nedocházelo ke vzniku alergických reakcí. Důležité je eliminovat také stres, úzkost, které jsou u klientů s kožními nemocemi časté. Trvalý stres má totiž na ekzém velmi negativní vliv. Provokuje a zhoršuje svědění, to vede k opakovanému škrábání, které dále vede ke zhoršení stresu a ten opět zhoršuje svědění a tím i ekzém samotný. Opakované škrábání může navíc způsobit v místě ekzému zánět a tím zkomplikovat léčbu.

Při řešení atopického ekzému je vhodné vybírat z následujících skupin bylin.

1. depurans – čistící byliny
2. imunomodulační byliny
3. antiflogistika – protizánětlivé byliny
4. byliny ovlivňující zažívání, stimulující žaludeční šťávy – amara (hořčiny)
5. nervíny a adaptogeny
6. byliny na vnější použití

 Mezi skvělé čistící byliny (depurans) patří dřišťál obecný (berberis vulgaris), který obsahuje berberin ničící bakterie, viry, parazity, umí vymýtit zlatého stafylokoka, který se často nachází na kůži ekzematiků, čistí krev, lymfu a je indikován na různé kožní problémy – akné, boláky, ekzémy, lupenku, kopřivku. Kopřiva dvoudomá (urtica dioica) působí jako alterans, čistí krev a je indikována při ekzémech, očistných kůrách a detoxikaci. Čistící bylinou č. 1 na ekzém je ovšem lopuch větší (arctium lappa), který je indikován na kožní problémy, akné, boláky, ekzémy, lupenku, kopřivku. Dále můžeme uvést ještě zemědým lékařský (fumaria officinalis), který jako metabolikum také výborně čistí. Jeho množství ve směsi by ale nemělo překročit 20 %. V dermatologii jej kombinujeme především s kořenem lopuchu. Jetel luční (trifolium pratense) je pročišťující bylinou vhodnou k užití u kožních problémů vyvolaných hormonálně.

Echinacea (třapatka nachová) působí antisepticky, antibakteriálně, antivirově, protizánětlivě, protialergicky, podporuje funkci imunitního systému, je to lymfatikum indikováno na imunitní obtíže, deficity, alergie, přecitlivělosti, hojení ran a různé nemoci kůže. Další imunitní bylinou vhodnou při řešení kožních potíží je kozinec blanitý (astragalus membranaceus), který je vhodný pro celkovou regeneraci dlouhodobě oslabeného organismu, na pomalu hojící se rány, ale také na astma, které bývá s atopickým ekzémem často spojeno. Hovoříme o tzv. „atopické trojce“ – astma – ekzém – alergie.

Z protizánětlivých léčivek je nejdůležitější lékořice lysá (glycyrrhiza glabra), která je hlavní protizánětlivou bylinou s adaptogenním a regeneračním působením. Je indikována jak na atopický ekzém, tak na astma (v kombinaci s kozincem a codonopsis). Kurkuma dlouhá (curcuma longa), neboli indický šafrán je silně hojivá, hepatoprotektivní (chrání játra) a taktéž vhodná při řešení ekzémů i lupenky. Měsíček lékařský (calendula officinalis) je jednou z nejlepších hojivých bylin, působí protizánětlivě, je to lymfatikum a tradičně se používá v léčbě infekcí kůže, ekzému, lupenky. Zevně pak urychluje hojení ran a zánětů.

Hořec žlutý (gentiana lutea) je tzv. pravé amarum, které stimuluje tvorbu žaludečních šťáv, působí protizánětlivě a podporuje správnou funkci jater. Podobně působí při nedostatečném trávení pelyněk pravý (artemisia absinthium) a použít lze i heřmánek pravý (chamomilla recutita), který je vhodný na zažívací křeče, záněty GIT, zároveň zklidňuje nervový systém, ulevuje od stresu, úzkosti.

Z nervínů a adaptogenů je kromě výše zmíněného heřmánku je vhodná také meduňka lékařská (melissa officinalis) pro své sedativní a antidepresivní působení, rehmanie lepkavá (rehmania glutinosa) je pak díky svému protizánětlivému, imunomodulačnímu a regeneračnímu působení specifickým adaptogenem v léčbě kožních nemocí, ale také alergií, astmatu, vyčerpání a autoimunitních chorob.

Osvědčenou bylinou na vnější použití je oves setý (avena sativa), z něhož se připravuje koupel ulevující od ekzémů. Ovesné vločky se dají do látky, např. ponožky, zalijí se horkou vodou a tento vývar je vhodný k oplachování zejména atopických dětí. Vně se používá také třezalka tečkovaná (hypericum perforatum). Olej z třezalky výborně funguje na suchý ekzém, na mokvající ne. Tradičně se na ekzémy zevně užívá také výše zmíněný heřmánek, ale je nutné dát pozor na možnou alergickou reakci.

Složení konkrétních směsí, jak čajů, tak tinktur, je ale vhodné ponechat na kvalifikovaném fytoterapeutovi, protože je nejprve potřeba pracovat s celkovou anamnézou, zjistit původ ekzému a také vzít v úvahu, že každá bylinka je specifická něčím jiným, dává se do směsi v jiném množství nebo může mít určité kontraindikace.

Zdroje:

Gutová, Václava. Atopický ekzém. Postgraduální medicína, 2012, 14, č. 2.

Hechtman, Leah. Clinical Naturopathic Medicine. Elsevier Australia, 2012. 1596 s.

Boesenberg, Kateřina. Choroby a onemocnění kůže. 2012.

Boesenberg, Kateřina. Bylinná terapie. 2016.

Kasper, Heinrich. Výživa v medicíně a dietetika. Grada Praha, 2015, 592 s., ISBN 978-80-247-4533-6.

A Functional Approach to Eczema

http://www.nasytsvoudusi.cz/2014/07/uzdravte-sve-dite-zevnitr-ven-vylecte.html

https://www.dermnetnz.org/topics/eczema-pathology

Článek Atopický ekzém z pohledu přírodní medicíny I. aneb místo kortikoidů vyzkoušejte léčivé byliny se nejdříve objevil na Přirozeně ke zdraví.

Co jíst a nejíst při atopickém ekzému?

Na prvním místě je eliminace potravin, které mohou zhoršovat ekzém. Je proto vhodné nechat kompletně vyšetřit alergologem/imunologem IgE potravinové alergie, ale také pylové alergie, alergie na roztoče, prach, případně plísně.

Dalším krokem je zvážení testování potravinových přecitlivělostí – IgG reakcí, např. testem Food detective nebo obsáhlejším Food printem. Tento krok je mnoha vědci často kritizován, protože neexistují studie potvrzující účinnost a validitu těchto testů. IgG totiž ne moc dobře korelují se zánětlivými procesy v těle a jejich symptomy. Proto se jako nejvhodnější, ale finančně nejnákladnější varianta jeví tzv. MRT (Mediator Release Test) z žilní krve, který měří tvorbu zánětlivých cytokinů, což se ukázalo při řešení potravinových senzitivit jako relevantnější způsob. Poslední možností je stará známá eliminační dieta a postupné znovuzařazování potenciálně rizikových potravin do jídelníčku.

Protože jídlo je informace nesoucí detailní instrukce každému našemu genu a každé buňce v našem těle, je potřeba, aby to bylo jídlo zdraví prospěšné, tělo obnovující a posilující, nikoliv tělu škodící.

Je tedy potřeba vyřadit z jídelníčku průmyslově zpracovanou stravu, veškeré polotovary, cukr, bílou mouku, konzervanty, aditiva, glukózo-fruktózový sirup a další syntetické sirupy s vysokým obsahem fruktózy, umělá sladidla, trans tuky a vhodné je vyhnout se také lepku a kravskému mléku a výrobkům z něj, protože právě tyto dvě substance často způsobují podprahový zánět.

A co tedy jíst? Přirozenou, domácí, protizánětlivou stravu bohatou na širokou paletu zeleniny, především zelené listové a brukvovité, semínka a ořechy (pokud nejsou detekovány jako alergen), např. mandle, para, vlašské, pekany, kešu, slunečnicová, dýňová, konopná semínka, másla a pasty z těchto semínek a ořechů, ale také kvalitní, ideálně grass-fed maso, lovené mořské ryby, abychom tělu dali více omega 3 mastných kyselin kvůli jejich protizánětlivému působení, dále bezlepkové obiloviny jako jáhly, pohanku, čirok, quinou, celozrnnou rýži a luštěniny. Opomenout nesmíme ani pestrobarevné ovoce, samozřejmě s přihlédnutím na alergeny, protože např. citrusové plody mohou být u ekzematiků problematické. Stěžejní jsou zdravé tuky, mezi něž se řadí oleje jako olivový, kokosový, lněný, za studena lisované oleje z ořechů a semínek, ale také avokádo, vejce, domácí sádlo, máslo, ghí a výše zmíněná semínka a ořechy. Vývary z morkových kostí jsou dalším terapeutickým pokrmem, a to pro svůj obsah kolagenu a aminokyseliny prolin a glycin, které zajišťují opravu zničené buněčné stěny.

Co se týká mléčných výrobků, tak je doporučeno eliminovat z jídelníčku kravské produkty holštýnského plemene, které obsahuje tzv. A1 kasein, což je opět prozánětlivá látka vzhledem ke způsobu šlechtění plemene. Naopak vyhovující se jeví kozí, ovčí mléko a mléko kravského plemene jersey, které obsahují kasein A2, který v těle nezpůsobuje zánět, protože plemena nebyla šlechtěna a nedošlo tím pádem ani k mutaci aminokyselin. Živočišné produkty se dají dnes už jednoduše nahradit rostlinnými. Existují různé druhy mlék (mandlové, rýžové, kokosové, aj.), smetan, jogurtů. Je ale potřeba číst etikety a dát pozor na jejich složení, aby neobsahovaly různá aditiva a sladidla, která do zdravé výživy nepatří.

Níže uvádím několik tipů na snídaně, svačiny, obědy a večeře bez lepku, bez A1 mléčných výrobků, bez rafinovaných cukrů, s důrazem na zvýšenou konzumaci zeleniny, zdravých tuků a kvalitních bílkovin. Samozřejmostí je, že při zařazování ingrediencí je nutno dbát na konkrétní vytestované senzitivity.

Snídaně:

• zelené smoothie s baby špenátem, banánem, semínky a mandlovým mlékem
• bezlepkový pohankový chléb s avokádovou pomazánkou a syrovou zeleninou
• quinoový dortík s dušenými jablíčky
• jáhlová kaše s granátovým jablkem, lněným semínkem a mandlemi
• ztracená vejce na špenátovo-hráškovém lůžku

Svačiny:

• mix semínek a ořechů – mandle, para, kešu, dýňové, lněné a slunečnicové semínko
• čerstvé ovoce – jablka, hrušky, broskve, meruňky
• syrová mrkev, řapíkatý celer, okurka, ředkev, kedlubna nakrájené na podlouhlé kousky s cizrnovým humusem
• zeleninové chipsy

Obědy a večeře:

• brokolicová polévka s hlívou
• černé fazole s misem a avokádem
• pomalu tažený hovězí vývar se zeleninou
• dušený losos na bylinkách se salátem ze zelených fazolek a jarní cibulky
• listový salát se sýrem feta, cuketovými lupínky a granátovým jablkem
• dlouze tažený kuřecí vývar se zeleninou
• pstruh na mandlích se středomořskou zeleninou
• quinoový kotlík s bramborem, růžičkovou kapustou, cibulí a kozím sýrem
• králík na citronu s pečenou zeleninou a rukolou

Fermentovaná zelenina ala korejské kimči je stejně jako masokostní vývary důležitá pro obnovu střevní stěny klienta s atopickým ekzémem. Právě kvašená zelenina je velmi efektivním a navíc finančně nejméně náročným probiotikem, které se dá sehnat. Je důležité s konzumací kvašené zeleniny začínat postupně a opatrně, aby se zamezilo nepříjemnému a mnohdy bolestivému nadýmání.

Opomenout nesmíme ani dostatečný příjem tekutin, ideálně 6-8 sklenic filtrované vody denně, abychom tělu pomohli odvádět ven škodlivé látky a podpořili detoxikační proces. Stimulaci zažívání může napomoct citronová šťáva smíchaná s vlažnou vodou.

Přírodní doplňky stravy by se neměly opomíjet

Názory lékařů a terapeutů na to, které doplňky stravy hrají důležitou úlohu při řešení atopického ekzému, jsou různé. Leah Hechtman, autorka obsáhlé odborné publikace Clinical Naturopathic Medicine pro praktiky klinické naturopatie uvádí vitamin A, vitamin C, vitamin D, vitamin E, železo, selen, zinek, omega 3 mastné kyseliny, quercetin a probiotika. Celosvětově uznávaný lékař funkční medicíny Mark Hyman, MD doporučuje kromě probiotik, prebiotik, trávicích enzymů také vitamin A, vitamin D, rybí olej, olej z pupalky dvouleté a kurkumin. Chris Kresser, vedoucí kalifornského Institute for Functional and Evolutionary Medicine doporučuje zařadit vitamin A, zinek, vitamin C, vitamin D, vitamin E, omega 3 mastné kyseliny, selen, biotin, síru, niacin, vitamin K2, kyselinu pantothenovou, probiotika a prebiotika.

Ve zdraví pokožky hraje důležitou roli několik vitaminů a minerálů, na kterých se ale shodnou všichni odborníci a odborná literatura. Prvním z nich je vitamin A, který je důležitý pro diferenciaci epiteliálních buněk, syntézu kolagenu, tvorbu lymfocytů a je nezbytně důležitým ke správné funkci imunitního systému, protože pokožka a slizniční buňky tvoří první bariéru organismu v boji proti infekci. Hrubá, suchá kůže charakteristická pro atopický ekzém je běžným znakem nedostatku vitaminu A. Jeho nejlepším přirozeným zdrojem je olej z tresčích jater, krůtí a husí játra, jehněčí maso, vejce, ale také mrkev či brokolice. Doporučená dávka při řešení ekzému je dle Hechtman 5000 IU denně pro dospělou osobu.

Dalším důležitým vitaminem, který při řešení atopického ekzému nelze opomenout, je vitamin D, jehož receptor (VDR) je v téměř všech buňkách imunitního systému a jeho aktivní forma je velmi silným modulátorem imunitního systému, zvyšuje vrozenou imunitu a dokáže bránit v rozvoji autoimunitních chorob. Vzhledem k tomu, že atopický ekzém je mnohými odborníky považován za autoimunitní chorobu, je důležité brát v potaz, že autoimunitní reakce jsou zprostředkovány imunitními buňkami zvanými T buňky. Aktivní forma vitaminu D-1,25 (OH)2D dokáže modulovat reakci těchto T buněk a snížit autoimunitní odpověď organismu. U jedinců s rodinným zatížením na autoimunitní choroby doplňková terapie vitaminem D3 výrazně snižuje riziko vzniku těchto onemocnění (až o 60 %) nebo napomáhá oddálení jejich nástupu. Mezi dobré potravinové zdroje vitaminu D patří losos, makrela, sardinky a vaječné žloutky. Doporučená dávka při řešení ekzému je dle Hechtman 400-1000 IU denně pro dospělou osobu.

Důležitým minerálem, který hraje roli v imunitní funkci kůže, je zinek, který je potřebný také pro syntézu bílkovin, DNA, hojení ran a dělení buněk. Chrání pokožku před ultrafialovým zářením a má protizánětlivé účinky. Zinek je také důležitý pro vstřebávání vitaminu A, k mobilizaci vitaminu A do krevního řečiště ze zásobních míst v játrech a je potřebný k produkci retinol-vázajícího proteinu RPB k transportu vitaminu A. Zinek je potřebný pro normální strukturu a funkci buněčných membrán a je nezbytný pro hojení ran a kůže, pro strukturu a funkci pojivových tkání a kolagenu. Na zinku závisí zdraví a struktura kostí, zubů, vlasů, nehtů a kůže. Nejlepšími zdroji zinku je orgánové maso (ledviny, játra), hovězí, jehněčí, ale také dýňové semínko a ořechy.

Omega 3 mastné kyseliny jsou zásadní v léčbě atopického ekzému pro svůj obsah protizánětlivých prostaglandinů. Snižují zánět kůže, svědivost, suchost i zarudnutí pokožky. Nejlepším zdrojem jsou tučné ryby ze studených vod, jako jsou sardinky, losos, makrela, pstruh, ančovičky a černá treska. EPA (kyselina eikosapentaenová) by měla být v poměru 540 mg ku DHA (kyselina dokosahehaenová) 360 mg.

Probiotika pomáhají lidskému organismu hned dvěma způsoby. Chrání a regulují zažívací trakt člověka tím, že v něm nastolují zdravou rovnováhu mezi dobrými a patogenními bakteriemi, pomáhají v zaléčení propustnosti střevní stěny a chrání a regulují imunitní systém tím, že posilují střevní epiteliální bariéru, což je důležitá vrozená obrana. V řešení atopického ekzému má prokázané terapeutické působení kmen Lactobacilli, který má dle Hechtman protizánětlivý i imunomodulační efekt. Přirozenými zdroji probiotik ve stravě je kimči, kysané zelí, jogurt, kefír či kombucha.

Kromě probiotik zdraví střevní mikroflóry napomáhají také prebiotika, což je rostlinná vláknina, rozpustná nebo nerozpustná, která krmí tělu prospěšné bakterie ve střevě. Dva nejpoužívanější druhy rozpustné probiotické vlákniny jsou inulin a oligofruktóza (FOS), které se nachází v cibuli, pórku, česneku, artyčoku, banánech, kořenové zelenině, aj. Dle Kressera bylo prokázáno, že prebiotika výrazně zmírňují projevy atopické dermatitidy u dětí.

Samozřejmě je nutno dbát na to, aby doplňky stravy byly přírodní, nikoliv syntetické, bez aditiv a balastních látek, aby bylo zajištěno co nejlepší vstřebávání a využití.

Zdroje:

Hechtman, Leah. Clinical Naturopathic Medicine. Elsevier Australia, 2012. 1596 s.

Boesenberg, Kateřina. Mikroživiny I. 2015. Skripta Školy klinické naturopatie.

Boesenberg, Kateřina. Mikroživiny II. 2015. Skripta Školy klinické naturopatie.

Boesenberg, Kateřina. Mikroživiny III. 2015. Skripta Školy klinické naturopatie.

Kasper, Heinrich. Výživa v medicíně a dietetika. Grada Praha, 2015, 592 s., ISBN 978-80-247-4533-6.

A Functional Approach to Eczema

http://www.nasytsvoudusi.cz/2014/07/uzdravte-sve-dite-zevnitr-ven-vylecte.html

Článek Atopický ekzém z pohledu přírodní medicíny II. aneb jídlo je lék se nejdříve objevil na Přirozeně ke zdraví.

Moje mateřské zkušenosti mě začátkem roku 2015 po téměř dvou letech tápání na nepřehledném poli výživy přivedly k Nadaci Westona A. Pricea (The Weston A. Price Foundation) a knize Vyživující tradice amerických autorek Sally Fallon a Mary G. Enig, PhD. (překlad anglického originálu Nourishing Traditions). Toto tápání tehdy podporovala také nešťastná doporučení pediatrů, zkušenějších maminek, reklam, stohů rozporuplných článků o výživě člověka i různých stravovacích směrů. Během těchto dvou let jsem na sobě zkusila vegetariánství, veganství a vitariánství, ale zjistila jsem, že mě i mé rodině nejvíce prospívá stravování založené na přirozených potravinách s důrazem na kvalitní živočišné bílkoviny a tuky dle Vyživující tradice a doktora Westona Pricea. Tímto výrokem bych nerada úplně zavrhla vegetariánství, veganství či vitariánství. Myslím si, že tyto i další stravovací směry jako například paleo dieta jsou velmi efektivní při řešení různých zdravotních potíží, ale aplikace těchto diet by se dle mého názoru měla omezit pouze na dobu potřebnou k zaléčení konkrétního zdravotního problému. V opačném případě po několikaletém dodržování diety mohou nastat další zdravotní problémy nebo neočekávané reakce organismu.

Kdo tedy byl výše zmiňovaný doktor Price? Weston A. Price žijící v letech 1870 – 1948 byl americký zubní lékař, který ve 30. letech 20. století podnikal cesty po celém světě s cílem najít zdravé lidi se zdravým chrupem a zjistit, co je zdravými udělalo. Tento Charles Darwin výživy zjistil, že zdraví zubů i celého těla úzce souvisí s výživou a popsal několik důležitých rozdílů mezi tradičním stravováním tzv. primitivních, přírodních národů a tzv. rozvinutých národů, které vlivem rozvoje přešly na průmyslově zpracované pokrmy. Konzumace průmyslově zpracovaných potravin totiž mění hormonální reakci ve střevě, vede ke změně signalizace hladu či sytosti a tím i ke zvýšenému příjmu potravy.
Strava švýcarských venkovanů, irských rybářů, Eskymáků, indiánů, aboriginů a Maorů byla v té době nedotčená průmyslovým zpracováním, založená na kvalitních živočišných bílkovinách a tucích (maso z orgánů, mléčné výrobky, extra panenský olivový olej, luštěniny, ořechy, semínka, celá zrna – v celistvém nerafinovaném stavu), kostních vývarech obsahujících kolagen, vápník a vitamín K, fermentovaných produktech (obilí, mléčné produkty, ovoce, zelenina i maso). Naopak zcela chyběla bílá mouka, bílý rafinovaný cukr a hnědý cukr. Ve stravě těchto národů byly přirozeně lokální rozdíly, ale společný byl fakt, že podíl vitamínů rozpustných v tucích A, D, K2, které tyto přírodní národy konzumovaly v másle, sádle, kokosovém oleji, vejcích, orgánovém mase a plnotučném syrovém mléce, byl 10x vyšší než ve stravě tehdejšího průměrného Američana. Netrpěli chronickými nemocemi, infekcemi, zubní kazy, duševními onemocněními, obezitou ani jinými závažnými nemocemi.

Naopak tehdejší Američané a obecně lidé, kteří přešli na průmyslově zpracovanou stravu a konzumovali čištěné obilí, tedy zrno bez otrub, zavařeniny, pasterizované mléko, rafinovaný cukr, trpěli následky nedostatečné a nesprávné výživy, jako byly hojné zubní kazy, náchylnost k infekčním a chronickým nemocem, obezita, vrozené vady, ale také deformace kostní struktury – vyšší kostra na úkor jejího správného vývinu a absence široké pánve u dívek, progresivně se zužující struktura obličeje, tendence dýchat ústy vlivem malých nosních průchodů a nedostatečného vývinu nosních kostí, nesprávný skus a úzká zubní klenba s křivými zuby.

Informace z knihy Vyživující tradice mě velmi překvapily, protože se dost podstatně lišily od tehdejších stravovacích doporučení drtivé většiny lékařů, výživových odborníků a také všudypřítomných reklam. Zanedlouho jsem narazila na novou studii univerzity v Cambridge uveřejněnou v roce 2015 v prestižním vědeckém žurnálu The Lancet. Tato studie nesoucí název „Dietary quality among men and women in 187 countries in 1990 and 2010: a systematic assessment“ zmapovala stravovací návyky 4,5 miliardy lidí ve 187 zemích světa za posledních 20 let (mezi lety 1990 a 2010), zaměřila se na celkovou kvalitu jídelníčku v jednotlivých zemích a spotřebu výživově více a méně hodnotných potravin zkoumala zvlášť. Mezi sledovanými složkami stravy bylo 10 zdravých potravin a výživných látek (ovoce, zelenina, luštěniny, mléko, ořechy a semena, celozrnné potraviny, vláknina, ryby, omega 3 mastné kyseliny, polynenasycené mastné kyseliny) a 7 nezdravých potravin a výživných látek (slazené nápoje, transmastné kyseliny, zpracované maso, nezpracované červené maso, nasycené tuky, cholesterol, sodík). Vědci zjistili, že nejzdravější jídelníček měly africké státy a Izrael a naopak nejméně zdravý jídelníček měly Evropa, USA, Austrálie a střední Asie. Česká republika byla v roce 1990 4. nejhorší a v roce 2010 5. nejhorší na světě ve spotřebě nezdravých potravin. K zařazení nasycených tuků a cholesterolu mezi nezdravé potraviny bych měla výhrady, ale studie jako taková dle mého názoru velmi dobře vypovídá o stravovacích návycích napříč kontinenty.

Velmi podnětné a praktické informace k výživě nabízí anglicky psaná publikace Super Food for Superchildren, kterou napsala trojice amerických autorů Tim Noakes, Jonno Proudfoot a Bridget Surtees. Tim Noakes je profesor sportovní medicíny, vědec a spisovatel, Jonno Proudfoot je šéfkuchař, jehož recepty skvěle doplňují knihu, Bridget Surtees je specialistka na dětskou výživu a nutriční terapeutka pracující s pacienty trpícími poruchami příjmu potravy a metabolickým syndromem. Kniha je výjimečná v tom, že její autoři dokáží oddělit fakta podložená vědeckými výzkumy od marketingových záměrů potravinářského průmyslu a jeho lobbistů.

Uvedené zdroje informací mi pomohly pochopit důležitost skutečných, přirozených, průmyslově nezpracovaných potravin nejen v dětské výživě a donutily mě zamyslet se nad propagací komerčních dětských výživových produktů jako jsou počáteční či pokračovací kojenecká výživa, batolecí mléka, různé instantní kaše, příkrmy, dětské sušenky, extrudované svačinky a další nevhodné náhražky mateřského mléka a přirozených potravin.

Nejprve bych se ale ráda alespoň krátce vrátila na počátek vzniku nového života, k období před početím a k těhotenství, kdy odebírá plod matce klíčové živiny nutné pro jeho vývoj, a proto je v tomto období velmi zásadní pestrá strava. Dle Sally Fallon a Mary Enig by v ideálním případě aspoň šest měsíců před početím měli muž i žena doplnit zdroje vitaminů A a D konzumací jater a vnitřností v biokvalitě, ryb, mořských plodů, kvalitního oleje z tresčích jater, vajec od slepic krmených trávou a másla od krav pasoucích se na zelených pastvinách. Zelená tráva totiž obsahuje vitamín K1, který si zvíře přetvoří na vitamín K2, tzv. menachinon. Ten je „ředitelem distribuce vápníku v těle“, podporuje ukládání vápníku v kostech a zubech a pomáhá odstraňovat vápník z nežádoucích míst jako jsou arterie. Výše uvedené potraviny jsou pak samozřejmě stěžejní i dále v těhotenství. V jídelníčku budoucí maminky by měly figurovat také masokostní vývary, bio maso, kvašené mléčné produkty, zelenina, ovoce, ořechy, luštěniny, celozrnné, před konzumací namáčené obiloviny a důležitá je také listová zelenina obsahující kyselinu listovou, která je stěžejní v prevenci vrozených vývojových vad. Naopak striktně vyloučen by měl být veškerý cukr postrádající vlákninu, bílá mouka, hydrogenované rostlinné oleje, tabák, kofein a alkohol. Stejný názor zastává i profesor Tim Noakes s kolegy, který těhotným ženám doporučuje stravu založenou na potravinách, jako je maso a vejce od volně pasoucích se zvířat a lokální sezónní biopotraviny.

Výživa maminky v období kojení je dle mých zkušeností velmi individuální a je potřebné sledovat, co miminku vyhovuje a co jej naopak dráždí. Některé děti jsou citlivější, více nadýmavé, se sklony k vyrážkám, kopřivce, jiné děti snesou ve stravě maminky třeba hrášek, ořechy, luštěniny, pečivo, citrusy a jiné problematičtější potraviny. Dle Vyživující tradice by kojící maminky nadále měly dbát na přísnou eliminaci nevýživných potravin z bílé mouky, rafinovaného cukru a hydrogenovaných olejů, které údajně vedou ke sníženému množství tuků v mateřském mléce. Trans tuky se v mléce hromadí a mohou vést až k oslabení ostrosti vidění dítěte nebo k poruše učení. Protože kvalita mateřského mléka značně závisí na matčině stravě, i nadále by kojící maminka měla dbát na dostatečné množství živočišných produktů, které zajistí, aby v mateřském mléce bylo dostatek tuků, bílkovin, vitamínu B12, A a D a také důležitých minerálů jako je zinek a vápník. Základem v šestinedělí je tedy masokostní vývar s masem a zeleninou, který regeneruje, posiluje, vyživuje maminku a děťátku skrze mateřské mléko poskytne zdroj dobře vstřebatelného vápníku. Bio játra, bio maso, vajíčka, olej z tresčích jater, kokosový olej, olivový olej, plnotučné mléčné výrobky a dušená zelenina jsou dalším důležitým pilířem stravování kojící maminky.

Stravuje-li se matka kvalitně, je mateřské mléko jednoznačně nejdokonalejší potravinou pro kojenecký věk, protože obsahuje všechny potřebné živiny v ideálním poměru pro rostoucí organismus každého dítěte. Světová zdravotnická organizace doporučuje výlučné kojení jako nejlepší způsob výživy do ukončeného šestého měsíce života dítěte. Plně kojené dítě nepotřebuje žádnou jinou tekutinu. To jsou dnes široce známé skutečnosti a doby masivní propagace Sunaru, Feminaru a dalších umělých náhražek mateřského mléka jsou naštěstí už dávnou minulostí. Kojená miminka kvalitně se stravujících matek mají oproti miminkům vyrůstajícím na umělé výživě tendenci být v pozdějším věku robustnější, inteligentnější, bez alergických obtíží a střevních problémů. Důležité je také zjištění, že děti plně kojené alespoň 6 měsíců mají o 25 % nižší riziko vzniku cukrovky a kojení delší než 6 měsíců zajistí snížení rizika cukrovky o 45 %.
První mléko produkované těsně po porodu se nazývá mlezivo, neboli kolostrum, kterého se při kojení sice vylučuje nepatrné množství, ale je velmi cenné pro svůj obsah imunoglobulinů, proteinů na bázi protilátek, jejichž funkcí je udržovat rovnováhu imunitního systému a chránit dítě proti virům, bakteriím a kvasinkám. Dále mlezivo obsahuje důležité vitamíny, minerály, stopové prvky a aminokyseliny. Mezi druhým a třetím dnem po porodu se tvoří tzv. přechodné mléko a koncem druhého týdne po porodu se již tvoří mléko zralé. Je důležité, aby dítě produktivně sálo a dostalo se i k tzv. zadnímu mléku bohatému na tuk, které je lidově řečeno „na hlad“. Přední mléko je naopak bohaté na mléčný cukr laktózu a je „na žízeň“. Mléko se tedy mění v průběhu prvních dnů po porodu, ale také v průběhu jednoho dne a dokonce v průběhu jednoho kojení. Neexistuje mléko málo silné, vodnaté či řídké. Pokud má maminka dojem, že mateřské mléko dítěti nestačí, je dobré začít více dbát na dostatečný spánek, odpočinek, obklopit se výživným jídlem, dostatkem tekutin a v klidu se soustředit pouze na sebe, malého jedlíka a kojení a věřit sobě a schopnosti svého těla kojit. Důležité je také nebát se dítě přikládat, kdykoliv o kojení projeví zájem, nejpozději po třech až čtyřech hodinách. Není nutné dodržovat přesné intervaly mezi kojením a je v pořádku, pokud maminka během hodiny přiloží dítě i dvakrát, třikrát.

Existují ale situace, kdy matka nemůže ze závažných důvodů svoje dítě kojit. V tomto případě je nejlepší volbou mléko pocházející z banky mateřského mléka, kde je mléko zpracováváno od dárkyň, kvůli možné kontaminaci virem HIV pasterizováno při teplotě 62,5 stupně Celsia a mikrobiologicky vyšetřeno. Mléko je dostupné pouze v okolí mléčné banky a lze jej získat i na lékařský předpis, tudíž může být hrazeno zdravotní pojišťovnou. Cena za 1 litr je 700 až 900 Kč a seznam bank mateřského mléka pro ČR a SR je na www.kojeni.cz a www.mamila.sk. Další variantou je domácí výroba kojeneckého mléka ze syrového A2 kravského mléka v biokvalitě (kozí mléko má málo železa, B9 a B12) s certifikací na nepřítomnost TBC, brucelózy a boreliózy. Recept na výrobu tohoto mléka zájemci najdou v publikaci Vyživující tradice. Výhodou syrového mléka je obsah enzymů zajišťujících lepší stravitelnost a minimalizujících riziko křečí, alergie, zácpy. Dosažitelným kompromisem je také příprava domácí výživy z pasterovaného A2 kravského mléka, které je ale nehomogenizované a očkuje se kulturou piima/kefírovými zrny pro obnovení enzymů ztracených při pasterizaci. Recept je opět uveden ve Vyživující tradici.

Umělá kojenecká mléka typu Nutrilon, Sunar nebo Beba a jiné nejsou vhodná z několika důvodů. Prvním problémem je obsah A1 beta kaseinových proteinů iritujících nevyzrálý, citlivý zažívací trakt miminka, kdy existuje velké riziko vzniku atopií a alergií. A1 kasein, mléčná bílkovina obsažená v mléce šlechtěných krav plene Holstein (tzv. holštýnky) totiž obsahuje aminokyselinu histidin (zmutovaný prolin), který neumí vázat BCM-7, což je seskupení aminokyselin působících jako silný opiát, iritujících zažívací trakt, produkujících nadbytek hlenu a způsobujících alergické a intoleranční příznaky. Neschopnost histidinu vázat BCM-7 má za následek propustnost BCM-7 do mléka a A1 kasein se tak stává dráždivou, silně prozánětlivou složkou. Toto mléko proto není vhodné pro lidi trpící např. autoimunitními chorobami, ekzémem či artritidou ani pro onkologické pacienty. Naproti tomu A2 mléko produkované nešlechtěným, původním plemenem krav chovu Jersey a Guernsey obsahuje A2 beta kaseinové proteiny s aminokyselinou prolin, která se váže na BCM-7 a brání propustnosti BCM-7 do mléka. Tento typ mléka, který produkují také kozy, ovce, buvoli, osli, jaci či velbloudi, je z 90 % dobře tolerován a vhodný také pro onkologické pacienty. Další nevýhodou umělých náhražek mateřského mléka je skutečnost, že prošly průmyslovým zpracováním, které zničilo velkou část živin v mléce. Spekulativní je také výživová hodnota přidaných minerálních látek, vitaminů, tuků, probiotické vlákniny, probiotik, atd., protože se jedná o syntetickou, nepřirozenou formu. Rostlinná mléka také nejsou vhodnou náhražkou mateřského mléka pro děti do 6 měsíců věku, protože postrádají živiny potřebné pro rapidní vývoj kojence, např. cholesterol důležitý pro vývoj mozku a nervové soustavy.

Obě moje děti jsem nakonec plně kojila do jejich ukončeného 6. měsíce věku, jak jsem si přála. Zpětně ale musím konstatovat, že kojení prvorozené dcerky se podařilo silou vůle mojí a manželovy, protože po komplikovaném porodu jsem neměla ke kojení sílu. Tehdy jsem moc ocenila možnost pobytu manžela se mnou v porodnici, kde se 24 h denně o dcerku staral a v kojení mě moc povzbuzoval. Protože ale dcera neměla před odchodem z porodnice tabulkové váhové přírůstky, bylo nám řečeno, že musí dostat umělý dokrm, tedy umělou kojeneckou výživu podanou injekční stříkačkou. Tehdy jsem intuitivně věděla, že to není v pořádku, ale bohužel jsem byla ustrašená, špatně informovaná prvorodička, a tak jsem pod pohrůžkou, že nás jinak nepustí z porodnice, s umělým dokrmem souhlasila. Dnes už vím, že to byla z výše uvedených důvodů chyba, která se mohla (a nemusela) podílet na rozvoji dceřina atopického ekzému, který se začal projevovat již 2 týdny po návratu z porodnice a kterého jsme se zbavili s pomocí naturopatie a rad skvělé kožní lékařky poprvé až letos v zimě. Dle MUDr. Mydlilové z Thomayerovy nemocnice v Praze, která pracuje jako vedoucí Národního laktačního centra, dostane už v porodnici asi třetina dětí nějaký dokrm během prvních hodin či dnů života. Nejčastěji se jedná o umělou výživu, která je zcela nežádoucí, protože i jediná lahev mění střevní mikrobiom a dokrm navíc zkracuje dobu, po kterou je dítě výlučně kojené. Kromě rodinné anamnézy ale mohlo hrát při vzniku atopického ekzému u dcerky také to, že jsem před otěhotněním neprošla detoxikací, která by moje tělo zbavila škodlivin včetně případných těžkých kovů z vakcín aplikovaných před odjezdem do rozvojové země. Můj jídelníček v prvním těhotenství a při kojení obsahoval hodně rafinovaných cukrů a mléčných výrobků z produkce supermarketů, ale na druhou stranu také kvalitní maso, vejce a živočišné tuky. Dcerka měla během prvních 6 měsíců tabulkové váhové přírůstky, a tak plnému kojení nic nebránilo. Nakonec se sama odstavila těsně před prvními narozeninami, kdy můj jídelníček neobsahoval dostatek posilujících vývarů, bio vajec, masa a kvalitních tuků a kojení už pro mě bylo vysilující.

S druhorozeným synem byla situace už zcela jiná. Před početím a v těhotenství jsem se již stravovala dle zásad Vyživující tradice, využila jsem svých naturopatických znalostí při výběru vhodných nutričních doplňků vzhledem k mé anamnéze, a tak kojení šlo jako po másle. Od 3. trimestru těhotenství a během prvních 6 měsíců po porodu syna jsem užívala probiotika, protože jsem již měla informace, že podávání vhodných probiotik matce i kojenci v tomto období snižuje riziko výskytu atopického ekzému o 57 % a výskyt běžných alergenů jako je kravské mléko, roztoči nebo pyly o 44 %. Náš syn byl a stále je velikánský jedlík, a tak jsme prošli několika laktačními krizemi v obdobích jeho růstových spurtů, kdy váhové přírůstky neodpovídaly tabulkám. Pediatra byla naštěstí shovívavá a nenutila nás do umělého mléka ani do předčasného zahájení přikrmování od 4. měsíce věku. V oddálení příkrmů mě podpořila také zkušená laktační poradkyně, a tak se mi malinkého jedlíka povedlo výlučně kojit do ukončeného 6. měsíce. Odstavil se sám ve 13 měsících, možná vlivem hormonálních změn – na jaro mu přibude sestřička.

Po ukončeném 6. měsíci věku dítěte přichází doba vhodná k nabídnutí prvních příkrmů, přičemž ideální je pokračovat v kojení do dvou let věku dítěte nebo i déle. Někteří odborníci radí podávat příkrmy už od ukončeného 4. měsíce, ale záleží na vývoji každého dítěte. Dítě připravené na příkrmy při pohledu na jídlo ve Vašem talíři otevírá pusinku, naklání se a nevytlačuje lžičku ani potravu jazykem ven z pusinky. Určitě není vhodné dítě do příkrmů nutit, pokud o ně nejeví zájem. MUDr. Mydlilová uvádí následující argumenty, proč nepodávat příkrmy před ukončeným 6. měsícem věku dítěte. Dle několika studií se časným zařazením příkrmů zvyšuje náchylnost k infekcím, a to i v industrializovaných zemích. Dřívější podávání příkrmů zkracuje dobu kojení a tím se také zvyšuje odbyt pokračovacích mlék. Příkrm se v doporučeních redukuje na úroveň kašovité stravy, přestože se již po miliony let úspěšně daří rodinám přejít z kojení na stravu rodinnou.

Vyživující tradice a znalosti Westona Pricea se shodují s nejnovějšími výsledky vědeckých studií, o které se opírá i profesor Noakes. Zásadním výživovým doporučením těchto autorů je vyloučení přidaných cukrů, rafinovaných obilovin, zákaz konzumace průmyslově upravovaných potravin a zařazení dosud tolik pranýřovaných živočišných tuků, o kterých dříve odborníci tvrdili, že zvyšují hladinu cholesterolu v krvi a riziko kardiovaskulárních onemocnění. Přitom tyto tuky jsou velmi výživné, na rozdíl od nevýživných cukrů roky propagovaných vědci i potravinářským průmyslem. Dnes už víme, že doporučení odborníků z 80. let 20. století zvýšit konzumaci obilovin, rostlinných olejů, margarínů a snížit konzumaci masa, vajec a másla mělo za následek epidemii cukrovky a obezity. Navíc je dobré uvědomit si, že průmyslově upravované obiloviny, jako například bílá rýže, těstoviny a pečivo z bílé mouky se rozkládají na stejné cukry, jaké konzumujeme ve sladkostech.

Čím tedy vyživovat (nikoliv vykrmovat) děti od ukončeného 6. měsíce do 2 let? Nejprve několik faktů. Asi 60 % lidského mozku tvoří tuky, jejichž příjem vede ke ketóze, která pomáhá růstu a vývoji mozku kojence. Dítě potřebuje prvních 24 měsíců po narození ke správnému vývoji na prvním místě kvalitní tuky, dále vitamíny (především A, B12 a D) a z minerálů železo, jód, zinek a selen. Od 6. měsíce pak víc než 90 % železa přijímá dítě z příkrmů. Z těchto důvodů je mnohem vhodnější podávat dětem jako první příkrm maso, játra, vejce a máslo volně pasoucích se zvířat než nutričně deficitní kaše z bílé rýže a jiných obilovin nebo samotnou dušenou zeleninu či ovoce. Ovoce a zelenina obsahují sice různé vitamíny a fytonutrienty, ale bohužel neobsahují pro vývoj dítěte tolik důležitý vitamín B12 a D. Z tohoto důvodu do dvou let věku profesor Noakes nedoporučuje vegetariánství a varuje před ním i u starších dětí. Dokonce tvrdí, že děti, jejichž první příkrmy byly založeny na obilných kaších a mléce, v pozdějším věku preferovaly bílé pečivo, mléko a průmyslově zpracované potraviny s vysokým množstvím sacharidů. Tuto informaci potvrzuje také moje zkušenost s výživou dnes pětileté dcery. Od ukončeného 6. měsíce začala na radu tehdejšího pediatra dostávat jako první příkrmy na vodě dušenou zeleninu, ovoce, ale záhy také instantní obilné kaše obsahující kravské mléko, nejprve z bezlepkových obilovin, cca od 9. měsíce jsme zařadili i obiloviny obsahující lepek. Až po obilných kaších jsme zařazovali maso, vejce, živočišné tuky. Nyní dcera preferuje těstoviny, pečivo, sladkosti, mléko a dostat do ní zeleninu, kvalitní tuky a maso je většinou problematické.

Právě zavádění výše zmíněného lepku, bílkoviny obsažené v pšenici, žitě, ječmeni a ovsu, je už delší dobu kontroverzním a rozporuplným tématem dětské výživy. V roce 2008 Evropská společnost pro dětskou gastroenterologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN) na základě několika observačních studií doporučila zahájit podávání lepku mezi ukončeným 4. a ukončeným 7. měsícem věku v době, kdy je dítě plně kojeno. Toto období je nazýváno jako tzv. imunologické okno a mělo být optimální dobou k zavádění rizikových potravin, protože v této době se mělo snižovat riziko vzniku alergií v pozdějším věku. Nicméně novější studie z roku 2014 a 2015 ukázaly, že zavedení lepku mezi 4. a 6. měsícem věku ve srovnání se zavedením po 6. měsíci nesnižuje celkový výskyt celiakie nebo celiakální autoimunity v dětství. Zda je či není dítě v době zavádění lepku kojeno, také nemá na výskyt celiakie vliv. Z těchto důvodů ESPGHAN v roce 2016 změnil své stanovisko a již nedoporučuje předčasné zavádění lepku před 6. měsícem a příkrmů před 4. měsícem.

První příkrmy druhorozeného syna jsem založila na zásadách Vyživující tradice, ale dala jsem také na svou intuici, selský rozum a synovy přirozené preference, o nichž se zmíním ještě dále v textu. Žloutek ani 14 dní zmražená, syrová rozmixovaná biojátra jsem dle doporučení Vyživující tradice synovi jako první příkrm nepodala. Jako vhodnější varianta se mi jevila rozmačkaná dušená mrkev v krůtím vývaru spolu s troškou rozmixovaného krůtího masa. Postupně jsme střídali různé druhy zeleniny, vždy se slepičím, krůtím nebo hovězím vývarem a kousky masa. K zelenině jsem přidávala také kousíček raw másla od krav plemene jersey, aby se ze zeleniny jako je mrkev, špenát, brokolice, lépe vstřebaly v tucích rozpustné vitaminy A a K. Bio krůtí játra jsme podávali mírně podušená na kokosovém oleji se zeleninou. Po zelenině, masu a vývarech jsme začali zařazovat dušené ovoce, především jablko a hrušku, ale také zralý banán nebo mango. Koncem 7. měsíce jsme vyzkoušeli žloutek s máslem a brzy na to také celé vejce i s bílkem. Zde se pohled Vyživující tradice liší od nejnovějších výzkumů vědců. Profesor Noakes doporučuje celá vejce jako ideální pro první příkrmy, pokud na ně dítě neprojeví alergickou reakci, kdežto Vyživující tradice je zdrženlivější a doporučuje nejprve zařadit samotný žloutek od slepic z pastvy jako ideální první příkrm a až kolem jednoho roku přidat i bílek, který nejčastěji způsobuje alergické reakce. Pro vyloučení těchto nežádoucích reakcí je potřebné nové potraviny představovat dítěti postupně a podávat aspoň 4 dny. Typickými příznaky intolerance na potravinu je začervenalá pokožka kolem úst, vyrážka podobná ekzému, nadýmání, plynatost, zácpa, průjem, časté zvracení potravy, podrážděnost, nespavost, případně rýma. Přirozeně bezlepkové obiloviny v podobě jáhel, rýže basmati a quinoi jsme zařadili někdy na konci 8. měsíce a to jako malou přílohu k masu, zelenině, játrům. Lepek jsme poprvé podali v 11. měsících ve formě kousku kváskového žitného chleba. Kolem prvních narozenin si syn pochutnával na přirozeně bezlepkovém koláči a dezertech slazených datlemi, rozinkami, kokosovým cukrem nebo medem. Kdyby byl prvorozený, tak bych zřejmě byla přísnější a sladké dezerty povolila později. Nicméně nedovolit mu ochutnat ani kousíček dezertu, na kterém si po nedělním obědě pochutnávají rodiče se sestřičkou, nebylo reálné. Přesto ale musím říct, že má-li syn možnost vybrat si, preferuje maso, zeleninu a vejce před sladkou chutí a obilovinami.

Možná vás napadá otázka, zda je sedmiměsíční dítě schopné samo si vybrat z nabídky potravin pro sebe vhodnou stravu? Profesor Noakes ve své knize popisuje výzkum jedné americké lékařky, která ve 20. a 30. letech minulého století prováděla pozorování vlastního volného výběru stravy malých dětí. Dětem byla vytvořena nabídka 34 přirozených, jednotlivých, nedochucovaných potravin v oddělených miskách v rámci 3 nebo 4 jídel denně. Lékařka pak vyhodnocovala jednak rozhodnutí dětí, jednak jejich zdravotní stav. Zjistila, že vlastní výběr je bezpečnou metodou výživy dětí (za předpokladu, že dítěti nabídneme skutečně přirozenou potravinu a ne průmyslově upravenou). Některé dny jedly děti jen některé potraviny, ale celkově přijímaly ve stravě vše potřebné a nebyly v ničem deficitní, podvyživené, ani obézní. Od 7. měsíce neměly děti problém strávit ani maso a vnitřnosti. Žádné z dětí si spontánně nevybíralo obiloviny a mléko, což jsou složky, které kojencům běžně nabízíme my dospělí. Přitom právě obiloviny nejsou takto malé děti schopné řádně strávit, protože jejich zažívací trakt začíná produkovat amylázu, enzym k trávení komplexních sacharidů, někdy až 28 měsíců po narození. Z tohoto důvodu by obiloviny měly být jednou z posledních složek potravin, kterou dítěti představíme. Jediný enzym pro trávení sacharidů, který tenké střevo miminka produkuje, je laktáza napomáhající trávení mléčného cukru laktózy. Vzhledem k tomu, že základem mateřského mléka jsou tuky, příroda moudře zařídila, že miminka produkují proteolytické enzymy, pepsin i kyselinu chlorovodíkovou, které štěpí bílkoviny a tuky. Weston Price, Vyživující tradice a současná věda tedy doporučují maso a tuky nasycené (kokosový olej, máslo) i mononenasycené (avokádo, olivový olej) jako jednu z prvních potravin při odstavování zcela logicky a správně.

Závěrem bych ráda přehledně shrnula doporučení k přikrmování miminek dle Nadace Weston Price Foundation podle věku dětí. Od 4 do ukončených 6 měsíců věku dítěte je vhodné zařazovat minimum nebo žádnou pevnou stravu a plně kojit, nicméně pokud je z nějakého důvodu žádoucí začít s příkrmy, doporučuje se lehce uvařený žloutek od slepic z výběhu, pokud jej dítě dobře toleruje, dále rozmačkaný zralý banán a olej z tresčích jater podávaný kapátkem. Od ukončeného 6. měsíce do 8. měsíce je vhodné zařadit zmražená, rozmixovaná bio játra se žloutkem, dále rozmixované maso (krůtí, hovězí, kuřecí, jehněčí, játra, ryby), masokostní vývar přidaný k rozmixovanému masu a zelenině, vařenou zeleninu (mrkev, řepa, sladká brambora, cuketa s máslem nebo kokosovým olejem), syrové rozmačkané ovoce (banán, mango, papája, avokádo), dušené ovoce (jablka, hrušky, broskve, meruňky, bobule) a také malé množství fermentovaných produktů jako je jogurt nebo kefír, ideálně z mléka krav plemene jersey. Mezi 8. a 12. měsícem je vhodné přidávat rozmanité druhy ovoce a zeleniny, dítěti nabízet větší kousky jídla a také mléčné produkty z nepasterizovaného bio mléka jako tvaroh, sýr, smetanu. Od jednoho roku je vhodný čas zařadit do dětského jídelníčku předem namáčené obiloviny a luštěniny, ořechy a máslo z nich, čerstvé bio citrusové plody, celá vejce a syrovou zeleninu. Obiloviny by se měly před vařením cca 24 hodin namáčet ve vodě s trochou jogurtu nebo podmáslí, aby došlo k naštěpení hůře stravitelných složek. Nejstravitelnějšími obilovinami jsou zrna bez lepku jako například celozrnná rýže, quinoa, jáhly nebo čirok. Co se týká zavádění tekutin, dítě dostává v prvních šesti až devíti měsících v mateřském či vhodně zvoleném živočišném mléce většinu potřebných živin, a proto je vhodné s vodou šetřit a nedovolit dítěti, aby se příliš zavodňovalo. Se zaváděním příkrmů se potřeba tekutin nutných k trávení a zavodnění zvyšuje. Dalším důvodem pro zvýšení příjmu vody je dehydratace, zvracení, horečka nebo extrémní teplo, kdy by kojenému dítěti mateřské mléko nemuselo proti žízni stačit. Nejvhodnější tekutinou je čistá filtrovaná voda.

Ovlivňovat stravovací návyky dětí v jejich pozdějším věku sice není v silách žádného rodiče (a ani by to nebylo správné), ale máme možnost dítěti již od jeho nejútlejšího věku předat kvalitní stravovací návyky a pomoct mu do budoucna formovat jeho preference při výběru jídla tak, abychom položili zdravé základy pro jeho další fyzický i mentální vývoj.

Článek Prvních 1000 dní rozhoduje, aneb výživa od početí do 2 let dítěte nevratně ovlivňuje celý jeho život se nejdříve objevil na Přirozeně ke zdraví.

A k jakým výsledkům vědci došli? K překvapivým. Výživných potravin se dle studie sice dnes spotřebuje více než v r. 1990, nicméně zároveň výrazněji stoupla spotřeba nezdravého jídla. Nejbohatší regiony světa, jako je USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland a západní Evropa, mají nejvyšší spotřebu zdravých i nezdravých – průmyslově zpracovaných – potravin.

Naopak chudé regiony jako např. Afrika se mohou pyšnit konzumací nejzdravějších potravin. To je do velké míry dáno také skutečností, že Afrika, alespoň mimo velká města, stále odolává trendu „mcdonaldizace“ a převažuje domácí příprava pokrmů nad průmyslově zpracovanými potravinami.

Celosvětovým specifikem je tzv. středomořská kuchyně států jako je Řecko, Turecko, Sardinie, Kypr či Izrael, jejichž jídelníček je výživově vysoce hodnotný díky hojnosti čerstvé a lokální zeleniny, ovoce, ořechů a semen, kvalitního olivového oleje, cereálií, mořských ryb, přestože se v něm objevuje také červené maso. To je ale vždy ve své přirozené, průmyslově nezpracované podobě a nejvyšší kvalitě.

Oproti tomu v rychle rostoucích zemích jako je Indie, Čína a v mnoha středně příjmových zemích za posledních 20 let dle výzkumu nedošlo k žádnému zlepšení stravovacích návyků. Dřívější podvýživu zastínila obezita a chronická onemocnění, jdoucí ruku v ruce s nárustem spotřeby průmyslově zpracovaných potravin a potravin pocházejících z nekvalitních zdrojů.

Které státy mají nejzdravější a nejméně zdravý jídelníček?

Nejzdravější jídelníček:
1. Čad
2. Sierra Leone
3. Mali
4. Gambie
5.Uganda
6. Ghana
7. Pobřeží Slonoviny
8. Senegal
9. Izrael
10. Somálsko

Nejméně zdravý jídelníček:
1. Arménie
2. Maďarsko
3. Belgie
4. Česká republika
5. Kazachstán
6. Bělorusko
7. Argentina
8. Turkmenistán
9. Mongolsko
10. Slovensko

Tento žebříček dobře dokreslují fotografie uveřejněné na webových stránkách dailymail.co.uk, které znázorňují odlišnosti ve skladbě jídelníčku rodin žijících v rozvojových a rozvinutých zemích.

My Češi si dle výsledků studie vedeme špatně. V roce 1990 byla Česká republika 4. nejhorší a o 20 let 5. nejhorší na světě ve spotřebě nezdravých potravin. To znamená, že oproti jiným státům světa, především těch rozvojových, konzumujeme ve velké míře slazené nápoje, nasycené tuky, transmastné kyseliny, průmyslově zpracované maso či červené maso. Naopak v našem jídelníčku chybí dostatek kvalitní čerstvé zeleniny (400 – 500 g denně pro dospělého), ovoce, ořechů a semínek, luštěnin, kvalitních tuků (např. olivový či kokosový olej, domácí máslo, aj.) a omega 3 mastných kyselin. Náš národ se potýká s vysokým výskytem rakoviny tlustého střeva, kardiovaskulárních nemocí, nadváhou a obezitou a extrémním nárustem cukrovky. Cambridgeská studie nám ukazuje, proč tomu tak je a bije na poplach. Do roku 2020 budou tři čtvrtiny všech úmrtí zapříčiněny chronickými nemocemi a tuto hrozbu lze zvrátit pouze okamžitou změnou skladby našich jídelníčků. Dle dr. Fumiakiho Imamury z Rady pro lékařský výzkum University of Cambridge je proto nutné zabránit trendu spotřeby nezdravých potravin převládajících nad potravinami zdravými.

Pokud se tedy nejzdravěji stravují obyvatelé ekonomicky slabých rozvojových zemí, zamysleme se nad tím, co můžeme pro ozdravení našich jídelníčků a tím i nás samotných udělat my z ekonomicky silnějších zemí.

Najděme si dnes večer 20 minut času a místo narychlo namazané rádoby celozrnné bagety s máslem a uzeninou či kupovanou pomazánkou, kterou zapijeme čtvrt litrem coly, si připravme třeba salát z červené čočky s čerstvou nebo dušenou zeleninkou a dopřejme si čerstvou bylinkovou vodu s citronem. První varianta nás bude stát cca 50 Kč – 2 středně velké bagety 20 Kč, pomazánka cca 15 Kč, čtvrt litru coly za 9 Kč. Druhá varianta, pokud máme zahrádku, tak pár korun za červenou čočku (500 g stojí 30 Kč, na jednu porci stačí cca 150 g čočky), pokud zeleninu kupujeme, na jednu porci si vystačíme s 2 ks mrkve, 1 větší cibulí, 1-2 stroužky česneku, 2 hrstmi mraženého nebo čerstvého hrášku, lžící olivového, kokosového oleje nebo kvalitního domácího sádla a několika listy hlávkového salátu. Vše nepřesáhne 40 Kč. Tuto změnu tedy ocení nejen naše tělo, ale i naše peněženka.

Článek Je zdravé jídlo drahé? Co odhalila studie vědců z Cambridge? se nejdříve objevil na Přirozeně ke zdraví.