Také jsme doslova zahlceni množstvím mnohdy protichůdných doporučení a rad na téma zdravého stravování. V průběhu desetiletí se trendy ve výživě dramaticky měnily a často se měnily také názory jednotlivých odborníků na výživu z řad vědců, lékařů a nutričních specialistů. A tak dnes, kdy jsme doslova zaplavení informacemi a masivně ovlivňovaní reklamou výrobců jídla, jsme možná ještě zmatenější než kdy dřív. Nerada bych k tomuto zmatku a nejistotě přispívala svými výroky i já, a proto Vám v následujícím textu nabídnu spíše informace založené na zkušenosti našich předků, které jsou podložené vědeckými výzkumy.

Problémů na poli zdravé výživy je celá řada. Ráda bych se ale v tomto textu dotkla dvou, dle mého názoru nejzásadnějších. Prvním je konzumace průmyslově zpracovaných potravin a polotovarů v dnešní uspěchané a reklamě podléhající době. Druhým je nedostatečné využívání nutričně hodnotných potravin jako nástroje léčby (především v případě chronických onemocnění).

Tradiční versus moderní způsoby výživy člověka

Jsem přesvědčená o tom, že zdravá strava jsou základní, průmyslově nezpracované a tedy přirozené potraviny, které nám nabízí příroda. Tento názor bych ráda doložila výzkumem dnes již zapomenutého amerického zubního lékaře Westona A. Pricea.

Weston A. Price (1870 – 1948) byl prvním badatelem a tzv. Charlesem Darwinem výživy, který ve 30. letech 20. století podnikal cesty po celém světě s cílem najít zdravé lidi se zdravým chrupem a pochopit, co je zdravými udělalo. Zavítal mezi přírodní národy jako byli indiáni Severní a Jižní Ameriky, původní obyvatelé Austrálie, Nového Zélandu a Oceánie, švýcarští venkované, eskymáci a další.

Své poznatky později shrnul do díla s názvem Výživa a fyzická degenerace. Zjistil, že zdraví zubů i celého těla úzce souvisí s výživou a popsal několik důležitých rozdílů mezi tradičním stravováním tzv. primitivních, přírodních národů a tzv. rozvinutých národů, které vlivem rozvoje přešly na průmyslově zpracované pokrmy.

Strava švýcarských venkovanů, irských rybářů, Eskymáků, indiánů, aboriginů a Maorů byla předtím, než byla na jejich území dovedena železnice, nedotčená průmyslovým zpracováním, bohatá na kvalitní živočišné bílkoviny a tuky, maso z orgánů, nepasterizované mléčné výrobky, ovoce, zeleninu, extra panenský olivový olej, luštěniny, ořechy, semínka, zrna v celistvém nerafinovaném stavu. Hojně konzumovali také masokostní vývary bohaté na kolagen, vápník a důležitý vitamín K2. Fermentovali nejen mléčné výrobky, ale také obilí, ovoce, zeleninu a dokonce i maso. Tyto národy naopak vůbec nekonzumovaly produkty z bílé mouky ani rafinovaného cukru. V jejich stravě byly sice lokální rozdíly, ale společný měli podíl v tuku rozpustných vitamínů A, D a K2, který byl 10x větší než ve stravě tehdejšího průměrného Američana. Tyto přírodní národy získávaly stěžejní vitamíny A, D a K2 z nasycených tuků jako je máslo, sádlo, kokosový olej, vejce, orgánové maso a plnotučné syrové mléko. Netrpěli žádnými chronickými nemocemi, infekcemi, duševními onemocněními, ani obezitou a neznali zubní kazy, přestože kartáčky k čištění zubů nepoužívali.

Naopak tehdejší Američané a národy v dosahu železnice a přístavů konzumovali průmyslově zpracovanou stravu jako je čištěné obilí, tedy zrno bez otrub, rafinovaný cukr, zavařeniny a pasterizované mléko. Tato dle dr. Pricea nedostatečná a nesprávná výživa měla neblahý vliv na jejich zdravotní stav. Byli náchylní k infekcím a chronickým nemocem, potýkali se s obezitou, vrozenými vadami, zubním kazem, nesprávným skusem a deformací kostní struktury – vyšší kostra na úkor jejího správného vývinu, absence široké pánve u dívek, progresivně se zužující struktura obličeje, tendence dýchat ústy vlivem malých nosních průchodů a nedostatečného vývinu nosních kostí a úzká zubní klenba s křivými zuby.

Vyživující tradice a znalosti dr. Westona Pricea se shodují s nejnovějšími výsledky studií, o které se opírají někteří současní lékaři a vědci. Zásadním výživovým doporučením těchto autorů je vyloučení přidaných cukrů, rafinovaných obilovin, zákaz konzumace průmyslově upravovaných potravin a zařazení dosud tolik pranýřovaných živočišných tuků, o kterých dříve odborníci tvrdili, že zvyšují hladinu cholesterolu v krvi a riziko kardiovaskulárních onemocnění. Přitom tyto tuky jsou velmi výživné, na rozdíl od nevýživných cukrů roky propagovaných vědci i potravinářským průmyslem. Dnes už víme, že doporučení odborníků z 80. let 20. století zvýšit konzumaci obilovin, rostlinných olejů, margarínů a snížit konzumaci masa, vajec a másla mělo za následek epidemii cukrovky a obezity. Právě epidemie obezity souvisí s výše zmíněným fenoménem, kterým je konzumace průmyslově zpracovaných potravin. Ta mění hormonální reakci ve střevě, vede ke změně signalizace hladu či sytosti a tím i ke zvýšenému příjmu potravy.

Za zmínku stojí studie vědců z University of Cambridge ve Velké Británii uveřejněná v roce 2015 v renomovaném žurnálu The Lancet. Studie s názvem „Dietary quality among men and women in 187 countries in 1990 and 2010: a systematic assessment“ mapuje stravovací návyky 4,5 miliardy lidí ve 187 zemích světa za posledních 20 let, a to od roku 1990 do roku 2010. Nezaměřuje se pouze na celkovou kvalitu jídelníčku v jednotlivých zemích, ale spotřebu výživově více a méně hodnotných potravin zkoumá zvlášť.

Ze zdraví prospěšných potravin vědci sledovali konzumaci ovoce, zeleniny, luštěnin, mléka, ořechů a semen, celozrnné potraviny, vlákninu, ryby, omega 3 mastné kyseliny a polynenasycené mastné kyseliny. Z nezdravých potravin sledovali konzumaci slazených nápojů, nasycených tuků, cholesterolu, sodíku, transmastných kyselin, zpracovaného masa a nezpracovaného červeného masa.

A k jakým výsledkům vědci došli? Výživných potravin se dle studie sice dnes spotřebuje více než v roce 1990, nicméně zároveň výrazněji stoupla spotřeba nezdravého jídla. Nejbohatší regiony světa, jako je USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland a západní Evropa, mají nejvyšší spotřebu zdravých i nezdravých – průmyslově zpracovaných – potravin. Naopak chudé regiony jako např. Afrika se mohou pyšnit konzumací nejzdravějších potravin. To je do velké míry dáno také skutečností, že Afrika, alespoň mimo velká města, stále odolává trendu „mcdonaldizace“ společnosti a převažuje domácí příprava pokrmů nad průmyslově zpracovanými potravinami.

Celosvětovým specifikem je tzv. středomořská kuchyně států jako je Řecko, Turecko, Sardinie, Kypr či Izrael, jejichž jídelníček je výživově vysoce hodnotný díky hojnosti čerstvé a lokální zeleniny, ovoce, ořechů a semen, kvalitního olivového oleje, cereálií, mořských ryb, přestože se v něm objevuje také červené maso. To je ale vždy ve své přirozené, průmyslově nezpracované podobě a v nejvyšší kvalitě, která je nesrovnatelná s velkochovy.

Oproti tomu v rychle rostoucích zemích jako je Indie, Čína a v mnoha středně příjmových zemích za posledních 20 let dle výzkumu nedošlo k žádnému zlepšení stravovacích návyků. Dřívější podvýživu zastínila obezita a chronická onemocnění, jdoucí ruku v ruce s nárustem spotřeby průmyslově zpracovaných potravin a potravin pocházejících z nekvalitních zdrojů.

Které státy mají nejzdravější a nejméně zdravý jídelníček?

Nejzdravější jídelníček: 1. Čad, 2. Sierra Leone, 3. Mali, 4. Gambie, 5.Uganda, 6. Ghana, 7. Pobřeží Slonoviny, 8. Senegal, 9. Izrael, 10. Somálsko

Nejméně zdravý jídelníček: 1. Arménie, 2. Maďarsko, 3. Belgie, 4. Česká republika, 5. Kazachstán, 6. Bělorusko, 7. Argentina, 8. Turkmenistán, 9. Mongolsko, 10. Slovensko

Češi si dle výsledků studie vedou špatně. V roce 1990 byla Česká republika 4. nejhorší a o 20 let 5. nejhorší na světě ve spotřebě nezdravých potravin. To znamená, že oproti jiným státům světa, především těch rozvojových, konzumujeme ve velké míře slazené nápoje, nasycené tuky, transmastné kyseliny, průmyslově zpracované maso či červené maso z nekvalitních zdrojů. Naopak v našem jídelníčku chybí dostatek kvalitní čerstvé zeleniny (optimum je 400 – 500 g denně pro dospělého), ovoce (2-3 kusy denně), ořechů a semínek, luštěnin, kvalitních tuků (např. olivový olej, lněný olej, máslo, sádlo, aj.) a omega 3 mastných kyselin. Náš národ se potýká s vysokým výskytem rakoviny tlustého střeva, kardiovaskulárních nemocí, nadváhou a obezitou a extrémním nárustem cukrovky. Cambridgeská studie nám ukazuje, proč tomu tak je, a bije na poplach. V roce 2016 vědci predikovali, že do roku 2020 budou tři čtvrtiny všech úmrtí zapříčiněny chronickými nemocemi a že tuto hrozbu lze zvrátit pouze okamžitou změnou skladby našich jídelníčků. Dle dr. Fumiakiho Imamury z Rady pro lékařský výzkum University of Cambridge je proto nutné zabránit trendu spotřeby nezdravých potravin převládajících nad potravinami zdravými. Pokud se tedy nejzdravěji stravují obyvatelé ekonomicky slabých rozvojových zemí (s výjimkou Izraele), je na místě se zamyslet nad tím, co můžeme pro ozdravení našich jídelníčků a tím i nás samotných udělat my z ekonomicky silnějších zemí. Není na čase vrátit se zpět k přírodě, k základním, přirozeným, průmyslově nezpracovaným potravinám?

Klinická nutriční medicína jako nástroj léčby chronických onemocnění

Už řecký filozof Hippokrates (460 – 377 př. n. l.) řekl: „Nechť je Tvé jídlo Tvým lékem a Tvůj lék nechť je Tvým jídlem.“ Ve svých lékařských spisech poukazoval na vzájemné souvislosti mezi způsobem života, psychikou, výživou a zdravotním stavem člověka. Jeho světoznámý výrok o jídle jako léku položil základní kámen ke vzniku klinické nutriční medicíny. Nutriční terapie se jako samostatný obor začala rozvíjet v 2. polovině 20 století.

Dnes ale bohužel nutriční intervence není součástí běžné lékařské praxe, a tak nutričně hodnotné potraviny a jejich léčebný potenciál jsou značně opomíjeny. Odborníci ani pacienti samotní často nedisponují znalostmi léčivých, funkčních potravin a specifických nutrientů, a sahají tudíž po farmakologické léčbě, která může být někdy pro zdraví zatěžující a většinou necílí na odstraňování skutečné příčiny nemoci (nedostatku), ale pouze brání projevu symptomů. Typickým příkladem může být řešení gastroesofageálního refluxu, který klasická medicína často léčí nasazením léků blokujících produkci žaludeční kyseliny (inhibitory protonové pumpy – omeprazol, helicid, controloc, aj.). Tyto léky zvyšují žaludeční pH nad 3,5 a pozastaví působení enzymu pepsinu zabezpečujícího trávení bílkovin. Potlačení produkce žaludeční kyseliny a zvyšování pH sice utlumí nepříjemné pálení žáhy, říhání, nevolnost až kašel, ale zároveň dochází k narušení vstřebávání bílkovin a minerálů ze stravy, dále ke snížené obranyschopnosti vůči patogenům v jídle, k množení bakterií v tenkém střevě (rozvoj SIBO – small bowel intestinal overgrowth), zvýšené střevní propustnosti. Zvýšené pH žaludku má také negativní vliv na střevní mikroflóru a zvyšuje růst bakterie helicobacter pyroli. Reflux paradoxně nezřídka vzniká vlivem hypochlorhydrie, tedy nedostatku kyseliny chlorovodíkové (HCl) v žaludku. To vede k vyššímu pH žaludku a tím i k přemnožení helicobactera pyroli.

Jak tedy s gastroesofageálním refluxem pracovat tak, abychom odstranili příčinu jeho vzniku? Režimovými opatřeními (jíst v klidu, menší porce, soustředit se na jídlo, důkladně žvýkat, nepít při jídle a neředit si tak žaludeční kyselinu, mezi jídly dělat aspoň tříhodinové pauzy) a léčebnou výživou. Jablečný ocet zředěný s vodou 10-20 minut před jídlem jemně snižuje pH žaludku, stimuluje tvorbu žaludečních šťáv a tím pomáhá efektivně trávit bílkoviny. Trávicí enzymy s obsahem betainu HCl zvyšují žaludeční kyselost a stejně jako jablečný ocet pomáhají trávit stravu. Dieta bohatá na proteiny a kolagen pomáhá posilovat tkáně dolního jícnového svěrače, který se zavírá, klesne-li pH žaludku pod hodnotu 3. Pokud je pH žaludku vyšší (hypochlorhydrie), dochází k refluxu. Prášek z jilmu horského po každém jídle chrání sliznici a brání průniku kyselých šťáv do jícnu.

Klinická nutriční medicína je tedy disciplínou zkoumající vztah mezi potravinami a zdravím. Celosvětově je uznávaná jako jeden z nejefektivnějších typů léčebné terapie, neboť se svou účinností řadí na druhé místo za klasickou západní medicínu. Na rozdíl od ní však nepoužívá k řešení zdravotních problémů žádné chemické látky, ale detailní znalost biochemických procesů těla, potravin, nutričních doplňků, nutričních látek a jejich vzájemné interakce. Klinická nutriční medicína zkoumá vztah mezi potravinami, nutrienty a zdravím studiem toho, jak lidské tělo tráví, vstřebává, transportuje, metabolizuje a ukládá nutrienty. Nedostatek či nevyváženost některých nutrientů se může projevit náhle, velmi nenápadně, nebo se skrýt za jiné onemocnění. Terapeut školený v této disciplíně umí rozeznat nevyváženost stravy v souvislosti s konkrétním onemocněním a navrhnout řešení ke zlepšení zdravotního stavu. Nutriční medicína dokáže vyřešit nebo aspoň ulevit od zdravotních obtíží úpravou stravovacích návyků a životosprávy, vypracováním přesných klinických programů s pomocí vitamínů, minerálních látek, stopových prvků, enzymů, a to ve specifických kombinacích založených na výzkumech a klinických studiích. Nutriční medicína je efektivní při řešení různých zdravotních obtíží, např. alergií, ekzémů, astmatu, gynekologických potíží a neplodnosti, kardiovaskulárních nemocí, vysokého krevního tlaku, cukrovky, oslabeného imunitního systému, autoimunitních nemocí, bolestí kloubů, revmatoidní artritidy, poruch štítné žlázy, osteoporózy, stěhovavých bolestí bez příčiny, nespavosti a mnoha dalších potíží, které často způsobuje nezdravý životní styl, nedostatečné vyživení organismu, genetická či toxická zátěž.

Zpět k tradičnímu způsobu stravování

Za klíč k tomu, kterým směrem se ve výživě a v péči o zdraví lidu vydat, považuji následující tabulku. Informace v ní obsažené nejsou žádnou převratnou novinkou, ale návratem zpět k našim kořenům, k moudrému stravování našich předků. Naši předkové vždy znali celý příběh jídla, které měli na talíři – odkud pochází, jak vyrostlo, kdo jej sklidil. My ale žijeme v době, kdy poprvé v historii nevíme, co jíme. Tápeme, co je zdravé, protože nevíme, co jíme, a máme tak narušené vnímání vlastní identity. Výživových specialistů by nebylo potřeba, kdybychom se stravovali tak, jak se stravovaly naše prababičky. Ty jedly základní, potravinářským průmyslem nezpracované potraviny, které právě v daný okamžik nabízela jejich pole a zahrady.

Hlavní rozdíly mezi tradičním způsobem stravování a moderní výživou člověka

TRADIČNÍ STRAVA                              MODERNÍ STRAVA

maximalizace živin                                 minimalizace živin

úrodná půda                                          vyčerpaná půda

orgánové maso                                      čistá svalovina

živočišné tuky                                        rafinované rostlinné oleje

zvířata na pastvě                                   zavřená zvířata

syrové/kvašené mléčné výrobky             pasterizované mléčné výrobky

namáčení, fermentace obilí, luštěnin      rafinování, extrudování

kostní vývary                                         bujóny, glutamát sodný, dochucovadla

nerafinovaná sladidla                             rafinovaný cukr, umělá sladidla

kvašená zelenina                                   konzervované, zavařované ovoce a zelenina

kvašené nápoje                                     moderní alko, nealko

mořská sůl                                            rafinovaná sůl

přirozené vitamíny z potravin                 přidané syntetické vitamíny

tradiční vaření (pomalu)                         mikrovlnné trouby

bioosivo, staré odrůdy, plemena             hybridní osivo, GMO

Od doby dr. Westona Pricea začaly po celém světě vznikat různé potravinové pyramidy a výživové talíře. Jejich složení je průběžně aktualizováno, protože mnohé z nich již obsahovaly zastaralé informace, které neodpovídají moderním poznatkům o výživě.

Moderní výživa se dnes zaměřuje na personalizaci, tedy individuální nastavení stravy dle cíle, kterého chce klient dosáhnout, ať už se jedná o vyrovnanou energetickou bilanci, kalorický deficit vedoucí k hubnutí, pozitivní energetickou bilanci k nabírání svalové hmoty, ale především vhodné procentuální rozvržení makroživin, tedy tuků, sacharidů, bílkovin a vlákniny v jídelníčku, a v neposlední řadě také mikroživin, tedy vitamínů, minerálů a stopových prvků, jejichž deficity vedou k různým zdravotním obtížím.

Myslím si, že odkaz dr. Westona Pricea je aktuální právě v dnešní nejisté době, kdy čelíme energetickým, klimatickým, bezpečnostním hrozbám. Budovat osobní soběstačnost a potravinovou nezávislost skrze (politickou a ekonomickou) podporu malých ekologicky hospodařících farmářů v okolí našeho bydliště, podporu komunitních zahrádek a zahrad, podporu českých producentů zeleniny a ovoce (jablka, hrušky, švestky, jahodnictví, drobnoplodé keře) a podporu ekologických chovů plemen vhodně zvolených k produkci mléka. Mléčné výrobky mají totiž v jídelníčku české populace nezastupitelné místo. Produkce mléčných výrobků je v naší zemi v drtivé většině (především v supermarketech) zajištěna kravským mlékem s obsahem A1 beta kaseinových proteinů iritujících zažívací trakt disponovaných jedinců. A1 kasein, mléčná bílkovina obsažená v mléce šlechtěných krav plene Holstein (tzv. holštýnky) totiž obsahuje aminokyselinu histidin (zmutovaný prolin), který neumí vázat BCM-7, což je seskupení aminokyselin působících jako silný opiát, iritujících zažívací trakt, produkujících nadbytek hlenu a způsobujících alergické a intoleranční příznaky. BCM-7 může stimulovat histamin, což vede k ekzematickým projevům na kůži. Neschopnost histidinu vázat BCM-7 má za následek propustnost BCM-7 do mléka a A1 kasein se tak stává dráždivou, silně prozánětlivou složkou. Toto mléko proto není vhodné pro lidi trpící např. autoimunitními chorobami, ekzémem či artritidou ani pro onkologické pacienty. Konzumace A1 kaseinu je spojena s vyšším výskytem neurologických poruch, autismu, schizofrenie, kardiovaskulárních nemocí, diabetu 1. typu, alergických reakcí, senné rýmy, ekzémů, astma, depresí, bolestí kloubů, syndromu dráždivého střeva, osteoporózy, únavy, vyčerpání. Naproti tomu A2 mléko produkované nešlechtěným, původním plemenem krav chovu Jersey a Guernsey obsahuje A2 beta kaseinové proteiny s aminokyselinou prolin, která se váže na BCM-7 a brání propustnosti BCM-7 do mléka. Tento typ mléka, který produkují také kozy, ovce, buvoli, osli, jaci či velbloudi, je z 90 % dobře tolerován a vhodný mimo jiné také pro onkologické pacienty. Protože jerseyský skot nevykazuje tak vysokou dojivost jak holštýnský skot, velkochovy se orientují na produkci A1 mléka a farmářů, kteří by byli ochotní chovat jerseyský skot, je v naší zemi bohužel málo. Z výše popsaných důvodů by bylo přínosné podpořit ekologický chov jerseyského skotu, koz a ovcí.

Vzhledem ke klimatické stopě je důležité myslet na sezónnost, lokálnost a ideálně volit bio kvalitu – nakupovat tedy především sezónní a lokálně vypěstovanou zeleninu a ovoce z biofarem a hledat si v okolí bydliště farmáře, kteří chovají zvířata udržitelným způsobem. Vždyť způsob chovu, krmení zvířat a pastva na zelené trávě mají přímý dopad na kvalitu masa, mléka a vajec chovaných zvířat. Skot pasoucí se na zelené trávě dokáže ve svém trávicím traktu přeměnit vitamín K1 získaný z čerstvé trávy ve vitamín K2, který objevil dr. Weston Price a nazýval jej jako „aktivátor X“. Vitamín K2 je silným katalyzátorem, který podobně jako vitamíny A a D pomáhá organismu vstřebat a využít minerály, především vápník. Vitamín K2 je „vozíčkem“ vápníku do zubů (ve slinách může K2 působit jako činitel chránící před zubním kazem) a kostí, v případě deficitu K2 hrozí riziko usazování vápníku v měkkých tkáních. Vitamín K2 se nachází ve vnitřnostech zvířat pasoucích se na zelené trávě. Bohatým zdrojem aktivátoru X může být máslo pocházející od krav žeroucích rychle rostoucí trávu v jarní a podzimní sezóně. Mizí, pokud jsou krávy krmeny konvenčními krmivy, jejichž základem je na bílkoviny bohatá sója a dokonce seno. Vitamín K2 se neničí pasterizací.

Je tedy potřeba budovat mezi odbornou i laickou veřejností povědomí o klinické nutriční medicíně, která může být nápomocná při řešení mnohých chronických civilizačních onemocnění, a využívat nutričně hodnotných potravin a jejich léčebného potenciálu jako nástroje řešení různých zdravotních potíží. Jako příklad můžeme uvést v českých končinách dostupné borůvky a maliny (vaccinium myrtillus, rubus idaeus), které díky účinným látkám (antioxidanty, antokyany, flavonoly, taniny, resveratrol) snižují riziko oxidativního stresu, regulují aktivitu enzymů spouštějících zánětlivé procesy v těle a chrání zrak před UV zářením. Předmětem výzkumu je jejich působení na onkologické nádory vlivem silného antioxidačního působení. Mohou změnit signály odesílané potenciálním nebo stávajícím rakovinným buňkám. U již existujících rakovinných buněk mohou snížit počet nádorových buněk vysíláním apoptického signálu (řízená buněčná smrt).

Dalším příkladem toho, že jídlo může být lékem, je česnek (allium sativum). Obsahuje účinné látky alliin, alicin, ajoen, vitamín C, E, betakaroten, chrom, železo, selen, aminokyseliny arginin, lysin, tryptofan. Česnek je silným antioxidantem, neutralizuje volné radikály a zlepšuje endogenní antioxidační systémy. Vykazuje antibakteriální působení při léčbě nemocí dýchacího ústrojí, infekcí zažívacího traktu, při gynekologických potížích. Působí také antihypertenzivně, je tedy účinným hypotenzivem – snižuje krevní tlak. Dále snižuje hodnoty LDL cholesterolu, triglyceridů, zvyšuje hodnoty HDL, ředí krev, rozpouští krevní sraženiny, odstraňuje usazeniny v krevním řečišti. Je vhodný při kardiovaskulárních chorobách, diabetu, metabolických syndromech. Pravidelná konzumace česneku snižuje riziko vzniku rakoviny, přičemž má prokázané působení na hormonálně i nehormonálně závislou rakovinu prsu. In vitro studie prokázaly antineoplastickou a apoptickou aktivitu u leukemických buněk, buněk endometria (děloha), tlustého střeva a prostaty.

Tradiční vývary jsou dalším příkladem využití nutričně hodnotných pokrmů k léčbě onemocnění. Vývar je tradiční nápoj nebo pokrm, který je po staletí považován za lék. Naše babičky používaly kuřecí vývar k léčbě nachlazení, nejen ženám po porodu se tradičně připravuje pro rychlejší rekonvalescenci a regeneraci. Vývar obsahuje velké množství minerálů (vápník, hořčík, fosfor, draslík, síra), elektrolyty (z vyvařené zeleniny), bílkoviny, tuky, aminokyseliny (prolin, glycin, glutamin, arginin), a to vše v té pro naše tělo nejlépe stravitelné formě. Dále želatinu, která nejen podporuje zdraví našich kloubů, ale také má velmi blahodárný a léčivý vliv na náš zažívací systém. Želatina obsažená ve vývaru má pozitivní vliv na správnou kyselost žaludku, což následně znamená, že podporuje další trávení. Želatina obsahuje mnoho aminokyselin, jako je glycin, arginin, prolin. Aminokyseliny (glycin) poté pomáhají například podporovat sekreci žluči, což opět pozitivně ovlivňuje trávení. To je také hlavní důvod, proč se na GAPS dietě doporučuje popíjet vývar s každým jídlem, ideálně si před jídlem dát malý šálek vývaru, protože pomůže nastartovat trávení. Další velmi prospěšná složka obsažená ve vývaru je kolagen. Ten nejenže léčí naše střevo (kolagen hraje velmi zásadní roli v zacelení a hojení propustného střeva), ale má velmi pozitivní vliv i na kůži, vlasy, klouby a zuby.

Nejdůležitějším krokem na cestě ke zdraví je ovšem převzetí zodpovědnosti za vlastní zdraví a uvědomění si, že jsme to, co jíme, a také to, jakým způsobem se k půdě, která nám potravu dává, chováme. Minimalizace živin ve stravě je výsledkem extenzivního zemědělství orientovaného na objem produkce, nikoliv na její kvalitu. Pozitivní změna může přijít právě skrze změnu zemědělské a potravinové politiky, podporu drobných farmářů, ekologického a udržitelného hospodaření, které klade důraz na kvalitu produktů, nikoliv na kvantitu. Návratem zpět k našim kořenům a moudrosti tradičních kultur můžeme pomoct sobě i přírodě.

Vyšlo v edici SVATOVÁCLAVSKÁ STUDIA: Péče o zdraví lidu

https://www.ssszs.cz/trvale-zdravi-jako-cil-zdravotniho-systemu/

Článek Zdravé a nutričně hodnotné potraviny se nejdříve objevil na Přirozeně ke zdraví.

Současné výzkumy na poli genetiky, epigenetiky a medicíny ukazují, že kvalita lidského zdraví se určuje mnohem dříve než od momentu spojení spermie s vajíčkem. Buněčný biolog Bruce Lipton uvádí, že těhotná žena má možnost svým myšlením ovlivnit genetický vývoj dítěte a že hormony uvolňující se vlivem stresu matky prochází placentou a mění distribuci krevního toku směrem k plodu a charakter fyziologického vývoje dítěte. Ukazuje se, že stres v období před početím potomka a stres matky v těhotenství je spojen s nepříznivými perinatálními výsledky. Tyto výsledky naznačují, že samotné období před početím může být velmi citlivé a následně ovlivnit vývojové fáze plodu v děloze.

Cíle prekoncepční péče a role epigenetiky

Kvalitu života budoucího potomka mohou ovlivňovat faktory jako je výživa, tělesná aktivita, stres a nepříznivé psychosociální podmínky ženy, a proto je dobré zaměřit se na vhodně sestavený jídelníček, pravidelné cvičení pro získání fyzické kondice k porodu a v neposlední řadě na psychohygienu, např. různé zájmové aktivity, relaxaci, meditace, vizualizace, koučink, ztotožnění se s novou životní rolí matky. Příprava na početí může pomoci zabránit vzniku potratu, úmrtí plodu, předčasnému porodu, vzniku vrozených vad a v neposlední řadě zvýšit přirozenou schopnost reprodukce obou partnerů. Kvalitní a cílená prekoncepční příprava může pomoci ženám ke zdravějšímu těhotenství, přirozenému porodu, rychlejší regeneraci po porodu a snížení rizika některých zdravotních problémů u dítěte, které se mohou projevit až v dospělosti. Cílem takové přípravy je optimální vývoj ženské i mužské pohlavní buňky, podpora přirozeného způsobu otěhotnění a komplexní příprava páru na početí dítěte, období těhotenství, porodu a šestinedělí s pomocí úpravy životosprávy, podpory kvalitní výživy, optimalizace tělesné hmotnosti a zlepšení psychické kondice.

Pro prekoncepční přípravu mají velký význam tzv. epigenetické mechanismy. Epigenetika je obor, který zkoumá, jak se životní styl a vnější vlivy projevují na genech matek a jejich dětí. Na epigenetické mechanizmy mají vliv různé faktory, jako prostředí (v děloze), strava, vlastní prožitky, emoce, stres. Vystavení těmto vnějším i vnitřním podmínkám spouští v těle různé chemické změny, které mohou vyvolat nové chemické reakce a vlastnosti řídící geny a ty se pak mohou měnit. Bylo zjištěno, že epigenetické změny jsou reverzibilní a zapnutí či vypnutí genu je za určitých okolností vratné. Mohou přetrvávat dlouhou dobu a přenášet se i do dalších generací. K epigenetickým změnám nejčastěji dochází ve stádiu embryonálního nebo fetálního vývoje. Výsledkem bývá náchylnost k nemocem nebo změny v chování jedince. Nárůst chronických onemocnění, kam můžeme zařadit i zvyšující se procento neplodnosti populace, předčasné porody, cukrovku, obezitu, srdeční onemocnění, deprese, poruchy chování, autoimunitní onemocnění, astma, alergie a jiné jsou zřejmě ve své podstatě epigenetickými jevy, k nimž dochází vlivem narušeného embryonálního vývoje nebo období před početím.

Přibývají důkazy, že na našem zdravotním stavu se velkou měrou podílí faktory, které my samy nemůžeme ovlivnit. Třeba chování našich rodičů a prarodičů, to jak žili a v jakém prostředí nás počali. Víme, že dochází k transgeneračnímu přenosu, kdy těhotná žena vystavená například podvýživě, stresu či environmentálním toxinům ovlivňuje nejen sebe a plod v děloze, ale také reprodukční buňky tohoto plodu. Zároveň ale víme, že i když disponujeme špatnými geny, máme možnost je vypínat, zapínat, ovlivňovat, minimalizovat jejich negativní vliv na dítě. Naopak dobré geny můžeme nevědomky potlačit nesprávnou životosprávou a špatnou výživou. Na aktivaci či deaktivaci genů může mít vliv výživa, hladina glykémie, inzulinu matky, pohybové návyky, stresové hormony, toxiny, atd. Skvělým preventivním nástrojem k odhalení našich predispozic jsou genetické testy, například test dánské laboratoře Nordic Laboratories, který se jmenuje DNA GrowBaby. Cílené intervence (personalizovaná výživa, doplňky stravy a změna životního stylu) využívající poznatky z tohoto genetického testu mohou optimalizovat zdraví budoucí matky, podporovat zdravější těhotenství a napomoct ke zdraví a odolnosti dalších generací.

Příprava na početí a detoxikace

Kdy tedy nastává nevhodnější doba k přípravě na početí nového života? Protože vývoj spermií trvá přibližně 75 dní a zrání vajíčka 100 dní, je vhodné začít s prekoncepční přípravou a detoxikací těla alespoň 3 až 6 měsíců před plánovaným početím. Cílem je nejprve detoxikovat organismus a následně jej vyživit. Důležité je v rámci prekoncepční péče nepřehlížet u obou budoucích rodičů případné zdravotní problémy. Jedná se například o opakující se nachlazení, rýmy, chřipky, angíny, oslabený imunitní systém, potravinové přecitlivělosti, alergie, astma, ekzémy, zažívací potíže, zácpy, průjmy či plynatost. Všechny tyto potíže jsou známkou oslabení organismu a před početím je vhodné najít skutečné příčiny těchto obtíží a vyřešit je. Ženy často trápí hormonální a gynekologická onemocnění včetně výtoků, kvasinek, zánětů močového měchýře či potíže se štítnou žlázou. Důležité je správně fungující zažívání, které zajišťuje řádné vstřebávání nutrientů ze stravy. Potíže se vstřebáváním totiž mohou vyústit v nedostatečnou výživu organismu a problémy s otěhotněním nebo se samovolnými potraty.

Komplexní detoxikace před otěhotněním by měla trvat aspoň 6 týdnů a měla by být zaměřena na postupné čištění střev, jater, ledvin, krve i lymfatického systému. Základním opatřením v rámci prekoncepce obou partnerů je vynechání alkoholu a cigaret. Alkohol totiž snižuje šance k početí a jeho konzumace obzvláště v prvním trimestru těhotenství má velmi negativní vliv na vývoj plodu. Kouření snižuje reprodukční schopnosti, urychluje stárnutí vajíček a zvyšuje riziko potratů. Naše tělo je nastaveno na přirozenou detoxikaci, kterou můžeme podpořit udržováním zdravé střevní flóry, eliminací potravin vedoucích k potravinovým senzitivitám, alergiím, odstraněním toxinů z vnějšího prostředí, dostatkem spánku a saunováním, cvičením, pitným režimem. Pokud nás netrápí konkrétní zdravotní potíže, můžeme v rámci univerzální prekoncepční detoxikace zařadit například ostropestřec mariánský, kořen pampelišky a D-glukarát vápenatý k podpoře zdravé funkce jater. Pro očistu jater se doporučuje před početím také pití tzv. řepného kvasu, který tělo chrání proti infekcím, působí jako probiotikum a podporuje trávení. Během prvního trimestru těhotenství může řepný kvas díky detoxikačnímu a podpůrnému vlivu na játra snížit ranní nevolnosti, které mohou vznikat z přetížení jater zbavujících se přebytku hormonů. Aminokyseliny N-acetyl-cystein, L-glycin a L-glutamin jsou důležité pro syntézu glutathionu, silného antioxidantu nacházejícího se v každé buňce těla. Glutathion hraje důležitou roli v detoxikačních cestách jater, protože se váže na toxiny rozpustné v tucích, což umožní snazší vylučování těchto toxinů. Při vysoké zátěži toxiny se glutathion rychle spotřebovává, proto je zvýšená syntéza tohoto životně důležitého antioxidantu klíčová pro účinnou detoxikaci. Špatná strava, stres, nemoci a některé léky mohou narušit křehkou rovnováhu mezi přátelskými a nezdravými bakteriemi v našem střevě. Proto mají své místo v prekoncepční detoxikaci probiotika, která pomáhají obnovit ve střevě mikrobiální rovnováhu a tím podpořit zdraví trávicího a imunitního systému. Vhodné je zařadit také vitamíny B6, B9 a B12, které jsou mimo jiné lipotropními látkami podporujícími metabolismus tuků. Pro tělo jsou nejlépe využitelné v tzv. metylované formě.

Prekoncepční jídelníček

Po detoxikaci organismu budoucích rodičů přichází na řadu jejich vyživení dle zásad racionální výživy. Optimální příjem je denně 5-8 porcí syrové i vařené zeleniny, což je cca 400 – 500 gramů, a 2 porce ovoce, přičemž celkový příjem ovoce a zeleniny by měl tvořit přibližně polovinu denního talíře. Čtvrtina talíře připadá na bílkoviny, tedy bio maso a vejce od zvířat pasoucích se na zelené trávě, lovené ryby, zakysané mléčné výrobky ideálně v plnotučné variantě a vhodné kombinace luštěnin a obilovin k zajištění kompletní bílkoviny (např. celozrnná rýže + luštěnina). Poslední čtvrtina talíře připadá na složené sacharidy ve formě celozrnných obilovin, případně brambor či batátů. Vhodné je vybírat nízkoglykemické sacharidy s dostatkem vlákniny. Důležité je také zařazení zdravých tuků jako jsou olivy, avokádo, kokos, ořechy, semínka a zastudena lisované oleje z nich. Pitný režim by měl zahrnovat alespoň 8 sklenic filtrované vody denně. Striktně vyloučen by měl být veškerý rafinovaný cukr postrádající vlákninu, bílá mouka, hydrogenované rostlinné oleje, živočišné produkty z velkochovů, kofein a alkohol.

Americká Nadace Westona A. Pricea (The Weston A. Price Foundation, zkratka WAPF) a z ní čerpající publikace Vyživující tradice amerických autorek Sally Fallon a Mary G. Enig, PhD. (překlad anglického originálu Nourishing Traditions) doporučují pro oba budoucí rodiče 3-6 měsíců před početím konzumaci fermentovaného oleje z tresčích jater, který obsahuje vitamin A (retinol) a vitamin D v přirozené, nesyntetické formě. Tyto vitamíny obsahují také játra a vnitřnosti v bio kvalitě, vejce od slepic krmených trávou a máslo od krav pasoucích se na zelených pastvinách. Zelená tráva totiž obsahuje vitamín K1, který si zvíře přetvoří na vitamín K2, tzv. menachinon. Ten je „ředitelem distribuce vápníku v těle“, podporuje ukládání vápníku v kostech a zubech a pomáhá odstraňovat nežádoucí vápník z měkkých tkání. Co se týká mléčných produktů, WAPF doporučuje konzumaci plnotučného syrového, nepasterizovaného a nehomogenizovaného mléka a konzumaci fermentovaných mléčných produktů. Mléko by ideálně mělo pocházet od krav plemene jersey či jiných starobylých nešlechtěných plemen, vhodné je také kozí, ovčí či buvolí mléko a produkty z nich. Mléko od těchto zvířat totiž obsahuje mléčnou bílkovinu (kasein) typu A2, která nedráždí zažívací trakt a je většinou dobře tolerována i jedinci, kteří negativně reagují na kasein typu A1 produkovaný holštýnským skotem, který tvoří drtivou většinu produkce českých supermarketů.

Z mikroživin je v prekoncepci stěžejní vitamín B9, neboli kyselina listová, folát, jehož optimální hladiny v těle matky působí preventivně proti vrozeným vadám plodu. Nachází se především v zelené listové zelenině, ale je vhodné jej suplementovat ve formě doplňku stravy, a to v metylované (naštěpené, aktivní) formě, protože cca 30 % populace má mutaci MTHFR (metyltetrahydrofolát reduktáza), takže nedokáže kyselinu listovou správně naštěpit. To může způsobit zdravotní problémy plynoucí z nedostatku vitamínu B9. Genetické predispozice k mutaci MTHFR lze zjistit výše zmíněným genetickým testem DNA GrowBaby. Důležitým minerálem v prekoncepci je zinek, který je zároveň nejdůležitějším stopovým prvkem v těhotenství. Ovlivňuje totiž pozitivně imunitní systém, u žen plodnost a ovulaci a u mužů kvalitu spermatu. Vhodné je také zaměřit se na hladiny železa, jehož deficit může negativně ovlivnit schopnost těla cirkulovat živiny a kyslík nezbytné k udržení zdravého těhotenství. Nejlépe snášenými a vstřebatelnými formami železa je hemové železo a glycinát železa. Opomíjenými prekoncepčními živinami jsou vitamín D a vitamín A ve formě retinolu, které se nachází v játrech a vnitřnostech v bio kvalitě, vejcích a mléčných výrobcích zvířat pasoucích se na zelené trávě, jejichž nedostatek může narušit schopnost těla dosáhnout a udržet těhotenství. Jód je důležitý pro tvorbu hormonů ve štítné žláze, které ovlivňují ovulaci, metabolismus a hmotnost, což jsou důležité faktory pro zlepšení šance na přirozené početí. Vzhledem k tomu, že počet vajíček, která máme, je definován při narození a nezvyšuje se, je s přibývajícím věkem důležité udržovat kvalitu vajíček co nejvyšší. K tomu napomáhá sloučenina cukru podobná vitamínu, často označovaná jako vitamín B8, správně myo inositol, který podporuje plodnost ženy čtyřmi způsoby – kvalitu vajíček a funkci vaječníků, hormonální rovnováhu a pravidelnost menstruačního cyklu. Myo inositol je ale vhodným nutrientem také pro muže, protože podporuje funkci mitochondrií uvnitř spermií, což dodává spermiím energii a zlepšuje jejich pohyblivost. Nezapomínejme proto na prevenci v rámci přípravy na početí. Můžeme tak efektivně podpořit zdraví budoucích generací.

Článek Příprava na početí jako nástroj pro podporu zdraví budoucích generací se nejdříve objevil na Přirozeně ke zdraví.

Primární EBV infekce se většinou objeví v dětství bez symptomů nebo se symptomy podobnými chřipce, s průjmem a ušní infekcí. Infekce EBV v adolescentním věku a rané dospělosti ale může ve 35 – 50 % případech vést k mononukleóze, která se vyznačuje silnou únavou, horečkou, svalovou slabostí, zaníceným hrdlem, oteklými lymfatickými uzlinami na krku, vyrážkou, změnou barvy stolice z důvodu stagnující funkce jater, zvětšenými játry nebo slezinou. Tyto příznaky obvykle vymizí za 1 – 2 měsíce, ale chronická únava může přetrvávat nadále. Příznaky infekce začínají být obvykle citelné 4-8 týdnů po infikování virem. Po primární infekci nastává doživotní latentní fáze, kdy vir sice není aktivní, ale v krvi jsou patrné protilátky po prodělané infekci a vir se může znovu reaktivovat.

U některých osob se vyvine stav, kdy EBV je chronicky aktivní (CAEBV). Chronicky aktivní EBV je vzácné progresivní onemocnění, které začíná primární infekcí EBV. Tělo produkuje příliš mnoho lymfocytů (bílé krvinky bojující s nemocemi) po dobu delší než 6 měsíců. Mezi příznaky patří horečka, poruchy jater, zvětšená slezina, oteklé lymfatické uzliny, anemie, zvýšená citlivost k jiným infekcím, nízký počet krevních destiček (trombocytopenie). Únava je také častým příznakem CAEBV, ale nebylo prokázáno žádné spojení mezi EBV a chronickým únavovým syndromem.

EBV ale není pouze původcem mononukleózy. EBV je spojován s několika závažnými onemocněními, z nichž většina se řadí mezi autoimunitní onemocnění. Důvodem je fakt, že protein EBNA2 produkovaný EBV virem interaguje s řadou genů spojovaných s těmito onemocněními. EBV proteiny mohou vypínat a zapínat určité geny a měnit fungování imunitních buněk. Dle výzkumů mezi onemocnění způsobená EBV virem patří systémový lupus erythematodes (SLE), roztroušená skleróza (RS), revmatoidní artritida (RA), juvenilní idiopatická artritida (JIA), zánětlivá onemocnění střev zahrnující Crohnovu chorobu a ulcerózní kolitidu, celiakie, diabetes 1. typu.

EBV má navíc významnou schopnost infikovat, aktivovat a latentně přebývat v B lymfocytech. Když EBV infikuje tyto B-buňky, vede je k aktivaci a proliferaci nezávisle na T-buňkách. Infikování B buněk vede k produkci monoklonálních autoprotilátek reagujících s antigeny ve více orgánech. Toto odpovídá za přechodný výskyt protilátek v průběhu mononukleózy. Obvykle jsou proliferující infikované B buňky eliminovány EBV specifickými cytotoxickými CD8+ T lymfocyty, ale latentně infikované neproliferující paměťové B buňky v organismu jedince přetrvávají. Protilátkami řízená diferenciace latentně infikovaných paměťových B buněk v plazmatické buňky může spustit vstup do lytického cyklu, kdy dochází k produkci infekčního viru.

EBV je dle výzkumů také spojen s některými typy vzácných druhů rakovin ovlivňujících lymfatický systém. Jde o vývoj malignit B lymfocytů jako je Burkittův lymfom a další non-Hodkinovy lymfomy, Hodkinův lymfom, lymfomy CNS, ojediněle i lymfomy NK buněk nebo T lymfocytů a také se vznikem posttransplantační lymfoproliferativní poruchy. EBV se také nachází u 100 % případů nekeratinizujících karcinomů nosohltanu a ojediněle bývá spojován s rakovinou gastrointestinálního traktu. Vzhledem k těmto zjištěním je důležitá prevence spočívající v posilování imunitního systému.

Ačkoliv bylo prokázáno, že řada antivirotik inhibuje replikaci EBV in vitro, při klinickém testování měly omezený úspěch, a proto dosud nebylo pro léčbu EBV infekcí schváleno žádné antivirotikum. Přírodní medicína ale dokáže s pomocí bylin a nutričních doplňků podpořit organismus, aby EBV infekci rychleji překonal a zotavil se.

Americký doktor funkční medicíny David Jockers ve své klinické praxi používá vitamin C, zinek, l-lysin, betaglukany, extrakt z olivových listů, berberin a echinaceu. Vysokodávkovaný vitamin C (podávaný intravenózně) dle studie z r. 2014 dokázal snížit přítomnost viru v těle a zároveň zkrátil dobu projevu symptomů infekce. Dávky testované ve studii (7,5 – 50 gramů) je těžké získat stravou, a tak se doporučuje kvalitní nutriční doplněk nebo intravenózní podání. Nejlepším potravinovým zdrojem vitaminu C je žlutá paprika, guava, citrony/limetky, jahody, papaya, brokolice, kapusta, grapefruit, pomeranč a kiwi. Zinek je minerál, jehož optimální hladina v těle inhibuje replikaci virů. Zinek také napomáhá tvorbě superoxid dismutázy, která chrání naše buňky před škodlivými účinky virových patogenů. Zinek také pomáhá snižovat zánětlivé reakce organismu.

Lysin je esenciální aminokyselina, která je důležitá pro budování svalů, produkci hormonů a tvorbu protilátek a významně pomáhá snižovat výskyt oparů. Naopak aminokyselina arginin růst virových patogenů v těle podporuje. Betaglukany mají schopnost stimulovat nebo inhibovat imunitu v závislosti na potřebách těla. Váží se na makrofágy a posilují jejich schopnost ničit patogeny.

Extrakt z olivových listů podporuje imunitní systém díky jeho antibakteriálnímu, antimykotickému a antivirovému působení. Bylo prokázáno, že inhibuje reprodukci viru EBV. Berberin je silná antimikrobiální látka, která se nachází např. dřišťálu a dalších rostlinách a která je dle studie z roku 2017 schopná inhibovat tvorbu rakoviny nosohltanu, která je spojována s EBV infekcí. Důvodem je inhibice genu EBNA1 (Epstein-Barr Nuclear Antigen 1), který hraje primární roli v replikaci a přežití EB viru. Berberin také napomáhá ničení patogenů v GIT, aby mohla imunita efektivně bojovat s EBV. Echinacea je silná imunitní bylina, která se běžně užívá při nachlazení a chřipce, protože má silné antivirové a imunomodulační účinky. Tato bylina dokáže podporovat aktivitu makrofágů a snížit systemický zánět v těle.

K překování virových infekcí včetně EBV je vhodné také použití kyseliny fulvové a huminové (fulvic and humic acids). Jde o organické látky extrahované z hlubin země. Jsou bohaté na minerály a díky svojí malé velikosti dokáží pronikat do buněk. Pomáhají vázat a odstraňovat toxiny a chránit buňky před virovými infekcemi a radiací. Posledním tipem dr. Jockerse je každodenní pití šťávy z řapíkatého celeru, která je bohatá na antioxidanty a stopové minerály, které podporují nadledvinky a imunitní systém. Dalším benefitem celerové šťávy je stimulace produkce trávicích šťáv, HCl, trávicích enzymů a žluče. Tím dochází také ke zmírnění zánětu a snížení virové aktivity.

Americká celostní lékařka Aviva Romm M.D. zdůrazňuje při prevenci a léčbě EBV kvalitní výživu, kvalitní spánek a relaxační techniky, které spolu s dostatečnou hygienou udržují imunitu v optimálním stavu. Z bylin doporučuje adaptogen ashwagandu či houbu reishi, ale také třezalku tečkovanou v dávce 300-600 mg denně (produkty standardizované na 0,3 % hypericinu a/nebo 3-5 % hyperforinu). Třezalka působí antivirově a je silným nervínem. Lékořice je též adaptogenní bylina, která působí antivirově a protizánětlivě a je doporučeno 150-300 mg denně. Poslední imunitní, protizánětlivou a antivirovou bylinou je již zmiňovaná echinacea, které Aviva Romm doporučuje brát 300-500 mg denně. Při léčbě EBV je vhodné kombinovat potraviny podporující imunitu, hlavně tmavě zelenou listovou zeleninu, mrkev bohatou na vitamin A, sladké brambory, tmavé bobule, ořechy, semínka a další kvalitní bílkoviny.

Hojně doporučovaným prostředkem k boji s EBV je lauricidin, což je obchodní značka pro monolaurin nacházející se v kokosovém oleji. Monolaurin je přírodní rostlinný tuk získaný z kyseliny laurové. Lauricidin je přírodní antivirotikum podporující zdravé prostředí střev. Nelze jej ale při léčbě nahradit přímou konzumací kokosového oleje.

Velmi cenné, i když vědeckým výzkumem z části nepodložené informace můžeme čerpat z práce Anthonyho Williama, který napsal sérii publikací s názvem Medical Medium a stal se díky svým schopnostem vyřešit beznadějné případy, se kterými si medicína neuměla poradit, známým po celém světě. Zde je shrnutí jeho nejdůležitějších poznatků souvisejících s Epstein-Barr virovou infekcí.

Člověk infikovaný tímto virem trpí únavou a bolestmi různých částí těla. Mnohdy se nemoc vůbec nediagnostikuje nebo je stanovená špatná diagnóza a nasazena neefektivní léčba. Lékaři nemají představu, jak se virus chová z dlouhodobého hlediska a jak problematické může jeho působení v těle být. Jen zřídka poznají, že EBV je příčinou konkrétních příznaků pacienta. EBV je původcem nemocí, které jsou mnohdy považovány za záhadné (fibromyalgie, chronický únavový syndrom) nebo špatně pochopené (onemocnění štítné žlázy, vertigo, tinitus).

Lékařská komunita zná jen jednu verzi EBV, ale ve skutečnosti jich existuje přibližně 60. Jednotlivé kmeny jsou rozděleny do 6 skupin a v každé skupině je zhruba 10 typů viru. Skupina 1 je nejstarší a nejmírnější. Většinou trvá celá desetiletí, než se virus z této skupiny přesune do vyššího stádia nemoci. Příznaky se projevují v 70 – 80 letech, např. bolestmi zad. Viry ze skupiny 2 se přesouvají do vyššího stádia rychleji než viry ze skupiny 1, příznaky jsou citelné v 50 – 60 letech života, např. slabý zánět nervů. Viry z této skupiny již mohou napadat štítnou žlázu. Skupina 3 jsou viry, jejichž působení je citelné kolem 40. roku života. Tyto viry již prochází všemi čtyřmi stádii, takže ze štítné žlázy míří k nervům. Mohou způsobovat bolest kloubů, únavu, srdeční palpitace, tinitus, vertigo. Vity ze skupiny 4 způsobují problémy kolem 30. roku života. Agresivně působí na nervy a mohou způsobovat symptomy spojené s fibromyalgií, chronickým únavovým syndromem, ale také zmatenost, úzkost, náladovost a další symptomy, které způsobují viry ze skupiny 1-3. Tato skupina virů může dokonce způsobit PTSD, posttraumatickou stresovou poruchu, ačkoliv dotyčný nikdy nezažil žádné trauma, ale byl zasažen tímto agresivním virem. Viry ze skupiny 5 cílí na věkovou skupinu od 20 let. Tyto viry způsobují příznaky stejné jako viry ze skupiny 4 a navíc u zasažených jedinců vyvolávají pocity strachu a obav. Tito lidé jsou odesíláni k psychologům a psychiatrům s diagnózou, že „je to v jejich hlavě“. Případně je stav mylně diagnostikován jako borelióza. Nejhorším typem jsou viry ze skupiny 6, které mohou silně postihnout malé děti. Tyto viry mohou v těle vyvolat příznaky, které jsou mylně považovány za leukémii, virovou meningitidu, lupus a další. Protože tyto viry potlačují imunitní systém, může postižený jedinec pociťovat silnou bolest nervů, ochablost končetin, vyrážky.

EBV prochází 4 stádii, nejnakažlivější je stádium č. 2. První stádium je obdobím, kdy virus „spí“, nachází se v krevním řečišti, pomalu se replikuje a čeká na příležitost ke spuštění primární infekce. Tato příležitost přichází v momentě, kdy je tělo několik týdnů oslabené např. nedostatkem spánku, důležitých nutrientů (zinek, B12), stresem, traumatem (rozvod, úmrtí v rodině). Tehdy virus detekuje stresové hormony v těle a spustí infekci. To znamená, že virus často útočí při probíhající hormonální změně, např. v období puberty, menopauzy, těhotenství, po porodu. Častý je případ, kdy se žena po porodu cítí velmi unavená, trpí nespecifickými bolestmi různých částí těla, depresemi. Vyšší hladina hormonů funguje v tomto případě jako spouštěč EBV infekce. V prvním stádiu je virus nediagnostikovatelný a nevyvolává žádné příznaky. Toto období může trvat týden, měsíc, ale celá léta od prvotní nákazy.

Druhé stádium je obdobím, kdy je virus nejvíce nakažlivý a kdy propuká infekční mononukleóza. Imunitní systém se snaží s virem bojovat a likvidovat napadené buňky. Virus ale hledá v těle dlouhodobý úkryt, který nalézá v játrech a/nebo slezině, kde pro něj rtuť a další naakumulované toxiny zajišťují vhodné prostředí. V tomto stádiu se často objevuje i nejlepší přítel EBV, kterým je bakterie streptokoka. Tělo tedy bojuje nejen s virovou infekcí, ale také s infekcí bakteriální, která mate imunitní systém a vytváří vlastní řadu příznaků. Streptokok v tomto stádiu může způsobovat bolesti v krku, angíny, záněty dutin, úst, ale také infekce močopohlavního ústrojí a ledvin.

Ve třetím stádiu již EBV sídlí v některém tělním orgánu a krevní test prokáže protilátky svědčící o proběhnuvší infekci (mononukleóza). Lékař ale v krvi nenajde aktivní virus, protože virus už není v krvi, ale v játrech, slezině nebo jiném orgánu, kde je prozatím medicínou nediagnostikovatelný. Tělo předpokládá, že je mimo ohrožení a imunitní systém přestává bojovat proti nákaze a pacient je označen za zdravého. Méně agresivní varianta viru čeká v orgánech i roky bez příznaků. Agresivní varianta ale může vést k falešně pozitivní diagnóze boreliózy, extrémní únavě způsobené mrtvými EB viry nebo postižení nervového systému vlivem specifického neurotoxinu. Dalšími potížemi způsobenými agresivní formou viru je špatná funkce jater, kdy se játra nezvládají zbavovat toxinů, hepatitida C (EBV je její primární příčinou), špatná funkce jater vyústí v nedostatečnou produkci kyseliny chlorovodíkové, čímž dochází ke špatnému trávení potravy. Organismus si vytváří přecitlivělosti na potraviny, které mu dříve nevadily (virus konzumuje např. oblíbený sýr, který přetváří v něco, co tělo nerozezná). Virus vylučuje agresivní neurotoxin do organismu zatíženého mrtvými viry a toto všechno nakonec vyvolává reakci imunitního systému, který je ale zároveň zmatený, protože neví, odkud se toxiny berou. Dle Anthonyho Williamse je typickým onemocněním tohoto stádia lupus. Tělo reaguje na vedlejší produkty a neurotoxiny produkované EB virem alergickou reakcí, která zvyšuje prozánětlivé markery, a tak je diagnostikován lupus.

EBV může využít zmatenosti imunitního systému, opustit např. játra a přejít do štítné žlázy. Dle Williamse je ve většině případů původcem onemocnění štítné žlázy právě EBV. Lékaři v případě Hashimotovy thyreoiditidy tento stav vysvětlují tak, že tělo napadá vlastní štítnou žlázu. Není to ale pravda. Štítnou žlázu nenapadá vlastní tělo (imunitní systém), ale EB virus. Takto vzniká skrytá hypofunkce štítné žlázy u milionů žen. Imunitní systém se snaží bojovat pomocí zánětu, ale ve změti neurotoxinů vyprodukovaných EBV, mrtvými EBV a dalšími vedlejšími produkty není schopný nalézt aktivní EBV a zlikvidovat jej. Někdy imunitní systém zkusí EB virus zablokovat pomocí vápníku, proto je důležité jíst potraviny bohaté na vápník. Pokud totiž imunitní systém nemůže vzít vápník k blokaci viru z krevního řečiště, vezme jej z kostí, což může vést k osteoporóze. Nedostatek hormonů štítné žlázy a působení EBV toxinů může vést k nárustu hmotnosti, únavě, zhoršení paměti, mentální „mlze“, depresi, nespavosti, ztrátě vlasů, křehkým nehtům, svalové slabosti, atd. Nejagresivnější verze EBV mohou dokonce vést k rakovině štítné žlázy. EBV se snaží proniknout do štítné žlázy ze strategického důvodu – snaží se zmást a stresovat endokrinní systém. Tlak na nadledvinky vede k produkci adrenalinu, což je oblíbená „potravina“ EB viru. Tím se virus stává silnějším, aby mohl v konečné fázi napadnout nervový systém.

Ve čtvrtém stádiu EB virus opouští štítnou žlázu a napadá centrální nervový systém. Imunita by toto za normálních okolností nedovolila, ale pokud se k potížím se štítnou žlázou přidá ještě nečekaný silný fyzický nebo emocionální stres, virus využije oslabení organismu a začne způsobovat řadu podivných příznaků – palpitace, nespecifické bolesti, únavu. Typickým případem je pacient po autonehodě, chirurgickém zákroku, apod., kdy se ale cítí špatně déle, než je obvyklé. Tvrdí, že se cítí, úplně převálcovaný, jako by jej srazil náklaďák. Krevní testy ani magnetická rezonance nic neodhalí, a tak doktoři netuší, že EB virus napadl nervy. Poškozené nervy aktivují „alarmující“ hormon, který tělo upozorní na poškození nervů a na nutnost opravy. EBV ale detekuje tento hormon a ukryje se právě do těchto poškozených nervů. Tento stav se může projevovat bolestí svalů, kloubů, zad, mravenčením a necitlivostí rukou a nohou, migrénami, nekončící únavou, malátností, nespavostí, nočním pocením, neklidným spánkem. Pacienti s těmito příznaky dostávají diagnózu fibromyalgie, chronického únavového syndromu nebo revmatoidní artritidy, dostanou léky, které neřeší skutečnou příčinu jejich onemocnění. Často je také 4. stádium EBV u žen zaměňováno za příznaky perimenopauzy a menopauzy. Návaly horka, noční pocení, srdeční palpitace, nevolnost, deprese, ztráta vlasů a úzkost jsou často mylně interpretovány jako hormonální změna, ale ve skutečnosti je na vině EBV. Dalším chronickým onemocněním, které je výsledkem čtvrtého stádia EB virové infekce, je chronický únavový syndrom vyznačující se řadou příznaků (únava, neschopnost vstát z postele, bolesti svalů, zvýšená teplota, deprese, bolesti hlavy, PMS, točení hlavy, bolesti kloubů, průjmy, kašel, nechutenství, noční pocení, bolestivé uzliny, aj.). Pacienti s chronickým únavovým syndromem mají zvýšené virové zatížení EB virem, který produkuje neurotoxin postihující CNS. Může docházet k oslabení adrenálních funkcí a zažívacího systému a k pocitu úplného vyčerpání. Fibromyalgie je další chorobou imunitního systému, jejímž skrytým původcem je dle Anthonyho Williama Epstein-Barr virus. Ten způsobuje zánět nervů, který se projevuje chronickou bolestí pohybového aparátu, citlivostí na dotek, silnou únavou a nespavostí. Dalším onemocněním způsobeným 4. stádiem EBV je tinitus projevující se zvoněním v uchu. To je dle Williama způsobeno virem EB, který se dostane do vnitřního ucha, kde vibruje a postihuje labyrint a vestibulokochleární nerv (sluchově rovnovážný).

Anthony Williams sestavil seznam nutrientů a bylin, který doporučuje k zotavení se z této zákeřné virové infekce. Doporučuje konzumovat nejméně tři z těchto jídel denně a čím více jídel, tím lépe. Dále je potřeba potraviny postupně rotovat tak, aby během dvou týdnu byly v jídelníčku nemocného zařazeny všechny vyjmenované. Patří sem divoké borůvky (pomáhají obnovovat CNS a zbavovat játra neurotoxinů z EBV), celer (posiluje HCl a poskytuje minerály nervovému systému), klíčky (bohaté na zinek a selen, posilují imunitní systém proti EBV), chřest (čistí játra a slezinu, posiluje slinivku), špenát (vytváří alkalické prostředí, poskytuje nervové soustavě vysoce vstřebatelné nutrienty), koriandr (odstraňuje z těla rtuť a olovo, které jsou živnou půdou pro EBV), petržel (odstraňuje z těla měď a hliník), kokosový olej (antivirový, protizánětlivý), česnek (antivirový, antibakteriální), zázvor (pomáhá přeměně živin a zmírňuje křeče spojené s EBV), maliny (bohaté na antioxidanty, které odstraňují z orgánů a krevního řečiště volné radikály), listový salát (stimuluje peristaltiku střev a pomáhá čistit játra o EBV), papája (obnovuje CNS, obnovuje tvorbu HCl v GIT), meruňky (posilují imunitní systém), granátová jablka (pomáhají čistit krev a lymfu), grapefruit (bohatý zdroj bioflavonoidů a vápníku , podpora IS a detoxu), kapusta (bohatá na alkaloidy chránící proti virům), sladké brambory (očista jater od vedlejších produktů EBV), okurky (posilují nadledvinky a ledviny a odvádí z krevního řečiště neurotoxiny), fenykl (obsahuje silné antivirové složky bojující s EBV).

Dále Anthony Williams sestavil seznam bylin a suplementů vhodných k řešení EBV. Mezi hlavní patří vilcacora (kočičí dráp, který bojuje proti EBV a streptokokům A a B), dále pak koloidní stříbro, zinek, vitamin B12, lékořice, citronová tráva, 5-MTHF, selen, červená algae (antivirová, odvádí z těla rtuť), l-lysine, spirulina, vitamin C, kopřiva, monolaurin, bez, červený jetel, badyán a kurkumin.

Článek Epstein-Barr virus (EBV), jak může potrápit a jak proti němu bojovat? se nejdříve objevil na Přirozeně ke zdraví.

Kdy: úterý 30.6. 2020 od 18 do 20 h
Kde: Hnízdo, Studentské náměstí 1531, Uh. Hradiště

Jaké zdroje sacharidů, tuků a bílkovin naše tělo potřebuje k vybudování silného imunitního sytému a k boji proti civilizačním nemocem? 

Zdravý nákupní seznam s malou ochutnávkou.

Pozvánka zde:

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Článek Přednáška: Cukry, tuky, bílkoviny se nejdříve objevil na Přirozeně ke zdraví.

Kdy: úterý 10.3. 2020 od 17 do 19 h
Kde: Hnízdo, Studentské náměstí 1531, Uh. Hradiště

Jak poznám, že moje tělo potřebuje detox?

Specifické nutrienty a byliny podporující přirozenou detoxikaci.

Příklady jarního detoxikačního jídelníčku s malou ochutnávkou.

Pozvánka zde:

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Článek Přednáška: Jarní detoxikace se nejdříve objevil na Přirozeně ke zdraví.

Kdy: vždy jeden čtvrtek v měsíci (většinou druhý čtvrtek) od 18 do 20 h
Kde: Orlovna, Mariánské náměstí, Uh. Hradiště

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Článek Cyklus 9 besed: Večerní škola přirozené výživy se nejdříve objevil na Přirozeně ke zdraví.

Kdy: 13.2. 2020 od 18 do 20 h
Kde: Orlovna, Mariánské náměstí, Uh. Hradiště

Některými zatracované, jinými obhajované: patří lepek a mléko v dnešní době do zdravého jídelníčku?

Užitečné a škodlivé procesy zpracování obilovin a mléka.

Využití přírodní medicíny  při řešení potíží způsobených konzumací lepku a mléka.

Více info zde:

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Článek Přednáška: Lepek a mléko jako součást vyváženého jídelníčku? se nejdříve objevil na Přirozeně ke zdraví.

Kdy: 7.12. 2019 od 9 do 12 h
Kde: Uh. Hradiště, MŠ Štěpnická, třída Rybičky

V dnešní době si v obchodech s potravinami můžeme vybírat z pestré palety produktů různých značek, cen a různé kvality. Zároveň se ale čím dál více potýkáme s různými chronickými zdravotními potížemi, které mohou nám i našim dětem znepříjemňovat život. Jedním z klíčů k jejich odstranění je přirozená výživa, výběr průmyslově nezpracovaných produktů a jejich správná příprava.

Co do našeho jídelníčku zařadit, co omezit a čeho se raději vyvarovat? Jakým způsobem pokrmy připravovat, aby naše tělo skutečně vyživovaly?

Více info zde:

Uložit

Článek Přednáška: Přirozená výživa dětí i dospělých aneb čím naplnit lednici a spíž s tipy na lahodné vánoční menu se nejdříve objevil na Přirozeně ke zdraví.

Funkční medicína zná 5 spouštěčů autoimunitního procesu. Prvním spouštěčem jsou infekce, a to virové, bakteriální nebo parazitární. Infekce mohou autoimunitní nemoc vyvolat nebo zhoršit. Mezi nejčastější a nejvíce prostudované virové infekce, které mohou spustit autoimunitní proces v těle, patří Epstein-Barr virus (EBV) a herpes simplex typu 1 a 2. Herpes simplex je virus způsobující opary nebo genitální opary. Protilátky pro viru herpes simplex má většina populace a střídají se aktivní fáze s fázemi latentními, ale virus zůstává v těle celý život. Když je virus oparu aktivní, imunitní systém proti němu vytváří protilátky, které mohou spouštět autoimunitní reakci. Když je virus oparu v latentní, tedy neaktivní fázi, je do autoimunitní odezvy zapletený méně pravděpodobně. Konvenční léčba nabízí antivirotika, přírodní medicína aminokyselinu lysin a monolaurin pocházející nejčastěji z kokosového oleje.

Infekcí, která byla v souvislosti s autoimunitou studovaná nejpodrobněji, je virus Epsteina a Barrové (EBV), který je původcem mononukleózy a který je také spojen s chronickým únavovým syndromem. Proto jsou lidé trpící tímto onemocněním vystaveni rovněž riziku autoimunitních poruch. EBV patří do skupiny herpesvirů, které mohou způsobit genitální opar, opary, plané neštovice a pásový opar. Protilátky proti EBV má většina populace a přítomnost v těle je doživotní, stejně jako v případě herpes simplexu. EBV vykazuje silnou korelaci s řadou autoimunitních onemocnění včetně roztroušené sklerózy, systémového lupusu, chronického únavového syndromu, fibromyalgie, Hashimotovy thyreoiditidy, Gravesovy choroby a Sjörgenova syndromu. Velmi silné jsou korelace s výskytem roztroušené sklerózy a lupusu. Protilátky proti EBV má v USA 99 % dětí s lupusem oproti 70 % dětí ve zdravé kontrolní skupině bez lupusu. Podobně má protilátky proti EBV 100 % pacientů s roztroušenou sklerózou a zdá se, že lidé, kteří infikovaní EB virem nebyli, RS nedostávají. Zjistilo se, že vysoké hladiny protilátek proti EBV zřejmě předcházejí příznakům a vzplanutím roztroušené sklerózy a prodělaná mononukleóza v anamnéze riziko roztroušené sklerózy zdvojnásobuje. Virová zátěž, nebo-li hladina virů v krvi, je u pacientů s autoimunitní chorobou mnohem vyšší než u zdravých jedinců. Vyšší virová zátěž znamená, že virus je aktivnější a je ho v těle vyšší množství než v těle člověka s nižší virovou zátěží. EBV lze stejně jako herpes simplex léčit antivirotiky, ale jejich užívání nebývá efektivní. Funkční medicína se při řešení infekce EBV zaměřuje na konzumaci potravin s příznivým účinkem na imunitu, užívání kvalitních nutričních doplňků, zaléčení střeva, dostatečný příjem filtrované vody, vhodné cvičení, spánek 7-8,5 h denně, podpora detoxikačních metabolických drah, zbavení se toxinů, snížení stresu.

Další skupinou jsou bakteriální infekce, které mají též spojitost s autoimunitními nemocemi. Konkrétně campylobacter souvisí s Guillian-Barré syndromem, chlamydia pneumoniae souvisí s roztroušenou sklerózou, citrobacter, klebsiella, proteus a porphyromonas souvisí s revmatoidní artritidou, e.coli a proteus souvisí s autoimunitou všeobecně, klebsiella souvisí s ankylozující spondylitidou, streptococcus pyogenes s revmatickou horečkou a yersinia s Gravesovou chorobou a Hashimotovou thyreoiditidou. Spouštěčem autoimunitního procesu může být také parazitární infekce, především pokud v minulosti u jedince proběhla otrava jídlem nebo cestovatelský průjem při návštěvě zahraničí.

Druhým spouštěčem autoimunity jsou toxické substance. Mezi toxiny patří těžké kovy (např. arzen, kadmium, rtuť, hliník, olovo), mykotoxiny (jedy uvolňované určitými typy plísní, které se mohou nacházet doma, ve škole, v kanceláři…), průmyslové chemické sloučeniny užívané téměř ve všech výrobních procesech, nacházejících se ve všech průmyslově vyrobených věcech (od plastových dóz s hormonálními disruptory po karcinogenní těžké kovy ve vodě), pesticidy. Zbavení těla toxinů je u lidí pohybujících se v rozmezí autoimunitního spektra velmi důležité, a to jak pro zastavení postupu autoimunity, tak pro zvrácení jejího průběhu.

Těžké kovy podle jedné teorie specificky mění nebo poškozují buňky v různých tkáních těla. Imunitní systém tyto pozměněné tkáně nerozpozná a napadá je stejně jako cizí tkáně. Podle druhé teorie těžké kovy stimulují imunitní systém, který se dostane do stavu pohotovosti, přestává být schopný zjistit rozdíl mezi buňkami svými a cizími, což znamená, že ztrácí toleranci k vlastnímu tělu. Předurčí vlastní tkáň k destrukci a tím se spouští autoimunitní onemocnění spojené se zánětlivým procesem. Těžké kovy pomáhá metylovat ven z těla gen pro MTHFR (metyltetrahydrofolátreduktáza). Tento proces vyžaduje vitaminy B6, B12 a folát, ale problém nastává, pokud se u jedince objeví mutace v genu pro MTHFR. Při této mutaci tělo detoxikuje mnohem menší podíl těžkých kovů. Kvůli kompenzaci pak tělo potřebuje obzvlášť velké dávky metylovaných vitaminů B6, B12 a folátu. Třetí teorie říká, že autoimunitu spouští veškeré toxiny, nejen těžké kovy. T-lymfocyty vznikající v kostní dřeni se přesunují do brzlíku (thymu), kde se učí rozpoznávat cizí vetřelce – identifikovat viry, toxiny a další nebezpečné substance ohrožující organismus a odlišovat je od přátelských bakterií a pro tělo zdravých substancí. Z některých T-lymfocytů se posléze stanou „regulační T-lymfocyty“, jejichž důležitým úkolem je uhlídat ostatní T-lymfocyty a zajistit, aby si nepletly vlastní tělo s cizími vetřelci. Jejich úlohou je tedy udržování tolerance vůči vlastnímu tělu. Pokud tělo nemá dost regulačních T-lymfocytů, jiné T-lymfocyty mohou začít napadat vlastní tkáně. Příčinou tohoto procesu mohou být toxiny, které způsobí smrštění nebo atrofii brzlíku, čímž mu zabrání v produkci dostatečného množství kvalitních T-lymfocytů. T-buňky se tak snáze mohou vymknout kontrole a začít napadat štítnou žlázu, míchu nebo jinou životně důležitou část těla. Nízkoúrovňová chronická expozice toxinům, k níž dochází např. z potravin plných pesticidů nebo toxické kosmetiky, je horší než jednorázová akutní expozice, protože kumulativní zátěž je větší, stejně jako dlouhodobé zatížení imunitního systému.

Mykotoxiny jsou těkavé organické látky produkované některými druhy plísní. ¾ populace má geny, které umožňují snášet účinky mykotoxinů bez příznaků. Mykotoxiny se mohou nacházet v potravinách, ale také např. pod podlahovými prkny, v prasklinách mezi okny, za stěnami. Toxiny, které se z plísní uvolňují, negativně ovlivňují lidské zdraví. Pokud při řešení autoimunitního onemocnění nezlepší zdravotní stav klienta změna stravy, zaléčení střev, podpora imunity a klient popisuje zvláštní příznaky, které nedávají smysl, vyvine se u něj autoimunitní nemoc z ničeho nic nebo trpí opakovaným přerůstáním kvasinek navzdory tomu, že si přísně hlídá stravu, je na místě uvažovat právě o mykotoxinech. Pesticidy jsou chemické látky, kterými se stříkají plodiny pěstované na velkofarmách. Tyto látky jsou pro lidský organismus toxické a s velkou pravděpodobností spouští autoimunitní proces. Mnoho pesticidů je systémových, což znamená, že jsou nedílnou součástí rostliny a jejích produktů a nedají se tudíž smýt vodou.

Třetí spouštěč představuje jiný autoimunitní proces, který v těle probíhá a dosud nebyl detekován a řešen. Je důležité myslet na to, že propukne-li u jedince určité autoimunitní onemocnění, existuje vysoká pravděpodobnost, že se na něj budou nabalovat další autoimunitní nemoci.

Čtvrtým spouštěčem autoimunity jsou alergie, přecitlivělosti a intolerance. Alergie se vyznačují přítomností IgE protilátek v těle. Tyto protilátky způsobují zánětlivou reakci těla na určitý alergen. Reakce zprostředkovaná IgE probíhá okamžitě a může být velmi bouřlivá. Naopak přecitlivělost se vyznačuje přítomností IgG protilátek. Tento typ protilátek spouští zánětlivou reakci, která je mnohem pomalejší a méně intenzivnější než reakce zprostředkované IgE. Imunoglobulin G vede k jemnějším odezvám, které mohou probíhat se zpožděním až 72 hodin, a proto je velmi obtížné přesně určit, jaká složka byla spouštěčem příznaků. Častými důsledky tohoto typu protilátek jsou přecitlivělost na lepek a mléčné výrobky. Obzvláště důležité je v případě autoimunitního onemocnění nebo rizika jeho rozvoje 100% vyřazení lepku ze stravy. Lepek totiž spouští produkci látky zvané zonulin, která způsobuje uvolňování těsných spojů mezi epiteliálními buňkami tenkého střeva. Tyto těsné spoje, které drží buněčné stěny pohromadě u sebe, pak zůstávají otevřené a dochází k jejich propustnosti. Dalším problémem je jev zvaný molekulární mimikry, kdy si imunitní systém může plést část vlastního těla s cizorodou látkou. Například protilátky proti lepku se mohou zaměřit proti tkáním vlastní štítné žlázy a vyvolat tak časté autoimunitní onemocnění zvané Hashimotova tyreoiditida. Když molekuly lepku proniknou střevem do krevního řečiště, imunitní systém je vidí jako cizí vetřelce a vytváří proti nim protilátky, jakoby se jednalo o nebezpečné viry nebo bakterie. Při Hashimotově tyreoiditidě tyto protilátky nakládají se štítnou žlázou, jakoby se jednalo o lepek, v důsledku čehož imunitní systém začne ničit vlastní štítnou žlázu. Molekulární mimikry se ale vyskytují i u jiných autoimunitních chorob, při nichž si protilátky vytvořené proti gliadinu pletou s molekulami lepku jiné tkáně. Proto po každé konzumaci lepku mohou protilátky podnítit imunitu k napadání vlastních tkání. Intolerance je na rozdíl od dvou výše zmíněných neimunitní reakcí a patří sem např. laktózová intolerance nebo histaminová intolerance. Jak alergie, tak přecitlivělosti a intolerance je důležité při řešení autoimunity vždy pečlivě testovat.

Pátým spouštěčem autoimunitního procesu je stres, šok, trauma. Způsob, jakým člověk přemýšlí o různých situacích, jak je prožívá a jak na ně reaguje, silně ovlivňuje hladinu stresu a imunitní systém. Stresem je míněný stres emocionální (např. finanční starosti, blížící se termín odevzdání práce, hádky s milovanými osobami) a stres fyzický (např. příprava na maraton, chirurgický zákrok, probdělá noc). Tělo reaguje na jakýkoliv stres uvolněním kaskády stresových hormonů, tedy biochemických látek, jejichž účelem je pomoci tělu, aby se se stresem vypořádalo. Hlavním stresovým hormonem je kortizol, který pomáhá mobilizovat tělesnou, duševní a emocionální energii, zareagovat na dané požadavky a udržet si soustředění a motivaci. Zároveň je ale kortizol silně prozánětlivý. Stres nejprve stimuluje imunitní systém, poté dochází k uvolňování kortizolu a kortizol následně imunitní systém potlačí. Zdravou stresovou reakcí je stres akutní. Akutní stres stoupne, stimuluje imunitu, po krátké době opadne a aktivovaný imunitní systém se vrátí zpět na výchozí hladinu. Chronický stres se ale nikdy nevypne, imunitní systém zůstává stále aktivovaný a nemůže se vrátit na výchozí hladinu, dokonce se potlačí na úroveň 40-70 % pod výchozí hladinu. Pokud hladina stresu neustále stoupá a klesá (chronický stres s přestávkami) nebo nepřestává stoupat, vzniká riziko nadměrné aktivace imunitního systému, zánět a autoimunitní proces. Stres může vstupovat do bludného kruhu s infekcí, protože stres často spouští infekci, zatímco infekce zatěžuje tělo dalším stresem. Stres plus virová infekce mohou buď vyvolat nebo znovu aktivovat autoimunitní proces tímto mechanismem: stres znovu aktivuje latentní infekce, imunitní systém bojuje s infekcí pomocí zánětu, nespecifický zánět poškozuje tkáně, přičemž spouští stresovou reakci. Stres tedy potlačuje imunitní systém a potlačený imunitní systém je příhodným místem pro reaktivaci virů, bakterií, protože imunitní systém je vyčerpaný a neschopný efektivně se patogenů zbavit. Z tohoto důvodu často virové infekce útočí v období fyzického nebo psychického stresu.

Zdroje:

Myers, Amy. Autoimunitní řešení. ANAG, 2016. 397 s.

https://www.huffpost.com/entry/5-things-you-can-do-to-re_b_9515902

Článek 5 spouštěčů autoimunitních chorob se nejdříve objevil na Přirozeně ke zdraví.

Alzheimerovu chorobu, která je nejznámějším druhem demence a příčinou nejméně 60 % případů demence, poprvé popsal německý lékař Alois Alzheimer v roce 1907. V té době se na rozdíl od současnosti považovala za nemoc velmi vzácnou. Dnes jí trpí více než 30 milionů lidí a podle WHO se do roku 2050 počet případů demence ztrojnásobí. Alzheimerova choroba je v současnosti pátou nejčastější příčinou všech úmrtí.

Podstatou nemoci je progresivní odumírání nervových buněk a atrofie mozkové tkáně. Významnou roli v tomto degenerativním procesu hrají patologické proteiny ukládající se v mozkové tkáni jako amyloidové plaky, které způsobují porušení a zánik nervových buněk a synapsí. Výsledkem jsou nevratné změny v mozku, které se projevují zpravidla pozvolna. Mohou se objevit problémy s abstraktním myšlením, ztráta iniciativy, zhoršení krátkodobé paměti, zakládání věcí na nesprávné místo, problémy s řečí, změny nálady nebo chování. Později má nemocný čím dál větší problémy s vyjadřováním, rozhodováním, nedokončuje myšlenky, dochází k časové i místní dezorientaci a ztráta paměti již ovlivňuje schopnost plnit běžné pracovní úkoly. Mění se celá osobnost nemocného. V posledních stádiích nemoci už vůbec není schopen se sám o sebe postarat. Neorientuje se v současném životě, nepoznává osoby, místa a neustále se vrací do minulosti, žije život např. před 30 lety. Rychlost, kterou nemoc postupuje, se u každého postiženého liší.

Nicméně existuje podstatný rozdíl v pohledu klasické medicíny a funkční medicíny na příčiny vzniku Alzheimerovy choroby. Klasická medicína chápe nemoc jako poruchu hromadění bílkoviny betaamyloidu v mozku a hledá lék, který by tuto bílkovinu likvidoval. Nezabývá se ale hlouběji skutečnými příčinami vedoucími ke vzniku amyloidových plaků a paradoxně se ukazuje, že tvorba betaamyloidu je obrannou reakcí mozku před poškozením mikroby, toxiny a dalšími patogeny. Proto by snahám o odstranění amyloidových plaků z mozku mělo předcházet odstranění mikrobů, toxinů či jiných nežádoucích látek vyvolávajících tuto obrannou reakci organismu. Monoterapeutický přístup, tedy „jedna nemoc – jeden lék“, léčba symptomů a opomíjení skutečných příčin nemoci se ukázaly jako neúčinné, protože 99 % takto léčených případů bylo neúspěšných.

Funkční medicína naopak vnímá Alzheimerovu chorobu jako multifaktoriální onemocnění a zastává názor, že amyloidové plaky nejsou hlavním problémem, ale snahou organismu ochránit mozek před poškozením nežádoucími látkami. Tím, že odstraníme tyto nežádoucí látky z těla v mnoha případech zastavíme samotné onemocnění. V našem mozku je přibližně 100 miliard neuronů a každý neuron má přibližně 10 000 synapsí. Zdravý mozek udržuje rovnováhu mezi kultivací nových synapsí a omezováním starých, které jsou již nepotřebné. Dr. Bredesen zjistil, že lidé trpící Alzheimerovou nemocí tuto rovnováhu postrádají, protože v jejich mozku zaniká velké množství synapsí a nových se tvoří velmi málo. Cílem přístupu dr. Bredesena je tedy opětovné nastolení rovnováhy mezi vznikem nových synapsí a zánikem starých, přičemž tuto křehkou rovnováhu ovlivňuje až 36 různých mechanismů, např. vitamin B, vitamin D, estradiol, testosteron, NF-kappa B (součást zánětlivé odpovědi organismu), BDNF (brain-derived neurotrophic factor) zvyšující se cvičením, spánek napomáhající odstranění amyloidových plaků a mnohé další faktory. Aby se podařilo zjistit, co přispívá ke snížení kognitivních funkcí, je nutné tyto parametry u každé osoby trpící Alzheimerem měřit a na základě zjištěných hodnot pak odstraňovat příčiny nemoci. Novým zjištěním je, že i pouhé odchylky ve sledovaných parametrech se sčítají a dohromady mohou vytvořit základ pro vznik Alzheimerovy nemoci.

Podle Dále Bredesena zdraví mozku ohrožují tři nejčastější mechanismy – zánět, nedostatek živin (na úrovni makronutrientů i mikronutrientů) a toxické zatížení. Dr. Bredesen na základě svého několikaletého klinického výzkumu identifikoval šest typů Alzheimerovy choroby, z nichž každý typ má vlastní příčiny vzniku nemoci. První, „zánětlivý“ typ je charakterizován zánětem (i chronickým podprahovým), který může být způsoben patogeny nebo zánětlivými faktory jako jsou např. trans tuky obsažené v margarínech a ztužených tucích. Typické pro tento typ jsou vysoké hladiny markerů zánětu (např. CRP). Druhý, „atrofický“ typ je spojený se snížením hladin faktorů podporujících zdraví mozku, např.: BDNF, estradiolu, progesteronu, testosteronu, insulinu, hormonů štítné žlázy, vitaminu D, vitaminu B. Kombinací prvního a druhého typu vznikl „glykotoxický“ typ (typ 1,5), kdy glykotoxicitu způsobuje nerovnováha využití glukózy (inzulínu) v mozku. Inzulín degradující enzym (IDE) produkovaný pankreatem rozkládá současně hormon inzulín i betaamyloid, ale pokud je IDE vyčerpán vlivem konzumace stravy s nadbytkem sacharidů (typické u diabetiků a inzulinové rezistence), chybí na rozklad amyloidových plaků. Tento typ je nejčastějším formou Alzheimera a někteří lékaři funkční medicíny proto hovoří o Alzheimerově chorobě jako o cukrovce 3. Typu, nebo také cukrovce mozku. Třetí typ, „toxický“ je spojený s vystavením organismu toxinům – těžkým kovům, pesticidům, insekticidům, průmyslovým toxinům, mykotoxinům (produkované plísněmi), antimikrobiálním látkám, ale také statinům (léky na cholesterol) či inhibitorům protonové pumpy (léky na reflux). Čtvrtý typ, „vaskulární“ je zapříčiněný sníženou cévní podporou mozku a tito pacienti mají i jiné kardiovaskulární potíže jako např. onemocnění periferních cév. Pátý typ, „traumatický“ je spojený s předchozím úrazem či zraněním mozku (jedním rozsáhlým či několika drobnými). U většiny pacientů dominuje jeden typ, ale prolíná se s dalšími typy. Snahou funkční medicíny je tedy identifikovat spouštěč, ať už je to zánět, oxidativní stres, nutriční deficity, toxiny, patogeny, a poté je individuálně řešit.

Dr. Bredesen vyvinul tzv. ReCODE program (Reversal of COgnitive DEcline) založený na úpravě stravy, životního stylu, suplementaci specifickými nutričními doplňky, bylinami a léky, pomocí něhož se mu daří u mnoha pacientů nemoc úspěšně léčit. Cílem programu je napravit poškozené trávení a střevní mikrobiom pomocí stravy a probiotik, vyrovnat narušený hormonální systém, vyřešit inzulínovou rezistenci, optimalizovat spánek, jehož dostatek napomáhá zbavit se betaamyloidu, zařadit pravidelné cvičení, které stimuluje tvorbu BDNF důležitého pro učení, paměť a regulaci nálady, eliminovat toxiny, zbavit organismus infekčních patogenů (borelie, EBV, aj.), odstranit příčiny zánětu, vyřešit nutriční deficience, zařadit vhodnou výživu, snížit stres vedoucí ke zhoršování paměti, kognitivních funkcí a zvyšování zánětlivosti, poskytnout mozku potřebný trénink a znovu vybudovat ztracené nebo nefunkční synapse.

Protože jídlo je lék, je také důležité vědět, jaká strava a nutrienty podporují funkci mozku a pomáhají předcházet i léčit Alzheimerovu nemoc. Základním krokem při změně jídelníčku je snížení příjmu sacharidů ve formě rafinovaných cukrů a průmyslově zpracovaných obilovin a vyřazení rafinovaných rostlinných olejů, margarínů a ztužených tuků. Pro prevenci u zdravých osob je vhodná středomořská strava či paleo dieta, nicméně pro léčebnou terapii dr. Bredesen doporučuje nízkosacharidovou ketogenní dietu. Středomořská strava obsahuje velké množství čerstvé i vařené zeleniny, ovoce, ryb a mořských plodů, ale důležitou součástí jídelníčku jsou také ořechy, vejce, mléčné výrobky (především přírodní řecký jogurt), maso (drůbeží a méně červené maso) a kvalitní tuky, především olivový olej. Naproti tomu paleo dieta vylučuje veškeré obiloviny, luštěniny, mléčné výrobky a samozřejmě také veškeré formy rafinovaného cukru a je založená na konzumaci zeleniny, ovoce, hub, masa, ryb, vajec a ořechů a zařazuje také masokostní vývary, vnitřnosti a fermentované potraviny. Nízkosacharidová ketogenní dieta čerpá cca 70 % energie z tuků, 20 % z bílkovin a pouze 10 % ze sacharidů. Vylučuje stejně jako paleo dieta obiloviny, luštěniny, rafinované cukry, ale navíc také většinu ovoce a kořenovou zeleninu obsahující vyšší množství škrobu. Je založená na potravinách obsahujících zdravé tuky, jako je olivový olej, kokosový olej, máslo, vejce, ořechy, ryby a maso. A proč vlastně nízkosacharidová dieta? Vzhledem ke zjištění vědců, že diabetes zvyšuje riziko výskytu demence o 65 %, existuje nepopiratelná souvislost mezi diabetem a Alzheimerovou chorobou. Chronická hyperglykemie podporuje vznik betaamyloidu a je spojena se zhoršením kognitivních funkcí. Obdobně vysoká hladina inzulinu je spojena se zvýšeným rizikem demence.

Protože oxidativní stres se spolupodílí na patogenezi Alzheimerovy choroby, je vhodné konzumovat také potraviny bohaté na antioxidanty jako vitamin C, E a betakaroten. Důležitým mikronutrientem je vitamin B, především folát, vitamin B6 a B12, které regulují hladiny homocysteinu spojeného s vyšším rizikem vzniku demence. Nízké hladiny vitaminu B jsou ve vyšším věku spojeny s kognitivními poruchami a snížením objemu mozku. Naopak suplementace vitaminem B6, folátem a B12 dle studií zpomaluje atrofii mozku u starších lidí s mírnou kognitivní poruchou. Suplementace běžně dostupnou syntetickou kyselinou listovou se nedoporučuje, vhodné je zajistit B9 ve formě metylfolátu. Podobně místo běžně dostupného kyanokobalaminu je vhodnější zajistit biologicky dostupnou formu B12. Poněvadž lidský mozek je ze 60 % složený z tuku a téměř polovina tohoto tuku jsou omega 3 mastné kyseliny ve formě DHA, dalším nepostradatelným nutrientem pro zdraví mozku jsou omega 3, jejichž zdrojem je extra virgin olej z tresčích jater bohatý také na vitamin A a D a drobnější ryby žijící v chladných vodách jako pstruh, sardinky či losos. Dalším zajímavým nutrientem podporujícím mozek je fosfatydilserin, což je hlavní foslipid v mozku, který pomáhá v určování integrity a fluidity buněčných membrán, může zlepšovat paměť, učení, koncentraci a koordinaci. Jeho tvorbu může inhibovat nedostatek výše zmíněného folátu, vitaminu B12, esenciálních mastných kyselin či S-adenosylmethioninu. Acetyl-L-karnitin je silný antioxidant působící na neurony, který stabilizuje buněčnou membránu, zlepšuje tvorbu energie v neuronech a zpomaluje progresi Alzheimerovy choroby. U seniorů je častý deficit zinku, který může postupně způsobit poruchy nervového systému a jehož hodnoty v krvi a mozkomíšním mozku jedinců s demencí jsou velmi nízké, proto je na místě hladiny zinku pohlídat. Z fytoterapeutik pak můžeme ještě zmínit protizánětlivý kurkumin, bacopu, či extrakt z ginkgo biloby, který významně pozitivně ovlivňuje mentální a kognitivní příznaky spojené s Alzheimerem.

Závěrem nesmíme opomenout zmínit důležitost zdraví střevní mikroflóry. Už dlouho víme, že existuje spojení mozek – střevo, kdy centrální nervový systém komunikuje se zažívacím traktem a společně mohou ovlivnit pohyblivost střev, uvolnění neurotransmitterů a střevní imunitní systém. Jedna studie dokonce zjistila souvislost mezi užíváním antibiotik v dětství a kognitivními poruchami v pozdějším věku. Nejen z tohoto důvodu je tedy vhodné po každém užívání antibiotik nasadit kvalitní probiotika. Dle výzkumu na myších podávání probiotik snížilo zánětlivé markery mozku a zpomalilo tvorbu amyloidových plaků. Jiná klinická studie prokázala příznivé účinky probiotik na zánětlivý marker CRP a některé kognitivní funkce u lidí.

Zdroje:

Nutritional Support for Dementia and Alzheimer’s

New Hope That Alzheimer’s Can Be Prevented—and Even Cured

http://www.alzheimer.cz/res/archive/004/000480.pdf?seek=1492589048

Dementia is Treatable with Functional Medicine

Alzheimerova demence

https://theses.cz/id/yidm9e/Diplomova_prace.pdf

Článek Alzheimerova nemoc se pod taktovkou funkční medicíny stává léčitelnou a víme, jak jí předcházet se nejdříve objevil na Přirozeně ke zdraví.