Zdravé a nutričně hodnotné potraviny

Aktuálně ještě stále žijeme v době, kdy si na náš jídelní stůl můžeme obstarat prakticky cokoliv, na co máme zrovna chuť. Regály supermarketů se téměř celoročně prohýbají pod tíhou všemožného lokálního i tropického ovoce a zeleniny. V mnoha domácnostech se na talíři každý den objevuje maso a mnohdy kvantita z velkochovů bohužel převažuje nad kvalitou z farmy. Ve snaze ulehčit si práci lidé nakupují různé polotovary s obsahem rafinovaných cukrů, konzervantů, aditiv a dalších látek, které organismus mohou zatěžovat.

Také jsme doslova zahlceni množstvím mnohdy protichůdných doporučení a rad na téma zdravého stravování. V průběhu desetiletí se trendy ve výživě dramaticky měnily a často se měnily také názory jednotlivých odborníků na výživu z řad vědců, lékařů a nutričních specialistů. A tak dnes, kdy jsme doslova zaplavení informacemi a masivně ovlivňovaní reklamou výrobců jídla, jsme možná ještě zmatenější než kdy dřív. Nerada bych k tomuto zmatku a nejistotě přispívala svými výroky i já, a proto Vám v následujícím textu nabídnu spíše informace založené na zkušenosti našich předků, které jsou podložené vědeckými výzkumy.

Problémů na poli zdravé výživy je celá řada. Ráda bych se ale v tomto textu dotkla dvou, dle mého názoru nejzásadnějších. Prvním je konzumace průmyslově zpracovaných potravin a polotovarů v dnešní uspěchané a reklamě podléhající době. Druhým je nedostatečné využívání nutričně hodnotných potravin jako nástroje léčby (především v případě chronických onemocnění).

Tradiční versus moderní způsoby výživy člověka

Jsem přesvědčená o tom, že zdravá strava jsou základní, průmyslově nezpracované a tedy přirozené potraviny, které nám nabízí příroda. Tento názor bych ráda doložila výzkumem dnes již zapomenutého amerického zubního lékaře Westona A. Pricea.

Weston A. Price (1870 – 1948) byl prvním badatelem a tzv. Charlesem Darwinem výživy, který ve 30. letech 20. století podnikal cesty po celém světě s cílem najít zdravé lidi se zdravým chrupem a pochopit, co je zdravými udělalo. Zavítal mezi přírodní národy jako byli indiáni Severní a Jižní Ameriky, původní obyvatelé Austrálie, Nového Zélandu a Oceánie, švýcarští venkované, eskymáci a další.

Své poznatky později shrnul do díla s názvem Výživa a fyzická degenerace. Zjistil, že zdraví zubů i celého těla úzce souvisí s výživou a popsal několik důležitých rozdílů mezi tradičním stravováním tzv. primitivních, přírodních národů a tzv. rozvinutých národů, které vlivem rozvoje přešly na průmyslově zpracované pokrmy.

Strava švýcarských venkovanů, irských rybářů, Eskymáků, indiánů, aboriginů a Maorů byla předtím, než byla na jejich území dovedena železnice, nedotčená průmyslovým zpracováním, bohatá na kvalitní živočišné bílkoviny a tuky, maso z orgánů, nepasterizované mléčné výrobky, ovoce, zeleninu, extra panenský olivový olej, luštěniny, ořechy, semínka, zrna v celistvém nerafinovaném stavu. Hojně konzumovali také masokostní vývary bohaté na kolagen, vápník a důležitý vitamín K2. Fermentovali nejen mléčné výrobky, ale také obilí, ovoce, zeleninu a dokonce i maso. Tyto národy naopak vůbec nekonzumovaly produkty z bílé mouky ani rafinovaného cukru. V jejich stravě byly sice lokální rozdíly, ale společný měli podíl v tuku rozpustných vitamínů A, D a K2, který byl 10x větší než ve stravě tehdejšího průměrného Američana. Tyto přírodní národy získávaly stěžejní vitamíny A, D a K2 z nasycených tuků jako je máslo, sádlo, kokosový olej, vejce, orgánové maso a plnotučné syrové mléko. Netrpěli žádnými chronickými nemocemi, infekcemi, duševními onemocněními, ani obezitou a neznali zubní kazy, přestože kartáčky k čištění zubů nepoužívali.

Naopak tehdejší Američané a národy v dosahu železnice a přístavů konzumovali průmyslově zpracovanou stravu jako je čištěné obilí, tedy zrno bez otrub, rafinovaný cukr, zavařeniny a pasterizované mléko. Tato dle dr. Pricea nedostatečná a nesprávná výživa měla neblahý vliv na jejich zdravotní stav. Byli náchylní k infekcím a chronickým nemocem, potýkali se s obezitou, vrozenými vadami, zubním kazem, nesprávným skusem a deformací kostní struktury – vyšší kostra na úkor jejího správného vývinu, absence široké pánve u dívek, progresivně se zužující struktura obličeje, tendence dýchat ústy vlivem malých nosních průchodů a nedostatečného vývinu nosních kostí a úzká zubní klenba s křivými zuby.

Vyživující tradice a znalosti dr. Westona Pricea se shodují s nejnovějšími výsledky studií, o které se opírají někteří současní lékaři a vědci. Zásadním výživovým doporučením těchto autorů je vyloučení přidaných cukrů, rafinovaných obilovin, zákaz konzumace průmyslově upravovaných potravin a zařazení dosud tolik pranýřovaných živočišných tuků, o kterých dříve odborníci tvrdili, že zvyšují hladinu cholesterolu v krvi a riziko kardiovaskulárních onemocnění. Přitom tyto tuky jsou velmi výživné, na rozdíl od nevýživných cukrů roky propagovaných vědci i potravinářským průmyslem. Dnes už víme, že doporučení odborníků z 80. let 20. století zvýšit konzumaci obilovin, rostlinných olejů, margarínů a snížit konzumaci masa, vajec a másla mělo za následek epidemii cukrovky a obezity. Právě epidemie obezity souvisí s výše zmíněným fenoménem, kterým je konzumace průmyslově zpracovaných potravin. Ta mění hormonální reakci ve střevě, vede ke změně signalizace hladu či sytosti a tím i ke zvýšenému příjmu potravy.

Za zmínku stojí studie vědců z University of Cambridge ve Velké Británii uveřejněná v roce 2015 v renomovaném žurnálu The Lancet. Studie s názvem „Dietary quality among men and women in 187 countries in 1990 and 2010: a systematic assessment“ mapuje stravovací návyky 4,5 miliardy lidí ve 187 zemích světa za posledních 20 let, a to od roku 1990 do roku 2010. Nezaměřuje se pouze na celkovou kvalitu jídelníčku v jednotlivých zemích, ale spotřebu výživově více a méně hodnotných potravin zkoumá zvlášť.

Ze zdraví prospěšných potravin vědci sledovali konzumaci ovoce, zeleniny, luštěnin, mléka, ořechů a semen, celozrnné potraviny, vlákninu, ryby, omega 3 mastné kyseliny a polynenasycené mastné kyseliny. Z nezdravých potravin sledovali konzumaci slazených nápojů, nasycených tuků, cholesterolu, sodíku, transmastných kyselin, zpracovaného masa a nezpracovaného červeného masa.

A k jakým výsledkům vědci došli? Výživných potravin se dle studie sice dnes spotřebuje více než v roce 1990, nicméně zároveň výrazněji stoupla spotřeba nezdravého jídla. Nejbohatší regiony světa, jako je USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland a západní Evropa, mají nejvyšší spotřebu zdravých i nezdravých – průmyslově zpracovaných – potravin. Naopak chudé regiony jako např. Afrika se mohou pyšnit konzumací nejzdravějších potravin. To je do velké míry dáno také skutečností, že Afrika, alespoň mimo velká města, stále odolává trendu „mcdonaldizace“ společnosti a převažuje domácí příprava pokrmů nad průmyslově zpracovanými potravinami.

Celosvětovým specifikem je tzv. středomořská kuchyně států jako je Řecko, Turecko, Sardinie, Kypr či Izrael, jejichž jídelníček je výživově vysoce hodnotný díky hojnosti čerstvé a lokální zeleniny, ovoce, ořechů a semen, kvalitního olivového oleje, cereálií, mořských ryb, přestože se v něm objevuje také červené maso. To je ale vždy ve své přirozené, průmyslově nezpracované podobě a v nejvyšší kvalitě, která je nesrovnatelná s velkochovy.

Oproti tomu v rychle rostoucích zemích jako je Indie, Čína a v mnoha středně příjmových zemích za posledních 20 let dle výzkumu nedošlo k žádnému zlepšení stravovacích návyků. Dřívější podvýživu zastínila obezita a chronická onemocnění, jdoucí ruku v ruce s nárustem spotřeby průmyslově zpracovaných potravin a potravin pocházejících z nekvalitních zdrojů.

Které státy mají nejzdravější a nejméně zdravý jídelníček?

Nejzdravější jídelníček: 1. Čad, 2. Sierra Leone, 3. Mali, 4. Gambie, 5.Uganda, 6. Ghana, 7. Pobřeží Slonoviny, 8. Senegal, 9. Izrael, 10. Somálsko

Nejméně zdravý jídelníček: 1. Arménie, 2. Maďarsko, 3. Belgie, 4. Česká republika, 5. Kazachstán, 6. Bělorusko, 7. Argentina, 8. Turkmenistán, 9. Mongolsko, 10. Slovensko

Češi si dle výsledků studie vedou špatně. V roce 1990 byla Česká republika 4. nejhorší a o 20 let 5. nejhorší na světě ve spotřebě nezdravých potravin. To znamená, že oproti jiným státům světa, především těch rozvojových, konzumujeme ve velké míře slazené nápoje, nasycené tuky, transmastné kyseliny, průmyslově zpracované maso či červené maso z nekvalitních zdrojů. Naopak v našem jídelníčku chybí dostatek kvalitní čerstvé zeleniny (optimum je 400 – 500 g denně pro dospělého), ovoce (2-3 kusy denně), ořechů a semínek, luštěnin, kvalitních tuků (např. olivový olej, lněný olej, máslo, sádlo, aj.) a omega 3 mastných kyselin. Náš národ se potýká s vysokým výskytem rakoviny tlustého střeva, kardiovaskulárních nemocí, nadváhou a obezitou a extrémním nárustem cukrovky. Cambridgeská studie nám ukazuje, proč tomu tak je, a bije na poplach. V roce 2016 vědci predikovali, že do roku 2020 budou tři čtvrtiny všech úmrtí zapříčiněny chronickými nemocemi a že tuto hrozbu lze zvrátit pouze okamžitou změnou skladby našich jídelníčků. Dle dr. Fumiakiho Imamury z Rady pro lékařský výzkum University of Cambridge je proto nutné zabránit trendu spotřeby nezdravých potravin převládajících nad potravinami zdravými. Pokud se tedy nejzdravěji stravují obyvatelé ekonomicky slabých rozvojových zemí (s výjimkou Izraele), je na místě se zamyslet nad tím, co můžeme pro ozdravení našich jídelníčků a tím i nás samotných udělat my z ekonomicky silnějších zemí. Není na čase vrátit se zpět k přírodě, k základním, přirozeným, průmyslově nezpracovaným potravinám?

Klinická nutriční medicína jako nástroj léčby chronických onemocnění

Už řecký filozof Hippokrates (460 – 377 př. n. l.) řekl: „Nechť je Tvé jídlo Tvým lékem a Tvůj lék nechť je Tvým jídlem.“ Ve svých lékařských spisech poukazoval na vzájemné souvislosti mezi způsobem života, psychikou, výživou a zdravotním stavem člověka. Jeho světoznámý výrok o jídle jako léku položil základní kámen ke vzniku klinické nutriční medicíny. Nutriční terapie se jako samostatný obor začala rozvíjet v 2. polovině 20 století.

Dnes ale bohužel nutriční intervence není součástí běžné lékařské praxe, a tak nutričně hodnotné potraviny a jejich léčebný potenciál jsou značně opomíjeny. Odborníci ani pacienti samotní často nedisponují znalostmi léčivých, funkčních potravin a specifických nutrientů, a sahají tudíž po farmakologické léčbě, která může být někdy pro zdraví zatěžující a většinou necílí na odstraňování skutečné příčiny nemoci (nedostatku), ale pouze brání projevu symptomů. Typickým příkladem může být řešení gastroesofageálního refluxu, který klasická medicína často léčí nasazením léků blokujících produkci žaludeční kyseliny (inhibitory protonové pumpy – omeprazol, helicid, controloc, aj.). Tyto léky zvyšují žaludeční pH nad 3,5 a pozastaví působení enzymu pepsinu zabezpečujícího trávení bílkovin. Potlačení produkce žaludeční kyseliny a zvyšování pH sice utlumí nepříjemné pálení žáhy, říhání, nevolnost až kašel, ale zároveň dochází k narušení vstřebávání bílkovin a minerálů ze stravy, dále ke snížené obranyschopnosti vůči patogenům v jídle, k množení bakterií v tenkém střevě (rozvoj SIBO – small bowel intestinal overgrowth), zvýšené střevní propustnosti. Zvýšené pH žaludku má také negativní vliv na střevní mikroflóru a zvyšuje růst bakterie helicobacter pyroli. Reflux paradoxně nezřídka vzniká vlivem hypochlorhydrie, tedy nedostatku kyseliny chlorovodíkové (HCl) v žaludku. To vede k vyššímu pH žaludku a tím i k přemnožení helicobactera pyroli.

Jak tedy s gastroesofageálním refluxem pracovat tak, abychom odstranili příčinu jeho vzniku? Režimovými opatřeními (jíst v klidu, menší porce, soustředit se na jídlo, důkladně žvýkat, nepít při jídle a neředit si tak žaludeční kyselinu, mezi jídly dělat aspoň tříhodinové pauzy) a léčebnou výživou. Jablečný ocet zředěný s vodou 10-20 minut před jídlem jemně snižuje pH žaludku, stimuluje tvorbu žaludečních šťáv a tím pomáhá efektivně trávit bílkoviny. Trávicí enzymy s obsahem betainu HCl zvyšují žaludeční kyselost a stejně jako jablečný ocet pomáhají trávit stravu. Dieta bohatá na proteiny a kolagen pomáhá posilovat tkáně dolního jícnového svěrače, který se zavírá, klesne-li pH žaludku pod hodnotu 3. Pokud je pH žaludku vyšší (hypochlorhydrie), dochází k refluxu. Prášek z jilmu horského po každém jídle chrání sliznici a brání průniku kyselých šťáv do jícnu.

Klinická nutriční medicína je tedy disciplínou zkoumající vztah mezi potravinami a zdravím. Celosvětově je uznávaná jako jeden z nejefektivnějších typů léčebné terapie, neboť se svou účinností řadí na druhé místo za klasickou západní medicínu. Na rozdíl od ní však nepoužívá k řešení zdravotních problémů žádné chemické látky, ale detailní znalost biochemických procesů těla, potravin, nutričních doplňků, nutričních látek a jejich vzájemné interakce. Klinická nutriční medicína zkoumá vztah mezi potravinami, nutrienty a zdravím studiem toho, jak lidské tělo tráví, vstřebává, transportuje, metabolizuje a ukládá nutrienty. Nedostatek či nevyváženost některých nutrientů se může projevit náhle, velmi nenápadně, nebo se skrýt za jiné onemocnění. Terapeut školený v této disciplíně umí rozeznat nevyváženost stravy v souvislosti s konkrétním onemocněním a navrhnout řešení ke zlepšení zdravotního stavu. Nutriční medicína dokáže vyřešit nebo aspoň ulevit od zdravotních obtíží úpravou stravovacích návyků a životosprávy, vypracováním přesných klinických programů s pomocí vitamínů, minerálních látek, stopových prvků, enzymů, a to ve specifických kombinacích založených na výzkumech a klinických studiích. Nutriční medicína je efektivní při řešení různých zdravotních obtíží, např. alergií, ekzémů, astmatu, gynekologických potíží a neplodnosti, kardiovaskulárních nemocí, vysokého krevního tlaku, cukrovky, oslabeného imunitního systému, autoimunitních nemocí, bolestí kloubů, revmatoidní artritidy, poruch štítné žlázy, osteoporózy, stěhovavých bolestí bez příčiny, nespavosti a mnoha dalších potíží, které často způsobuje nezdravý životní styl, nedostatečné vyživení organismu, genetická či toxická zátěž.

Zpět k tradičnímu způsobu stravování

Za klíč k tomu, kterým směrem se ve výživě a v péči o zdraví lidu vydat, považuji následující tabulku. Informace v ní obsažené nejsou žádnou převratnou novinkou, ale návratem zpět k našim kořenům, k moudrému stravování našich předků. Naši předkové vždy znali celý příběh jídla, které měli na talíři – odkud pochází, jak vyrostlo, kdo jej sklidil. My ale žijeme v době, kdy poprvé v historii nevíme, co jíme. Tápeme, co je zdravé, protože nevíme, co jíme, a máme tak narušené vnímání vlastní identity. Výživových specialistů by nebylo potřeba, kdybychom se stravovali tak, jak se stravovaly naše prababičky. Ty jedly základní, potravinářským průmyslem nezpracované potraviny, které právě v daný okamžik nabízela jejich pole a zahrady.

Hlavní rozdíly mezi tradičním způsobem stravování a moderní výživou člověka

TRADIČNÍ STRAVA                              MODERNÍ STRAVA

maximalizace živin                                 minimalizace živin

úrodná půda                                          vyčerpaná půda

orgánové maso                                      čistá svalovina

živočišné tuky                                        rafinované rostlinné oleje

zvířata na pastvě                                   zavřená zvířata

syrové/kvašené mléčné výrobky             pasterizované mléčné výrobky

namáčení, fermentace obilí, luštěnin      rafinování, extrudování

kostní vývary                                         bujóny, glutamát sodný, dochucovadla

nerafinovaná sladidla                             rafinovaný cukr, umělá sladidla

kvašená zelenina                                   konzervované, zavařované ovoce a zelenina

kvašené nápoje                                     moderní alko, nealko

mořská sůl                                            rafinovaná sůl

přirozené vitamíny z potravin                 přidané syntetické vitamíny

tradiční vaření (pomalu)                         mikrovlnné trouby

bioosivo, staré odrůdy, plemena             hybridní osivo, GMO

Od doby dr. Westona Pricea začaly po celém světě vznikat různé potravinové pyramidy a výživové talíře. Jejich složení je průběžně aktualizováno, protože mnohé z nich již obsahovaly zastaralé informace, které neodpovídají moderním poznatkům o výživě.

Moderní výživa se dnes zaměřuje na personalizaci, tedy individuální nastavení stravy dle cíle, kterého chce klient dosáhnout, ať už se jedná o vyrovnanou energetickou bilanci, kalorický deficit vedoucí k hubnutí, pozitivní energetickou bilanci k nabírání svalové hmoty, ale především vhodné procentuální rozvržení makroživin, tedy tuků, sacharidů, bílkovin a vlákniny v jídelníčku, a v neposlední řadě také mikroživin, tedy vitamínů, minerálů a stopových prvků, jejichž deficity vedou k různým zdravotním obtížím.

Myslím si, že odkaz dr. Westona Pricea je aktuální právě v dnešní nejisté době, kdy čelíme energetickým, klimatickým, bezpečnostním hrozbám. Budovat osobní soběstačnost a potravinovou nezávislost skrze (politickou a ekonomickou) podporu malých ekologicky hospodařících farmářů v okolí našeho bydliště, podporu komunitních zahrádek a zahrad, podporu českých producentů zeleniny a ovoce (jablka, hrušky, švestky, jahodnictví, drobnoplodé keře) a podporu ekologických chovů plemen vhodně zvolených k produkci mléka. Mléčné výrobky mají totiž v jídelníčku české populace nezastupitelné místo. Produkce mléčných výrobků je v naší zemi v drtivé většině (především v supermarketech) zajištěna kravským mlékem s obsahem A1 beta kaseinových proteinů iritujících zažívací trakt disponovaných jedinců. A1 kasein, mléčná bílkovina obsažená v mléce šlechtěných krav plene Holstein (tzv. holštýnky) totiž obsahuje aminokyselinu histidin (zmutovaný prolin), který neumí vázat BCM-7, což je seskupení aminokyselin působících jako silný opiát, iritujících zažívací trakt, produkujících nadbytek hlenu a způsobujících alergické a intoleranční příznaky. BCM-7 může stimulovat histamin, což vede k ekzematickým projevům na kůži. Neschopnost histidinu vázat BCM-7 má za následek propustnost BCM-7 do mléka a A1 kasein se tak stává dráždivou, silně prozánětlivou složkou. Toto mléko proto není vhodné pro lidi trpící např. autoimunitními chorobami, ekzémem či artritidou ani pro onkologické pacienty. Konzumace A1 kaseinu je spojena s vyšším výskytem neurologických poruch, autismu, schizofrenie, kardiovaskulárních nemocí, diabetu 1. typu, alergických reakcí, senné rýmy, ekzémů, astma, depresí, bolestí kloubů, syndromu dráždivého střeva, osteoporózy, únavy, vyčerpání. Naproti tomu A2 mléko produkované nešlechtěným, původním plemenem krav chovu Jersey a Guernsey obsahuje A2 beta kaseinové proteiny s aminokyselinou prolin, která se váže na BCM-7 a brání propustnosti BCM-7 do mléka. Tento typ mléka, který produkují také kozy, ovce, buvoli, osli, jaci či velbloudi, je z 90 % dobře tolerován a vhodný mimo jiné také pro onkologické pacienty. Protože jerseyský skot nevykazuje tak vysokou dojivost jak holštýnský skot, velkochovy se orientují na produkci A1 mléka a farmářů, kteří by byli ochotní chovat jerseyský skot, je v naší zemi bohužel málo. Z výše popsaných důvodů by bylo přínosné podpořit ekologický chov jerseyského skotu, koz a ovcí.

Vzhledem ke klimatické stopě je důležité myslet na sezónnost, lokálnost a ideálně volit bio kvalitu – nakupovat tedy především sezónní a lokálně vypěstovanou zeleninu a ovoce z biofarem a hledat si v okolí bydliště farmáře, kteří chovají zvířata udržitelným způsobem. Vždyť způsob chovu, krmení zvířat a pastva na zelené trávě mají přímý dopad na kvalitu masa, mléka a vajec chovaných zvířat. Skot pasoucí se na zelené trávě dokáže ve svém trávicím traktu přeměnit vitamín K1 získaný z čerstvé trávy ve vitamín K2, který objevil dr. Weston Price a nazýval jej jako „aktivátor X“. Vitamín K2 je silným katalyzátorem, který podobně jako vitamíny A a D pomáhá organismu vstřebat a využít minerály, především vápník. Vitamín K2 je „vozíčkem“ vápníku do zubů (ve slinách může K2 působit jako činitel chránící před zubním kazem) a kostí, v případě deficitu K2 hrozí riziko usazování vápníku v měkkých tkáních. Vitamín K2 se nachází ve vnitřnostech zvířat pasoucích se na zelené trávě. Bohatým zdrojem aktivátoru X může být máslo pocházející od krav žeroucích rychle rostoucí trávu v jarní a podzimní sezóně. Mizí, pokud jsou krávy krmeny konvenčními krmivy, jejichž základem je na bílkoviny bohatá sója a dokonce seno. Vitamín K2 se neničí pasterizací.

Je tedy potřeba budovat mezi odbornou i laickou veřejností povědomí o klinické nutriční medicíně, která může být nápomocná při řešení mnohých chronických civilizačních onemocnění, a využívat nutričně hodnotných potravin a jejich léčebného potenciálu jako nástroje řešení různých zdravotních potíží. Jako příklad můžeme uvést v českých končinách dostupné borůvky a maliny (vaccinium myrtillus, rubus idaeus), které díky účinným látkám (antioxidanty, antokyany, flavonoly, taniny, resveratrol) snižují riziko oxidativního stresu, regulují aktivitu enzymů spouštějících zánětlivé procesy v těle a chrání zrak před UV zářením. Předmětem výzkumu je jejich působení na onkologické nádory vlivem silného antioxidačního působení. Mohou změnit signály odesílané potenciálním nebo stávajícím rakovinným buňkám. U již existujících rakovinných buněk mohou snížit počet nádorových buněk vysíláním apoptického signálu (řízená buněčná smrt).

Dalším příkladem toho, že jídlo může být lékem, je česnek (allium sativum). Obsahuje účinné látky alliin, alicin, ajoen, vitamín C, E, betakaroten, chrom, železo, selen, aminokyseliny arginin, lysin, tryptofan. Česnek je silným antioxidantem, neutralizuje volné radikály a zlepšuje endogenní antioxidační systémy. Vykazuje antibakteriální působení při léčbě nemocí dýchacího ústrojí, infekcí zažívacího traktu, při gynekologických potížích. Působí také antihypertenzivně, je tedy účinným hypotenzivem – snižuje krevní tlak. Dále snižuje hodnoty LDL cholesterolu, triglyceridů, zvyšuje hodnoty HDL, ředí krev, rozpouští krevní sraženiny, odstraňuje usazeniny v krevním řečišti. Je vhodný při kardiovaskulárních chorobách, diabetu, metabolických syndromech. Pravidelná konzumace česneku snižuje riziko vzniku rakoviny, přičemž má prokázané působení na hormonálně i nehormonálně závislou rakovinu prsu. In vitro studie prokázaly antineoplastickou a apoptickou aktivitu u leukemických buněk, buněk endometria (děloha), tlustého střeva a prostaty.

Tradiční vývary jsou dalším příkladem využití nutričně hodnotných pokrmů k léčbě onemocnění. Vývar je tradiční nápoj nebo pokrm, který je po staletí považován za lék. Naše babičky používaly kuřecí vývar k léčbě nachlazení, nejen ženám po porodu se tradičně připravuje pro rychlejší rekonvalescenci a regeneraci. Vývar obsahuje velké množství minerálů (vápník, hořčík, fosfor, draslík, síra), elektrolyty (z vyvařené zeleniny), bílkoviny, tuky, aminokyseliny (prolin, glycin, glutamin, arginin), a to vše v té pro naše tělo nejlépe stravitelné formě. Dále želatinu, která nejen podporuje zdraví našich kloubů, ale také má velmi blahodárný a léčivý vliv na náš zažívací systém. Želatina obsažená ve vývaru má pozitivní vliv na správnou kyselost žaludku, což následně znamená, že podporuje další trávení. Želatina obsahuje mnoho aminokyselin, jako je glycin, arginin, prolin. Aminokyseliny (glycin) poté pomáhají například podporovat sekreci žluči, což opět pozitivně ovlivňuje trávení. To je také hlavní důvod, proč se na GAPS dietě doporučuje popíjet vývar s každým jídlem, ideálně si před jídlem dát malý šálek vývaru, protože pomůže nastartovat trávení. Další velmi prospěšná složka obsažená ve vývaru je kolagen. Ten nejenže léčí naše střevo (kolagen hraje velmi zásadní roli v zacelení a hojení propustného střeva), ale má velmi pozitivní vliv i na kůži, vlasy, klouby a zuby.

Nejdůležitějším krokem na cestě ke zdraví je ovšem převzetí zodpovědnosti za vlastní zdraví a uvědomění si, že jsme to, co jíme, a také to, jakým způsobem se k půdě, která nám potravu dává, chováme. Minimalizace živin ve stravě je výsledkem extenzivního zemědělství orientovaného na objem produkce, nikoliv na její kvalitu. Pozitivní změna může přijít právě skrze změnu zemědělské a potravinové politiky, podporu drobných farmářů, ekologického a udržitelného hospodaření, které klade důraz na kvalitu produktů, nikoliv na kvantitu. Návratem zpět k našim kořenům a moudrosti tradičních kultur můžeme pomoct sobě i přírodě.

Vyšlo v edici SVATOVÁCLAVSKÁ STUDIA: Péče o zdraví lidu

https://www.ssszs.cz/trvale-zdravi-jako-cil-zdravotniho-systemu/